Rádio Vaticana

Manažeři ze Silicon Valley učí své děti psát rukou

27.7.2017

„Rukopis – encefalogram duše“ (Irene Bertoglio, Giuseppe Rescaldina; Il corsivo encefalogramma dell´anima, La Memoria del Mondo, 2017) – pod tímto titulem vychází kniha italské grafoložky a psychologa, kteří vysvětlují, jaké kognitivní, emotivní a vztahové škody může nejenom v dětském věku napáchat stále častější nahrazování ručního psaní užitím digitálních technologií, tedy počítačové klávesnice anebo dotykových displejů. Řadí se tak k mnoha dalším studiím, které varují před nárůstem dysgrafie, zapříčiněným právě ztrátou jemné motoriky. V Itálii se tato porucha týká dvaceti procent studentů, osm z deseti jsou přitom mužského pohlaví. Tento neutěšený stav vedl Italský grafologický institut k vyhlášení „Kampaně za záchranu psaného projevu“, který je podle grafologa Claudia Garibaldiho dědictvím lidstva:

“Rukopis je jedním z nejsložitějších projevů lidského chování. Ručním písmem se člověk všestranně vyjadřuje a zároveň se v něm uchovává všeobecná historicko-antropologická dimenze, protože do jeho vývoje se promítají dějiny lidstva. Psaní je pro dítě spontánním úkonem, který přispívá k jeho psychomotorickému, rozumovému a citovému vývoji. Písmo je průpravou k učení a také základem k rozvoji četby. Potřebuje tedy obhajobu v době, která, řečeno s německým neuropsychiatrem Manfredem Spitzerem, spěje k digitální demenci. Při ručním psaní se totiž zapojuje mnohem více mozkových oblastí než při úhozech na klávesnici – pokud píšeme na papír, oči a pohyby rukou doprovázejí tvorbu písma, kdežto při užití klávesnice se tentýž pohyb vykonává mechanicky. Psaní rukou vyžaduje soustředěnost – přinejmenším ve fázi, kdy se mu učíme – a také velkou kreativitu, protože k zafixování písma a vytvoření osobního rukopisu vede dlouhý proces, který naopak psaní na klávesnici nevyžaduje.“

Ve Finsku se ruční psaní nahrazuje užitím počítačů a tabletů. Myslíte si, že to bude povinný trend třetího tisíciletí?

“Dochází k tomu nejen ve Finsku, nýbrž psaní rukou je nepovinným předmětem v různých zemích světa – především ve větší části Spojených států amerických, Indii a Austrálii. Přitom právě ze Spojených států vyšla kampaň na podporu psaného písma a mnohé studie dokazují jeho blahodárnost. Reálné motivace tudíž budou spíše ekonomického rázu – tedy ve snaze informatického průmyslu o prodej jeho výrobků. Problém spočívá v tom, že chybí širší reflexe tohoto problému. Je nicméně zajímavé vědět, že ředitelé firem ze Silicon Valley posílají své děti do škol, kde se psaní rukou jednoznačně vyučuje.“

A je také zajímavé vědět, že u zrodu italské grafologie a písmoznalectví stál františkán o. Girolamo Maria Moretti (1879-1963), jehož jméno nese váš institut. Čím se dnes zabýváte a v čem spočívá kampaň za záchranu rukopisného projevu?

“Mezinárodní grafologický institut Moretti byl založen spolubratry a následovníky otce Morettiho, sídlí v Urbinu a dnes je ve správě minoritské provincie kraje Marche. Institut se věnuje vědeckému výzkumu, jak teoretickému, tak experimentálnímu, poskytuje písmoznalecké posudky, zabývá se ediční a didaktickou činností v rámci přidružené grafologické akademie. Zejména ale usiluje o podporu psaného projevu a jeho historicko-antropologické hodnoty ve společnosti. Cílem kampaně je vyvolat reflexi o roli, kterou ruční psaní hraje při rozvoji osobnosti. Nikdo nemá právo na to, aby budoucí generace zbavil této schopnosti. Kampaň se uskutečňuje ve spolupráci s Dětským fondem OSN (Unicef) a navazuje na dvacátý devátý článek Úmluvy o právech dítěte, který hovoří o “rozvoji osobnosti dítěte, jeho nadání, a rozumových a fyzických schopností v co nejširším objemu”. Nesmíme totiž zapomínat na to, že psaní rukou je součástí dědictví lidstva.”

Uvedl pro naše mikrofony zaměstnanec Morettiho mezinárodního grafologického institutu.

Jana Gruberová