16.10.2017
Papež František se dnes ráno vydal do římské sídla Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) u příležitosti letošního Světového dne výživy, který se shoduje s dnem založení této instituce (16.10.1945). Kromě generálního ředitele FAO, José Graziana da Silvy, a evropského komisaře pro zemědělství a rozvoj venkova, Phila Hogana, jej očekávalo několik ministrů zemědělství zemí G7, předseda Mezinárodního fondu pro zemědělský rozvoj (IFAD), Gibert F. Houngbo, a výkonný ředitel Světového potravinového programu (WFP), David Beasley. V atriu budovy papež odhalil sochu (foto), kterou daroval Organizaci OSN pro výživu a zemědělství. Dílo z carrarského mramoru sochaře Luigiho Prevedela znázorňuje tělo malého Alana Kurdího, tříletého syrského chlapce, jehož úmrtí se v roce 2015 stalo symbolem dramat, která s sebou nese migrace. Právě budoucnosti migrace je věnován letošní Světový den výživy, který zamýšlí upozornit na nutnost investic do potravinového bezpečnosti a rozvoje venkova.
Reflexe nad tím, jak potravinová produkce a její rozdílení ovlivňuje lidskou mobilitu, by měla vycházet z původního cíle Organizace OSN pro výživu a zemědělství, který je nezbytné obnovit a rozšířit, zahájil papež František promluvu v sídle této instituce. FAO byla založena na konci druhé světové války, kdy miliony lidí utíkaly před bídou a nepřízní doby, aby hájila právo každého člověka na dostatečnou výživu. K této základní záruce, kterou dnes považujeme za samozřejmou, je nutné přidružit též právo každého člověka na rozhodování o vlastním životě a realizaci svých tužeb, aniž by přitom musel opustit své drahé.
”Vzhledem k důležitosti takového cíle je v sázce důvěryhodnost celého mezinárodního systému. Víme, že dílčí závazky stále více podmiňují mezinárodní spolupráci a dokonce omezují také pomoc poskytovanou v krizových situacích. Smrt hladem anebo odchod z rodné země je nicméně každodenní zprávou, riskující lhostejné přijetí. Je proto nezbytné hledat nové cesty, abychom proměnili existující možnosti v záruky, povolující každému člověku, aby do budoucnosti hleděl s oprávněnou důvěrou, a nikoli jen mlhavou představou.”
Spojitost hladu s migrací lze pojednat jedině tehdy, když se dobereme kořenů problému, pokračoval Svatý otec a poukázal na studie Spojených národů definující dvě hlavní překážky – válečné konflikty a klimatické změny. K překonání prvně jmenovaných papež doporučil uplatnění mezinárodního práva, které vypočítává prostředky k rychlému řešení a prevenci střetů.
”Zbrždění konfliktů vyžaduje dobrou vůli a dialog. Dále je zapotřebí zásadní snahy o postupné a systematické odzbrojení, jak je předpokládá Charta Spojených národů, a náprava zlověstné metly obchodování se zbraněmi. Proč odsuzovat skutečnost, že miliony lidí kvůli válkám padají za oběť hladu a podvýživě, když se zároveň nevynakládá účinné úsilí za mír a odzbrojení?”
V souvislosti s klimatickými změnami se papež odvolal na právně závazné nástroje, jako například Pařížskou dohodu, od níž ale, jak podotkl, se některé státy vzdálily. Hlad tedy není nevyléčitelnou nemocí, pokud uznáme, že se na něm podílejí války a klimatické změny, vyvodil a upozornil na další neblahý jev – a sice potravinovou spekulaci. Jak řekl, nedávné odborné hodnocení Spojených národů předpokládá nárůst produkce obilovin na světové úrovni, a tím také navýšení jejich zásob. Dokazuje se tak, že výsledky se dostavují, pokud se brání spekulaci a jedná se s ohledem na potřebné.
”Potravinové zdroje jsou totiž nezřídka ponechány napospas spekulaci, která je poměřuje jedině podle hospodářské prosperity velkovýrobců a ve vztahu k možné spotřebě, nikoli však v poměru k reálným požadavkům lidí. Tak se podporují střety a plýtvání, přičemž se násobí řady těch nejposlednějších této planety, kteří při hledání budoucnosti opouštějí svou původní zemi.(…)Pro někoho by stačilo snížit počet hladových krků a problém by se vyřešil – to je ale klamné řešení, jestliže zvážíme, v jakém rozsahu se plývá potravinami a nakolik spotřební vzorce nutí k plýtvání se zdroji. Redukovat je snadné, sdílení si naopak vynucuje konverzi, a ta už klade nároky.”
Neméně náročná však byla následující papežova výzva k obohacení slovníku OSN o pojem “láska”. Jak Petrův nástupce prohlásil před funkcionáři FAO, toto slovo skloňované v mnoha odstínech nezištnosti, rovného nakládání, solidarity, kultury dávání, bratrství a milosrdenství, by totiž prakticky nahradilo termín “humanitární”, široce užívaný v mezinárodní oblasti. Žádám tedy příliš, když navrhuji, zda by “láska” mohla prorazit do řeči mezinárodních vztahů?, tázal se papež.
”Milovat bratry a činit tak jako první, aniž bychom očekávali, že naše láska bude opětována – to je evangelní princip, se kterým se střetáváme v mnoha kulturách a náboženstvích a který se stává principem lidskosti v jazyce mezinárodních vztahů. Bylo by žádoucí, kdyby diplomacie a multilaterální instituce sytily a organizovaly tuto schopnost milovat, protože je vůdčí cestou zaručující nejenom potravinovou bezpečnost, nýbrž bezpečnost lidstva v jejím celku.”
Nelze jednat pouze tehdy, když jednají druzí, anebo si vystačit se soucitem, zdůraznil papež František. Soucit totiž zůstává pouze u krizové pomoci, zatímco láska podněcuje spravedlnost a je podstatná pro uskutečnění spravedlivého sociálního řádu různých složek, které se chtějí vystavit riziku vzájemného setkání.
”Milovat znamená přispívat k tomu, aby každá země zvýšila svou produkci a dospěla k potravinové soběstačnosti. Láska se tlumočí do promýšlení nových vzorců rozvoje a spotřeby a do přijetí politických opatření, která by nezhoršovala situaci méně rozvinutých národů a jejich věčnou závislost. Milovat značí, že se lidská rodina už nadále nebude dělit na vlastníky přebytečného a na jedince, kterým se nedostává nezbytné.”
Nedávné události potvrdily, že je možné zabránit užití zbraní masového ničení, protože jsme si vědomi jejich zkázonosnosti, uvedl dále papež František a položil další otázku: Jsme si ovšem stejně vědomi účinků, vyvolaných chudobou a vyřazováním lidí? Jak zastavit lidi, ochotné vydat se všanc na cestě za tušeným světlem a vnímanou životní nadějí?
”Nezastaví je materiální bariéry, ani ekonomické, legislativní a ideologické zdi, nýbrž to bude moci uskutečnit pouze důsledné uplatnění principu lidskosti. Skutečnost je ale taková, že se krátí veřejná rozvojová pomoc a multilaterální instituce jsou omezovány ve své činnosti. Současně se přistupuje k dvoustranným dohodám, které podřizují spolupráci dílčím dohodám a spojenectvím či ještě prostěji chvilkovému klidu. Nakládání s lidskou mobilitou naopak vyžaduje koordinovanou a systematickou mezivládní akci, vedenou v souladu s existujícími mezinárodními normami a prodchnutou láskou a inteligencí. Cílem této akce má být setkání národů, které by všechny obohatilo a vzbudilo soudržnost a dialog, nikoli vyřazování a zranitelnost.”
Papež se na tomto místě připojil k debatě o zranitelnosti migrantů, která na mezinárodní rovině působí rozkol. Jak řekl, je správné určit příčiny podřadného postavení migrantů a jejich exkluze, aby bylo možné náležitě zasáhnout.
”Není však přijatelné vyhýbat se angažovanosti a skrývat se kvůli tomu za slovními hříčkami, které nejsou diplomacii ke cti, ale činí z jejího „umění potencialit“ pouhé sterilní cvičení k ospravedlnění egoismu a nečinnosti.”
Naslouchejme proto volání našich marginalizovaných bratrů, vyzýval papež. Dožadují se spravedlnosti, nežadoní jen o krizovou humanitární pomoc. Svatý otec apeloval na prevenci, která „stojí daleko méně než důsledky způsobeném znehodnocením půdy nebo znečištěním vod“, a na financování programů, které by se „efektivněji postavily proti hladu a strukturální chudobě“.
“Je-li tedy cílem podpořit zemědělství, tak aby jeho produkce pokryla skutečné nároky jednotlivých zemí, pak není přijatelné odebírat obdělávatelnou půdu obyvatelstu a dovolovat, aby land grabbing (skupování země) pokračovalo ve svých ziscích, někdy snad dokonce ve spolupráci s těmi, kdo jsou povoláni pracovat v zájmu lidu. Je nutné odvracet pokušení k tahům ve prospěch úzkých skupin obyvatelstva, stejně jako využívat vnějších příspěvků neadekvátním způsobem, což následně přeje korupci nebo absenci legálnosti.“
Řekl papež František při své dnešní návštěvě římského sídla FAO.
PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY ve FAO je ZDE
Jana Gruberová
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.