Diskrétní podmanivost nevládních organizací

13.8.2017 

Neudivuje, že Lékaři bez hranic a jiné nevládní neziskové organizace (NNO) vyzývají k souboji italskou vládu a chtějí pokračovat v ilegálním transportu imigrantů. Na jaře roku 2016 začala zmíněná NNO sbírat podpisy pod výzvu požadující po „veřejném mínění a vládách“, aby se ujaly prchajících lidí ve jménu „práva všech na život“. „Nemůžeme je nechat umírat v moři, nezůstávejme se dívat z mola. Evropa – stálo v apelu Médecins sans frontières (MSF) – musí opustit logiku hájené bašty. Požadujeme překonání zdí a ostnatých drátů...“

Tento apel pranýřoval existenci zdí a neprůchodných bariér ve chvíli, kdy desítky tisíc imigrantů vstupovalo do Evropy a kdy - po roce 2015 s rekordním počtem více než jednoho milionu příchozích - byl již plně uplatňován předpoklad, že všichni migranti prchají před neudržitelnou situací. Je nemožné, aby MSF, kteří jsou v Africe tak aktivní, nevěděli, že téměř všichni tito Afričané neutíkají před válkou a bídou. Ve stejnou dobu vstoupila na scénu také Amnesty International. Koncem května loňského roku vyvěsila tato organizace na svém Facebooku sdělení: „Hanebná Evropa staví zdi, uzavírá dohody se zeměmi, které nerespektují lidská práva, a ponechává tisíce žen, dětí a mužů v rukou převaděčů. Kolikrát jen ještě bude třeba požadovat zastavení masakru migrantů ve Středozemním moři organizováním legálních a bezpečných tras pro žadatele o azyl?“

Amnesty International, která hájí lidská práva, ví, že již desítky let existuje mezinárodní aparát vytvořený pro přijímání, pomoc a ochranu uprchlíků, jakmile překročí hranice svých zemí. Loni v říjnu tato NNO obvinila bohaté země, že se zříkají odpovědnosti za přijetí těch několika málo uprchlíků a neposkytují jim ani nejnutnější pomoc. Toto obvinění je falešné, protože většině uprchlíků se dostává pomoci v chudých zemích, které sousedí s těmi, ze kterých uprchli, ale téměř 90% fondů, kterým disponuje vrchní komisariát OSN pro uprchlíky a většina finančních prostředků s ním spolupracujících NNO pochází z USA, EU a jiných bohatých zemí.

Proč se lže a popírají se fakta? Odkud se bere tak nespravedlivá zaujatost proti Evropě? A proč nespravedlivě obviňované vlády nereagují a nepožadují legální cestou dementování těchto obvinění? A především, odkdy a jak je možné, že NNO mohou obviňovat, lhát, porušovat zákony a nerespektovat státy?

Značná část odpovědnosti za moc, kterou požívají NNO, padá na OSN. Začátkem devadesátých let minulého století dostaly tyto organizace poradní status na půdě OSN a jejich počet se zvýšil ze stovek na tisíce. Kromě toho výrazně vzrostla jejich role, takže byly dokonce pověřeny pořádáním velkých mezinárodních summitů jako např. Světové konference proti rasismu v roce 2001 v Durbanu, v Jihoafrické republice, kde bylo přítomno 3000 nevládních organizací a kde se kromě tohoto summitu konalo také jejich paralelní fórum.

Pro Organizaci spojených národů, jak řekl Kofi Anan, generální tajemník OSN v letech 1996-2006, jsou NNO „pravými strážci demokracie a dobrého vládnutí všude na světě, tlumočníky upíraných lidských potřeb, jediným autentickým výrazem demokracie a hlasem menšin, marginalizovaných, slabých a diskriminovaných a houževnatým soupeřem vlád při obraně ohrožených svobod a práv“.

Proti tomu existují přinejmenším tři základní námitky. První spočívá v tom, že NNO se prohlašují za představitele sociálních kategorií a skupin, ne-li celého lidského rodu, ale ve skutečnosti nereprezentují nikoho jiného než své společníky a financiéry. Z toho plyne druhá námitka: reprezentanti NNO říkají, že jsou mluvčími určitých lidí a skupin, tvrdí, že hájí jejich potřeby a přání, aniž by tím byly pověřeny a oprávněny ve volbách anebo jiným zplnomocněním. Jakákoli NNO si v podstatě může činit nárok být mluvčím například rolníků v Keni, požadovat jejich jménem zavedení různých opatření proti globálnímu oteplování anebo odsouzení Izraele, protože „je rasistickým státem vinným za genocidu“ (jako se stalo právě v Durban), dostávat příspěvky ze státních i privátních peněz a věnovat se svojí činnosti, aniž by kdy se zmíněnými rolníky mluvila – NNO je ostatně tvořena nanejvýš desítkami společníků - zatímco téměř všichni rolníci v Keni ani nevědí o její existenci a nemají pražádný vliv na její složení.

Třetí námitka se týká finality a aktivity těchto organizací. Jsou nevládní, neziskové, brání lidská práva, potírají chudobu, spolupracují na lidském pokroku, a běda, pochybuje-li někdo o způsobu, jakým uskutečňují svoje poslání, ať už je jakékoli. Je-li jejich problémem global warming, je dobré líčit Andy na bílo hašeným vápnem, aby se bohové hor nerozhněvali; a pokud se domnívají, že se musí rodit méně dětí, aby jich méně umíralo, je dobré ordinovat jim umělý potrat; pokud se domnívají, že mladí Afričané a Asiaté mají emigrovat, je dobré přemísťovat je do země, kde nemají budoucnost. O tom se nediskutuje.

Anna Bono vyučuje moderní dějiny Afriky na univerzitě v Turínu.

Z internetového deníku La nuova Bussola Quotidiana 10. srpna 2017

přeložil Milan Glaser.

Anna Bono

Copyright © 2003-2022 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.