25.8.2017 

Nejenom vstřícná a uctivá atmosféra, nýbrž také konstruktivní dialog a snaha o řešení konkrétních problémů – těmito slovy shrnuje státní sekretář Svatého stolce, kardinál Pietro Parolin, v rozhovoru pro vatikánské sdělovací prostředky svůj několikadenní pobyt v Ruské federaci. Během oficiální návštěvy se setkal nejenom s nejvyššími státními představiteli Ruské federace a vedením pravoslavné církve, ale věnoval čas rovněž menšinovému katolickému společenství.

“Především díky rozmluvám s biskupy na nunciatuře jsem měl možnost blíže poznat život a realitu ruské katolické komunity, její radosti a naděje, ale také obtíže. Problémové otázky jsem pak částečně mohl tlumočit státním představitelům – uvedu jeden příklad za všechny: Jde o restituci několika kostelů, které byly konfiskovány za komunistického režimu a dosud nebyly navráceny, přičemž ruským katolíkům scházejí vhodné prostory k bohoslužbám. Krátce řečeno – byla to užitečná, zajímavá a konstruktivní cesta.“

Už jste o ní měl možnost hovořit se Svatým otcem? Mohl byste sdělit, jak reagoval?

“Jistě, ihned po návratu jsem papeže stručně a souhrnně informoval a samozřejmě jsem mu také vyřídil pozdravy ode všech stran, se kterými jsem se setkal – od lásky a vřelé blízkosti katolického společenství po uctivé pozdravy státních představitelů. Prezident Putin vyzdvihl své živé vzpomínky na setkání s papežem Františkem v letech 2013 a 2015 a patriarcha Kirill nechával papeže bratrsky pozdravovat. Papeže potěšily všechny dojmy a pozitivní výsledky, které jsem mu předal. Je totiž známo, že velmi pozorně dbá na všechny příležitosti k dialogu, které se mohou nabídnout, což také při této příležitosti opakoval. A je velmi rád, když se v tomto směru činí kroky kupředu.“

V jakém duchu se neslo vaše setkání s patrirchou Moskvy a celé Rusi, Kirillem?

“Myslím, že jsme se v zásadě zaměřili na novou atmosféru, která vládne ve vztazích mezi ruskou pravoslavnou a katolickou církví. Prosadila se v posledních letech a samozřejmě významně posílila při havanském setkání patriarchy Kirilla s papežem. Mé pravoslavné hostitele hluboce zasáhl výstav relikvií sv. Mikuláše z Bari, který přitáhl mnohé nevěřící a nepraktikující Rusy. Zaměřili jsme se na budoucí kroky, protože tato nová fáze vztahů otevřela nevyčerpatelný potenciál možností, a na spolupráci v kulturní, akademické a humanitární oblasti. V úctě a upřímnosti jsme se dotkli také některých ožehavých témat ve vztazích mezi oběma církvemi, ale snažili jsme se jim – alespoň podle mého dojmu – dodat spíše kladný smysl a prozkoumat sdílené cesty k řešení problémů, které samozřejmě vyžadují další prověření, příslušné rozlišování a prohloubení.“

Jedním z nejcitlivějších témat ve vztazích mezi Svatým stolcem a Ruskem je otázka Ukrajiny, kterou jste navštívil před rokem. Je zde něco nového?

“Novinky tu dosud žádné nejsou, možná je předčasné něco takového očekávat. Jak je ale známo, ukrajinská otázka působí Svatému stolci velkou starost a papež se k ní opakovaně vyjádřil. Je tedy zřejmé, že jsme se tomuto tématu nemohli vyhnout. Snažili jsme se zhodnotit konkrétní kroky, které by bylo možné učinit směrem k trvalému a spravedlivému řešení konfliktu v rámci nástrojů, které jsou nyní k dispozici, což jsou prakticky dohody dosažené oběma stranami. Svatý stolec naléhá především na humanitární hledisko – v tomto smyslu je jedním z témat osvobození vězňů, což je humanitární aspekt, který by mohl pohnout celým procesem, včetně politického, aby se vyšlo ze stagnace a postoupilo dál. Dále jsou to otázky příměří, územní bezpečnosti a také politických podmínek ke globálnímu řešení. Doufejme, že při hovoru o těchto situacích a humanitárních otázkách vyjde na povrch, že mluvíme o lidech a jejich utrpení.“

Tisk sledoval nejvíce vaši schůzku s Vladimírem Putinem v Soči – jak probíhala rozmluva s prezidentem Ruské federace?

“Bylo to srdečné a uctivé setkání, při kterém jsme se mohli zabývat tématy společného zájmu – Blízkým východem a zejména situací v Sýrii, pronásledováním křesťanů a dalších náboženských skupin a menšin. Mluvili jsme také o Ukrajině a Venezuele. Seznámil jsem ho s některými problémy ruského katolického společenství. Především jsem jej ale chtěl upozornit, že Rusko má vzhledem ke své zeměpisné poloze, kultuře, dějinám, minulosti a přítomnosti sehrát v mezinárodním společenství velkou roli a že nese zvláštní zodpovědnost za mír. Jak celá země, tak její vedení musí vyvinout úsilí, aby nejvyšší zájem o mír převýšil všechny ostatní zájmy.“

Chtěl byste připomenout ještě nějaký jiný významný moment své cesty?

“Pěkným okamžikem byla mše svatá s ruskou katolickou komunitou – moskevská katedrála se naplnila lidmi, ačkoli byl všední den. Myslím, že přišli, aby vyjádřili lásku k papeži a všeobecné církvi. Krátce jsem navštívil také řeholnice Matky Terezy, které v Moskvě pracují, a mohl jsem pozdravit všechny lidi, o které pečují a kteří projevili papeži velkou sympatii. Velmi mne zasáhla návštěva moskevské pravoslavné katedrály Krista Spasitele, kterou komunistický režim vyhodil do povětří. Připomenuli jsme si tuto bolestnou chvíli dějin, kdy měla být víra vyrvána z lidských srdcí a ze země vymýcena každá známka Boží přítomnosti a církve. Nepodařilo se to, protože Bůh je větší než lidské záměry“.

uzavírá kardinál Pietro Parolin po návratu z Moskvy.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.