Papež František ve Fatimě – 1. den

12.5.2017 

1. „Přicházím jako prorok a posel, abych umýval nohy všem u stejného stolu, který nás spojuje“, modlil se Petrův nástupce v kapličce mariánských zjevení.
2. „Milosrdenství musíme klást před soud,“ řekl papež František na vigilii před modlitbou růžence.

„S Marií poutníkem v naději a pokoji“ – tak zní motto, které papež František zvolil pro svou dvoudenní návštěvu portugalské Fatimy u příležitosti stého výročí zjevení P. Marie. Matka Boží se v roce 1917 ukázala sourozencům Františkovi a Hyacintě Martovým a jejich sestřenici Lucii celkem šestkrát, poprvé právě 13. května. Přesně sto let po této události prohlásí Petrův nástupce dva malé fatimské vizionáře za svaté a – jak přislíbil ve svém poselství portugalskému národu – zasvětí celé lidstvo Mariinu Neposkvrněnému srdci.

Také tuto devatenáctou zahraniční cestu svého pontifikátu, oficiálně označovanou za „apoštolskou pouť“, zahájil papež František v modlitbě před ikonou Matky Boží, Salus populi romani, v římské bazilice Panny Marie Větší, kam se vydal ve čtvrtek večer.
V časných odpoledních hodinách pak Petrův nástupce opustil Dům svaté Marty, ale ještě těsně před odjezdem pozdravil šest žen v těžkých životních situacích, o které se stará Apoštolská almužna. Podle Tiskového střediska Svatého stolce byly dvě z nich v jiném stavu a další přišly za papežem spolu se svými dětmi. Během tříhodinového letu římský biskup jako obvykle pozdravil sedmdesátičlenný novinářský doprovod.

“Děkuji vám za doprovod a za práci při této cestě, která je poněkud výjimečná – je to cesta modlitby, setkání s Pánem a se svatou Matkou Boží.“

Přímo ve Fatimě papeže očekávalo dalších 1700 akreditovaných novinářů. Jak sdělil korespondent Vatikánského rozhlasu v Lisabonu, portugalské sdělovací prostředky věnují návštěvě hlavy katolické církve mimořádnou pozornost. Kromě svědectví poutníků a rozhovorů s rodiči dítěte, zázračně uzdraveného na přímluvu kanonizovaných vizionářů, informují o nebývalých bezpečnostních opatřeních (do akce bylo nasazeno na 6000 policistů) a velmi špatné předpovědi počasí, která hlásí déšť po celých třiadvacet hodin papežovy pouti.

Speciál italské společnosti Alitalia přistál na vojenské základně v Monte Real, nedaleko Fatimy, krátce před půl pátou. František je čtvrtým Petrovým nástupcem, který do města s arabským zeměpisným jménem přijíždí. V roce padesátého výročí mariánských zjevení se sem vydal bl. Pavel VI., sv. Jan Pavel II. navštívil Fatimu hned třikrát (1982, tedy rok po atentátu, a v letech 1991 a 2000, kdy zveřejnil třetí fatimské tajemství a blahořečil Františka s Hyacintou), Benedikt XVI. sem zavítal deset let po beatifikaci sourozenců Martových (2010).
Letošní třináctý květen je výjimečným datem jak pro papeže Františka, tak pro dějiny církve – právě před čtvrtstoletím byl totiž Jorge Maria Bergoglio povolán na biskupský stolec v Buenos Aires, čímž se zakončilo dlouhé období vnitřního tříbení a duchovní noci v exilu argentinské Córdoby. O těchto temných létech současného papeže v Tovaryšstvu Ježíšovu vypráví jeho životopisný příběh z pera dvou argentinských novinářů Javiera Cámary a Sebastiána Pfaffena. Možná právě tato skutečnost posílila papežovu úctu k Fatimské Panně, o které mluvil ihned ve své první promluvě před modlitbou Anděl Páně (17.3.2013) a ke které nyní koná osobní pouť.

Ihned na letišti přivítal papeže portugalský prezident Marcelo Nuno Duarte Rebelo de Sousa, s nímž František po oficiální ceremonii vedl soukromý rozhovor v salónku kontrolní věže. Před odletem na poutní místo, k němuž využil vojenský vrtulník, se zastavil ke krátké modlitbě v letištní kapli.
Na fatimském poutním místě se mezitím shromáždily desetitisíce poutníků z nejméně padesátky zemí světa. Je mezi nimi také Lucas Maeda de Oliveira, otec brazilského dítěte, jehož zázračné uzdravení zpečetilo kanonizační proces fatimských pasáčků. František a Hyacinta budou prvními svatořečenými dětmi, které nejsou mučedníky.

Na fatimském stadionu přivítal papeže Františka místní biskup, mons. António Augusto dos Santos Marto, a starosta města. Poutní chrám na místě mariánských zjevení, která proslavila toto jedenácti tisícové městečko v portugalském vnitrozemí, byl vybudován v roce 1928. Po jeho levé straně stojí tzv. „Capelinha“ – kaplička zjevení, v níž je od roku 1920 uctívána socha P. Marie. V Jubilejním roce vykoupení, 25. března 1984, byla tato socha z papežovy vůle přenesena na Svatopetrské náměstí a Jan Pavel II. před ní zasvětil lidstvo Mariině Neposkvrněnému srdci. Papež František chce nyní toto gesto opakovat přímo ve Fatimě.

ad 1.Petrova nástupce v kapličce očekával rektor poutní svatyně spolu s nejstarším knězem Portugalska, jemuž v době fatimských zjevení byly čtyři roky. Na venkovním prostranství se v těsné blízkosti kaple shromáždilo na tisíc dětí. Svatý otec se nejprve usebral v tichém rozjímání a poté se v modlitbě obrátil k Boží Matce.

Zdrávas Královno,
blahoslavená Fatimská Panno,
Paní Neposkvrněného Srdce,
Útočiště i cesto vedoucí k Bohu!
Přicházím jako poutník ve Světle, jež k nám proudí tvýma rukama,
vzdávám díky Bohu Otci, který v každém čase a všude v dějinách působí;
přicházím jako poutník v Míru, který zvěstuješ na tomto místě,
vzdávám chválu Kristu, našemu pokoji, a vyprošuji světu svornost mezi všemi národy;
přicházím jako poutník v Naději oživované Duchem,
přicházím jako prorok a posel, abych umýval nohy všem
u stejného stolu, který nás spojuje.

PLNÉ ZNĚNÍ PAPEŽOVY MODLITBY v kapli mariánských zjevení je ZDE.

V závěru svého prvního setkání s fatimskými poutníky Petrův nástupce všem přítomným požehnal a věnoval Panně Marii zlatou růži, která je výsadním darem papežů. Muzeum poutní svatyně, založené v roce 1955, uchovává další dva drahé květy, darované Pavlem VI. (21.11.1964 během II. Vatikánského koncilu) a Benediktem XVI. (při pouti 13.5.2010). Nejcennějším muzejním exponátem je však zlatá koruna, kterou portugalské ženy vyjádřily dík Matce Boží za ušetření jejich země během druhé světové války. Koruna z více než jednoho kilogramu zlata, osázená 313 perlami a 2679 drahými kameny, se na hlavě fatimské mariánské sochy objevuje jen při význačných poutích. V dubnu roku 1989 do ní byla vsazena kulka, vyňatá z těla Jana Pavla II.

ad 2. Na večerní modlitbu růžence, která začala o půl desáté místního času, přijel František papamobilem. Po několika metrech nicméně nechal zastavit a přešel celé náměstí pěšky, aby mohl žehnat přítomným a zejména dětem. V kapli Zjevení po latinskoamerickém způsobu pozdravil Marii, dotykem dlaně její sochy. Na počátku pobožnosti rozžehl papež od paškálu svoji svíci a předal světlo dál. Při obřadu požehnání svící zdůraznil, že všichni jsou „poutníky k Marii a s Marií“.

Děkuji, že jste mne vzali mezi sebe na tuto pouť naděje a pokoje. Chci předem ujistit vás, kteří jste se mnou spojeni tady či jinde, že vás všechny nosím v srdci. Cítím, že Ježíš mi vás svěřil (srov. Jan 21,15-17), objímám a svěřuji vás všechny Ježíši, „zvláště ty, kteří toho nejvíce potřebují“ – jak nás Matka Boží naučila se modlit (Zjevení v červenci 1917). Něžná a starostlivá Matka všech potřebných ať jim vyprosí Pánovo požehnání!

- Řekl papež František v úvodu své promluvy. Toto požehnání se v plnosti projevilo v Panně Marii, která dala lidskou tvář Synu věčného Otce, pokračoval papež. Chceme-li být křesťany, musíme být mariánští, protože – citoval František papeže Pavla VI. – to znamená rozpoznávat podstatný, živoucí a prozřetelností vztah k Ježíši, k němuž Maria otevírá cestu. (Pavel VI., Promluva při návštěvě Madony di Bonaria, Cagliari, 24. dubna 1970).
Papež si dále položil otázku, jakou Marii následujeme. Maria není „svatý obrázek“ přinášející štěstí ani výtvor naší fantazie. Nezadržuje kárající ruku Boha soudce, není kýmsi lepším než Kristus, nýbrž je učitelkou duchovního života, která následovala Krista „úzkou cestou“ kříže, je „Požehnaná, která uvěřila“ – a tak ji ctí církev.

„Velká nespravedlnost se páchá na Bohu a Jeho milosti, tvrdí-li se na prvním místě to, že hříchy jsou trestány Jeho soudem, aniž by se předem připouštělo – jak zjevuje evangelium – že jsou odpouštěny Jeho milosrdenstvím! Musíme klást milosrdenství před soud, a Boží soud se tak jako tak vždycky uskuteční ve světle Jeho milosrdenství. Boží milosrdenství zajisté nepopírá spravedlnost, protože Ježíš na sebe vzal důsledky našeho hříchu spolu s nezbytným trestem. On nepopírá hřích, nýbrž zaplatil za nás na kříži. A takto, ve víře, která nás spojuje s Kristovým křížem, jsme svobodní od svých hříchů; odkládáme stranou každou formu strachu a bázně, protože nepatří k tomu, kdo je milován (srov. 1 Jan 4,18).

Papež František poukázal rovněž na Marii, jako na vzor evangelizace, neboť v ní se ukazuje dynamika „spravedlnosti a něhy, kontemplace a cesty k druhým“. A své rozjímání zakončil invokací ke Kristu:
„Kéž mne tvoje Matka vezme do náruče, přikryje svým pláštěm a přivine k Tvému Srdci. Ať se tak stane.“ – zakončil papež František své mariánské rozjímání.

PLNÉ ZNĚNÍ PAPEŽOVA POZDRAVU poutníkům je ZDE

Po papežské promluvě nastoupila modlitba růžence, recitovaná - jak je ve Fatimě zvykem – v různých jazycích, mimo jiné arabsky, ukrajinsky a polsky. Rozjímala se radostná tajemství růžence. Po skončení modlitby se papež František odebral na odpočinek do své rezidence přiléhající k poutnímu místu. Většina poutníků však zůstala na místě a účastnila se nočního modlitebního bdění, které zahájilo procesí s křížem, sochou P. Marie Fatimské a Nejsvětější Svátostí. V průvodu od kaple Zjevení šli mimo jiné kardinálové, biskupové a kněží z papežského doprovodu. Procesí prošlo centrem náměstí před poutním chrámem, osvětlovaném světlem desetitisíců svící. Mezi účastníky procesí byl také P. Eugeniusz Małachwijczyk, který slouží ve fatimské bazilice jako zpovědník. Jak řekl, chvíle doprovázení Panny Marie po náměstí, na němž se shromáždily statisíce lidí, jsou pro kněze hlubokým prožitkem:

„My kněží v tomto procesí nejen Pannu Marii doprovázíme, ale jsme též neseni vírou těchto lidí. Můžeme říci, že nás víra těch, kdo sem přicházejí, posiluje. Jsme skutečně neseni a posilování vírou lidu.“

Po skončení procesí vatikánský státní sekretář, kardinál Pietro Parolin, sloužil kolem půlnoci mši svatou. V kázání se ptal, co po nás Fatima žádá uprostřed neklidu a nejistoty naší doby:

„Vytrvalost v zasvěcování se Neposkvrněnému Mariinu Srdci, prožívanou každý den skrze modlitbu růžence. A co když navzdory modlitbám války potrvají dále? I když neuvidíme okamžité výsledky, vytrvejme v modlitbě, protože modlitba nikdy není neužitečná. Dříve či později vydá své plody. Modlitba je kapitálem, který je Božích rukách a jehož plody spravuje On, podle své míry času a svých plánů, které se velice různí od těch našich.“ – řekl kardinál Parolin v homilii při noční bohoslužbě.

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.