Rádio Vaticana

Otevřenost srdce je žebřík vedoucí k Absolutnu

1.12.2017

Promluva papeže na setkání s představiteli jiných náboženství, Dháka - Bangladéš

Vážení hosté,
Drazí přátelé,

Naše setkání, na kterém se sešli představitelé různých náboženských komunit této země, představuje velmi významný moment mojí návštěvy Bangladéše. Scházíme se, abychom prohloubili svoje přátelství a vyjádřili společné přání, aby se nám dostalo ryzího a trvalého daru pokoje.

Moje poděkování patří kardinálu D´Rozariovi za jeho laskavá slova na uvítanou i těm, kdo mne vřele přivítali jménem muslimských, hinduistických a buddhistických komunit, jakož i občanským představitelům. Děkuji za účast anglikánskému biskupovi Dháky, různým křesťanským komunitám a všem, kdo přispěli k uskutečnění tohoto shromáždění.

Slova, která jsme slyšeli, ale také zpěvy a tance, které oživily naše setkání, výmluvně vyjádřily touhu po harmonii, bratrství a pokoji vtělenou do nauk světových náboženských vyznání. Kéž je toto naše odpolední setkání jasným znamením snahy představitelů a stoupenců náboženství, působích v této zemi, žít ve vzájemné úctě a dobré vůli. V Bangladéši, kde je základním principem náboženská svoboda, je tato snaha uctivým, ale pevným signálem adresovaným těm, kdo se ve jménu náboženství pokoušejí podněcovat rozpory, nenávist a násilí.

Je obzvláště útěšným znamení naší doby, že věřící a lidé dobré vůle vnímají stále více povolání podílet se na vytváření kultury setkávání, dialogu a spolupráce ve službě lidské rodině. To vyžaduje více než pouhou toleranci. Vybízí to k podání ruky druhému ve vzájemné důvěře a porozumění s cílem vytvářet celek, který obsahuje různost nikoli jako hrozbu, nýbrž jako potenciální zdroj obohacení a růstu. Vybízí nás to, abychom se cvičili v otevírání srdce a tak nahlíželi na druhé jako cestu, nikoli jako na překážku.

Dovolte mi krátce probrat několik podstatných charakteristik této „otevřenosti srdce“, která je podmínkou kultury setkávání.
Za prvé je branou. Není abstraktní teorií, nýbrž žitou zkušeností. Dovoluje nám navázat dialog života, a nikoli pouhou výměnu idejí. Vyžaduje dobrou vůli a přívětivost, ale nemá být zaměňována za lhostejnost či vyhýbavost ve vyjadřování našich nejhlubších přesvědčení. Plodná komunikace s druhým je sdílením našich odlišných náboženských a kulturních identit, avšak vždycky se skromností, poctivostí a úctou.

Otevřenost srdce je podobná také žebříku, který vede k Absolutnu. Připomínkou této transcendentní dimenze našeho konání si uvědomujeme nezbytnost očišťovat svá srdce, abychom mohli všechny věci vidět v jejich pravdivější perspektivě. Každým krokem se naše vidění stává zřetelnějším a dostáváme sílu vytrvat v úsilí chápat a doceňovat druhé i jejich hlediska. Takto nalezneme moudrost a sílu, jež je nezbytná, abychom podali přátelskou ruku všem.

Otevřenost srdce je také cestou, která vede ke hledání dobroty, spravedlnosti a solidarity. Přivádí ke hledání dobra našich bližních. Ve svém listě římským křesťanům vybízel sv. Pavel: »Nedopusť, aby tě zlo přemohlo, ale přemáhej zlo dobrem« (Řím 12,21). Toto je cit, který můžeme všichni napodobovat. Náboženská snaha o dobro našeho bližního, jež pramení z otevřeného srdce, plyne jako široká řeka a zavlažuje vyprahlá a pustá území nenávisti, korupce, chudoby a násilí, jež tolik poškozují lidské životy, dělí rodiny a znetvořují dar stvoření.

Různé náboženské komunity Bangladéše se vydaly touto cestou zejména v péči o zemi, náš společný dům, jako v odpovědi na přírodní pohromy, které sužují tuto zemi v posledních letech. Vidíme v tom jasné potvrzení toho, že cesta dobroty vede ke spolupráci ve službě druhým.

Duch otevřenosti, přijetí a spolupráce mezi věřícími nejenom přispívá k harmonické a mírové kultuře, nýbrž je jejím pulsujícím srdcem. Jak jen náš svět potřebuje, aby toto srdce bilo mocně na odpor proti politické korupci, destruktivním náboženským ideologiím a proti pokušením zavírat oči před potřebami chudých, uprchlíků, pronásledovaných menšin a těch nejslabších! Kolik otevřenosti je zapotřebí, abychom přijímali lidi ze svého světa, zejména mladé, kteří se někdy cítí opuštění a bezradní při hledání smyslu života!

Drazí přátelé, děkuji vám za vaše snahy podporovat kulturu setkávání a modlím se, abychom prokazováním společného nasazení stoupenců různých náboženství v rozpoznávání dobra a jeho uskutečňování, pomáhali všem věřícím růst v moudrosti a svatosti a ve spolupráci při výstavbě stále lidštějšího, jednotnějšího a mírumilovnějšího světa.
Otevírám svoje srdce vám všem a ještě jednou vám děkuji za přijetí. Pamatujme na sebe vzájemně ve svých modlitbách.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV