23.11.2017 

Chudí a menší – kde jsme ale dnes? Na čí straně, s kým navazujeme vztahy a komu dáváme přednost?, ptal se papež František asi stovky členů františkánské rodiny – menších bratrů a terciářů, které v pravé poledne přijal v Klementinském sále Apoštolského paláce. Římský biskup věnoval svou promluvu přídavnému jménu „menší“, které blíže určuje podstatné jméno „bratr“, a stává se tak typickým rysem františkánského bratrského vztahu. „Ať se nikdo nenazývá »převor«, ale všichni ať se nazývají prostě »menší bratři« (srov. Lk 22,26). A jeden druhému ať umývá nohy (srov. Jan 13,14)“, odkázal papež k Nepotvrzené řeholi sv. Františka (6,23).

“Můžeme s jistotou říci, že toto umenšení, byť mu nechybí asketická a sociální motivace, vychází z kontemplace vtělení Božího syna, který se stal maličkým. S toutéž logikou, v jaké se stal chudým, ačkoli byl bohatý (2 Kor 8,9). Je to logika „obnažení“, kterou František doslova naplnil, když se donaha vysvlékl ze všech pozemských statků, aby se cele daroval Bohu a bratrům.“

Františkánské umenšení je místem setkání a společenství s Bohem, prostorem pro setkání a společenství se spolubratry a všemi dalšími lidmi, a konečně místem setkání a společenství se stvořením, pokračoval Petrův nástupce a rozvinul tato tři hlediska.

“Podle svatého Františka člověk nevlastní nic s výjimkou svého hříchu a má takovou hodnotu, jakou má před Bohem, a žádnou jinou. Váš vztah k Bohu má proto být vztahem dítěte – pokorný a důvěřující – a vztahem celníka v evangeliu, tedy znalým vlastního hříchu. Dávejte si pozor na duchovní pýchu, na farizejskou pýchu – je to ten nejhorší ze zesvětštělých postojů.“

Vaše spiritualita se vyznačuje vracením všeho obdrženého dobra „nejvyššímu, všemocnému a dobrému Pánu“ (Chvalozpěv stvoření), a to jak chválou, tak životem podle evangelní logiky daru. Ta nastupuje tehdy, když vycházíme sami ze sebe, setkáváme se s druhými a přijímáme je do svého života.

“Jak? Vyhýbáním se jakémukoli náznaku povýšenosti. To znamená, že v souladu s Napomenutím sv. Františka vymýtíme ukvapené soudy o druhých a pomlouvání bratrů za jejich zády, zavrhneme pokušení využívat svou autoritu k podrobování druhých, nebudeme se domáhat odměny za služby, které prokazujeme druhým, tím spíše, že jejich laskavost považujeme za povinnou, zapudíme hněv a pohoršení nad bratrovým hříchem.“

Umenšenost, která je výrazem vyznávané chudoby, se správně prožívá tehdy, když se vztahy pěstují v nemajetnickém duchu, když se na druhém člověku hodnotí klady jako Pánův dar, když zejména představení vykonávají svou službu milosrdně, jak nádherně popisuje Františkův List ministrovi, dodal papež.

“Spravedlnost vás přivádí k uznání práv každého spolubratra, ale milosrdná láska tato práva přesahuje a volá vás k bratrskému společenství – nemilujete totiž práva, ale bratry, které máte přijímat v úctě, pochopení a milosrdenství. Důležití jsou bratři, nikoli struktury.“

Také ve vztahu k mužům a ženám, které menší bratři potkávají na cestách světa, se mají vyvarovat povýšených postojů, naléhal Svatý otec. Podle doporučení svého zakladatele mají naopak pohostinně přijímat každého („kdo k nim přijde, přítele či nepřítele, zloděje nebo lupiče“) a sdílet život s nejpohrdanějšími lidmi, tedy se skutečnou menšinou společnosti („chudými a slabými, s nemocnými, malomocnými a s žebráky na cestách“; Nepotvrzená řehole sv. Františka).

“Františkova slova nás nutí k otázkce: Kde je dnes naše bratrské společenství? Na čí straně? S kým se stýká a koho upřednostňuje? (…) Je příhodné, aby každý zpytoval svědomí a svůj životní styl – výdaje, oblékání, to, co považuje za nezbytné, jak se věnuje druhým, zda uniká duchu přílišné péče o sebe sama a vlastní společenství. A prosím, když děláte něco pro nejmenší, vyřazované a nejposlednější, nekonejte to z výšin své nadřazenosti. Spíše myslete na to, že je to způsob, jak vrátit, co jste zdarma dostali.“

Obejměte malomocné naší doby, tedy lidi zbavené důstojnosti a světla evangelia, a milosrdně se s nimi ztotožněte jako váš otec sv. František, vyzýval papež. To není nějaký vágní sentiment, nýbrž natolik hluboký mezilidský vztah, že nakonec vede ke sdílení téhož osudu. Posledním prostorem františkánské umenšenosti je společenství se stvořením, zakončil Petrův nástupce:

“Vstupte do dialogu se vším stvořením a propůjčujte mu hlas ke chvále Stvořitele. Pečujte o něj za překonání jakýchkoli ekonomických kalkulů a iracionálního romantismu. V péči o společný domov spolupracujte s jinými iniciativami a vždy pamatujte, že existuje úzký vztah mezi chudými a zranitelností planety, mezi hospodářstvím, rozvojem, péčí o stvoření a přednostní volbou chudých.“

Řekl Svatý otec členům františkánské rodiny.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.