4.7.2017
Ačkoli papež František prozatím odložil návštěvu Jižního Súdánu, je trvale informován o tamní situaci a v poslední době do země vyslal svého zástupce – prefekta Úřadu pro službu integrálnímu lidskému rozvoji. Přitom nejde o izolovanou akci v nejchudším a nejmladším státě světa, zmítaném násilím, hladomorem a epidemií cholery, kde se církev dlouhodobě snaží o dosažení mírového stavu, potvrdil pro naše mikrofony kard. Peter Turkson:
“Byl jsem tam dvakrát – poprvé jsem arcibiskupovi hlavního města Juba předal list Svatého otce, podruhé jsem navštívil vládu s papežovým poselstvím. Musím říci, že v Jižním Súdánu se církev dosud těší velké úctě a prezident s potěšením přijal mne i apoštolského nuncia z Nairobi, ačkoli jiní diplomaté marně žádají o audienci. Církev tedy za dané situace může sehrát určitou roli – v brzké budoucnosti proto plánujeme další návštěvu, která by přesně definovala pomocné programy tamnímu obyvatelstvu, které se dalo na útěk. Lidé berou do ruky zbraně a dělají cokoli, jen aby si zajistili obživu. Nedostávají plat a vláda se o ně nestará. Situace je poněkud chaotická…“
Vysvětluje ghanský kardinál. Sedmi milionům obyvatel Jižního Súdánu hrozí smrt hladem anebo v důsledku epidemií, více než půldruhého milionu vnitřních běženců prchá před válkou a násilím. Mezinárodní pomoc se na mnohá území dostává jen stěží – o to větší svědectví pak vydávají katoličtí misionáři, kteří v zemi působí řadu let za každodenního životního nasazení. Vatikánský rozhlas přináší jedno z nich – hovoří komboninánka s. Laura Germignani, která řídí nemocnici ve městě Nzara:
“Považuji za zázrak, že dosud můžeme v naší nemocnici pracovat, protože jsme odříznuti od zbytku země – silnice nejsou průjezdné a není na nich bezpečno – obsadili je hladoví, rozezlení a ozbrojení povstalci. Nemocnice funguje díky ochotě místních lidí, kteří nastoupili jako ošetřovatelé, ugandského lékaře, který pracuje 24 hodin denně, a ugandské sestry Jean Francis, která má na starosti porodnici. Daří se nám poskytovat péči díky mnoha dalším spolupracovníkům, kteří nám kupříkladu vrtulníkem dovážejí léky z Ugandy. Hospitalizovali jsme 1200 dětí, kterým hrozila smrt hladem – nejedly už řadu dní, protože matky s nimi utekly do pralesa. Díky Bohu nám zrovna Světová zdravotnická organizace darovala trochu arašídového mléka, což je velmi výživná potravina. Děláme, co můžeme, a jak opakuji – mnoho kapek dohromady tvoří oceán. Jedna z našich misionářek byla nedávno zavraždněna, když převážela nemocné v sanitě – není známo, proč.“
Uzavírá italská řeholnice, která spolu se čtyřmi dalšími sestrami žije v komboniánské komunitě v súdánské obci Nzara. Vedou nemocnici se 120 lůžky a základní školu s mateřskou školkou pro 1100 dětí. Docházejí za obyvatelstvem do 52 okolních vesnic, pro které za dlouhých válečných časů vedou programy lidské, mravní a duchovní převýchovy. Hlavními oběťmi jihosúdánských násilností jsou ženy, které misionářky doprovázejí ve znovunabývání ztracené důstojnosti po opakovaném znásilnění a potupení. Jak se dozvídáme z webových zpráv komboniánské komunity, sestry by ke své činnosti nutně potřebovaly džíp – zatím se totiž pohybují na kole.
Jana Gruberová
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.