Musíme klást milosrdenství před soud

12.5.2017 

Promluva papeže před modlitbou růžence, Fatima

Drazí mariánští poutníci, kteří jste přišli spolu s Marií!
Děkuji, že jste mne vzali mezi sebe na tuto pouť naděje a pokoje. Chci předem ujistit vás, kteří jste se mnou spojeni tady či jinde, že vás všechny nosím v srdci. Cítím, že Ježíš mi vás svěřil (srov. Jan 21,15-17), objímám a svěřuji vás všechny Ježíši, „zvláště ty, kteří toho nejvíce potřebují“ – jak nás Matka Boží naučila se modlit (Zjevení v červenci 1917). Něžná a starostlivá Matka všech potřebných ať jim vyprosí Pánovo požehnání! Na každého vyděděného a nešťastného, který byl okraden o přítomnost, na každého vyloučeného a opuštěného, kterému je upírána budoucnost, na každého ze sirotků a obětí nespravedlnosti, kterému není dovoleno mít minulost, ať sestoupí požehnání Boha vtěleného v Ježíši Kristu: „Hospodin ať vám žehná a ať je vaší stráží. Ať nad vámi rozjasní svou tvář a smiluje se nad vámi. Ať k vám obrátí svou tvář a naplní vás pokojem“ (Nm 6,24-26).

Toto požehnání se zcela naplnilo v Panně Marii, poněvadž žádné jiné stvoření nad sebou nespatřilo zář Boží tváře tak jako Ona, která dala lidskou tvář Synovi věčného Otce, takže o Něm můžeme rozjímat v radostných, světelných, bolestných a slavných momentech Jeho života, které opětovně nahlížíme v modlitbě růžence. Spolu s Kristem a Marií zůstáváme v Bohu. „Chceme-li totiž být křesťany, musíme být mariánští, to znamená, že musíme rozpoznat podstatný, živoucí a prozřetelnostní vztah, který spojuje Marii a Ježíše, ke kterému nám otevírá cestu“ (Pavel VI., Promluva při návštěvě Madony di Bonaria, Cagliari, 24. dubna 1970). Pokaždé, když na tomto požehnaném místě anebo kdekoli jinde recitujeme růženec, stává se evangelium cestou v životě každého: rodin, národů a světa.

Vy, kdo putujete s Marií... Jaká je to Maria? Učitelka duchovního života, první, která následovala Krista „úzkou cestou“ kříže a dala nám příklad, anebo naopak nedostupná a tedy nenapodobitelná Paní? »Požehnaná, která věřila« vždycky a za všech okolností božským slovům (srov. Lk 1,42.45), anebo naopak „Svatý obrázek“, ke kterému se chodí pro projevy přízně za nízké ceny? Panna Maria z evangelia, kterou ctí modlící se církev, anebo naopak Maria, která podle subjektivních senzibilit zadržuje pomstychtivou ruku Boží připravenou trestat, Maria lepší než Kristus, jenž je považován za nelítostného Soudce, a milosrdnější než Beránek obětovaný za nás?

Velká nespravedlnost se páchá na Bohu a Jeho milosti, tvrdí-li se na prvním místě to, že hříchy jsou trestány Jeho soudem, aniž by se předem připouštělo – jak zjevuje evangelium – že jsou odpouštěny Jeho milosrdenstvím! Musíme klást milosrdenství před soud, a Boží soud se tak jako tak vždycky uskuteční ve světle Jeho milosrdenství. Boží milosrdenství zajisté nepopírá spravedlnost, protože Ježíš na sebe vzal důsledky našeho hříchu spolu s nezbytným trestem. On nepopírá hřích, nýbrž zaplatil za nás na kříži. A takto, ve víře, která nás spojuje s Kristovým křížem, jsme svobodní od svých hříchů; odkládáme stranou každou formu strachu a bázně, protože nepatří k tomu, kdo je milován (srov. 1 Jan 4,18). Jak jsem připomněl v exhortaci Evangelii gaudium, „pokaždé, když pohlédneme na Marii, opět věříme v převratnou sílu něhy a lásky. Na ní vidíme, že pokora a něha nejsou ctnostmi slabých, nýbrž silných, kteří nepotřebují zacházet s druhými špatně, aby pocítili svoji důležitost. [... ] Tato dynamika spravedlnosti a něhy, kontemplace a cesty k druhým je tím, co z ní činí ekleziální vzor evangelizace“ (č.288). Kéž se každý z nás stane spolu s Marií znamením a nástrojem milosrdenství Boha, který odpouští vždy a všechno.

Když nás Panna Maria bere za ruku a hledí na nás, můžeme radostně opěvovat Pánovo milosrdenství. Můžeme říci: Moje duše Tě, Bože, velebí! Milosrdenství, které jsi prokázal všem svým svatým a celém věřícímu lidu, dosahuje i ke mně. Pro domýšlivost svého srdce žil jsem roztěkán svými ambicemi a zájmy, aniž bych dokázal usednout na trůn, Pane! Jediná možnost povýšení, kterou mám, je následující: Kéž mne tvoje Matka vezme do náruče, přikryje svým pláštěm a přivine k tvému Srdci. Ať se tak stane.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2022 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.