Duchovní zesvětštění poznáme a zničíme jen před křížem

13.10.2017 

Pouze ukřižovaný Ježíš nás zachrání před zlými duchy, vinou kterých postupně sklouzáváme do mondénnosti, kázal dnes papež František při ranní eucharistii v Domě svaté Marty. Zamýšlel se nad evangeliem sv. Lukáše (Lk 11,15-26), ve kterém Ježíš říká: „Jestliže vyháním zlé duchy prstem Božím, pak už k vám přišlo nebeské království“. Papež vyzval ke zpytování svědomí a ke skutkům milosrdné lásky, které nás sice něco stojí, ale zároveň vedou k větší pozornosti a bdělosti, bránící vstupu vychytralých duchů.

Pán od nás vyžaduje ostražitost, abychom nepodlehli pokušení, vysvětloval Svatý otec, a právě proto je křesťan neustále bdělý a pozorný jako noční hlídka. Evangelium vypráví o Ježíšově zápasu s ďáblem a o několika lidech ze zástupu, kteří o Kristovi prohlásili, že jedná s pomocí Belzebuba. Ježíš zde nevykládá podobenství, nýbrž pravdu: Když nečistý duch vyjde z člověka, potuluje se po pustinách a hledá odpočinutí. Když je nenajde, rozhodne se k návratu do původního domu, který však nyní obývá svobodný člověk. Tehdy si ďábel přibere na pomoc dalších sedm zlých duchů, horších než je sám, aby se stav onoho člověka ještě zhoršil. Papež upozornil, že právě slovo „horší“ se v evangelním úryvku projevuje velkou silou, protože, jak řekl, démoni se vkrádají potichu.

“Pozvolna se stanou součástí života. Jejich myšlenky a vnuknutí onomu člověku pomáhají, aby se mu žilo lépe. Vstupují do jeho života, srdce a zevnitř zahajují změnu – ovšem klidně a bez povyku. Tedy způsobem notně odlišným od posedlosti – dábelská posedlost je mnohem silnější, zatímco tento typ podmanění je takříkajíc „salónní“. Ďábel postupně působí v našem životě, mění jeho měřítka a zesvětšťuje. Maskuje se našim stylem jednání, a proto si ho jen stěží povšimneme. Z člověka, vysvobozeného z ďábelského vlivu, se tak stává člověk utiskovaný mondénností. Právě to si totiž ďábel přeje – mondénnost.“

Zesvětštění je krokem kupředu v ďábelské posedlosti, je to okouzlení a svod, protože ďábel je svůdce. Když do nás takto vychovaně a mile vstoupí, ovládne naše postoje a hodnoty a my se pak od služby Bohu ubíráme k mondénnosti. Stávají se z nás vlažní a zesvětštělí křesťané, kteří v sobě mísí ducha světa a Ducha Božího. To vše nás vzdaluje Pánu. Papež František proto odpověděl na otázku, jak se nepoddat takové situaci a jak z ní vyjít. Zdůraznil přitom bdělost, nebojácnost a klid.

“Bdít znamená pochopit, co prochází mým srdcem, trochu se zastavit a přezkoumat svůj život. Jsem křesťan? Vychovávám své děti více či méně dobře? Je můj život křesťanský anebo světský? Jak to vše můžu poznat? Podle Pavlova receptu – pohledem na ukřižovaného Ježíše. Světskost můžeme pochopit pouze před Pánovým křížem a také ji tam zničit. To je účel krucifixu, který máme před sebou – není to ozdoba, nýbrž záchrana od oněch okouzlení a svodů vedoucích do mondénnosti.“

V závěru dnešní homilie papež vyzval, abychom se ptali sami sebe, zda hledíme na Ježíše ukřižovaného, zda se modlíme křížovou cestu, abychom poznali cenu spásy, která nezachraňuje jen ze hříchu, nýbrž také z mondénnosti.

“Poté, jak jsem řekl, je nutné zpytovat svědomí a zjišťovat, co se děje. Stále však před Ježíšem na kříži a v modlitbě. Pak bude dobré způsobit si nějakou zlomeninu – ale nikoli kostí. Odlámat své pohodlí a nahradit je skutkem lásky. Je mi dobře, ale udělám něco, co mne něco stojí. Navštívím nemocného, pomohu potřebnému … nevím, nějaký skutek lásky. To naruší harmonii, o kterou usiluje onen démon, oněch sedm zlých duchů se svým vůdcem, kteří chtějí nastolit duchovní mondénnost.“

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2020 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.