Rádio Vaticana

Fetální terapie je málo známá naděje

1.2.2018

říká profesor Giuseppe Noia z římské kliniky Gemelli

Prenatální diagnóza pro rodiče častokrát zní jako rozsudek smrti, ačkoli nejméně čtyři sta vědeckých studií dokládá, že fetální medicína urazila veliké kroky a může znatelně zlepšit stav nenarozených dětí, v mnoha případech vyřešit jejich problémy a za všech okolností doprovázet matku, její plod a celou rodinu. Na nedostatky v těhotenské péči a rutinní nabídku potratu upozornil při tiskové konferenci na klinice Gemelli profesor Giuseppe Noia, ředitel tamní jednotky perinatální hospicové a paliativní péče. Člen mezinárodních vědeckých společností a autor nejméně pěti set vědeckých publikací poukázal na chybějící odbornou podporu a informační deficit.

“Společnost se ubírá stále více směrem k selektivnímu eugenismu. Eugenický potrat – vyhýbám se pojmu terapeutický, protože tu nejde o žádnou terapii – v Itálii v posledních 35 letech vzrostl z 0,5 % na 5,3%, s maximálními hodnotami na Sardinii, které se dotýkají až 26%! Je to forma státního eugenismu. Tomuto faktu je třeba odporovat rodinnou péčí, díky které si rodina uvědomí, jaký je skutečný stav dítěte – zda je opravdu nekompatibilní se životem anebo zda tu existuje léčba, včetně paliativní prenatální a postnatální léčby. Anebo zda se jedná o dítě, které je třeba přijmout, milovat a doprovodit až do přirozeného skonu.“

Prenatální medicína se nevzdává své vědecké rigorozity, pokračuje italský neonatolog, avšak zároveň zahrnuje soucit, něhu, stává se z ní „sdílená terapie“ a sociální služba.

“V souladu s tím, co říká papež František – je třeba odložit bílý plášť a opásat se zástěrou. S radostí poskytujeme tuto službu rodinám – nikoli proto, že bychom byli etičtí fundamentalisté, protože nikoho ke konzultacím nenutíme, nýbrž proto, aby rodiče mohli pochopit, jaký význam má život jejich dítěte, i když je nemocné. Děláme to už dvacet let, ale nyní chceme ještě zvýšit své úsilí, abychom zvrátili trend selektivních potratů, které jsou nejenom nekřesťanské, nýbrž prostě nelidské. Řečeno velmi laicky, italský potratový zákon (194) ve svém pátém článku předpokládá „alternativy potratu“, a my takovou alternativu nabízíme. Chceme dát příležitost rodinám, které nechtějí volit potrat, protože na ty žádný zákon nepamatuje. Naše sociální služba navrací důstojnost jejich vysněnému rodičovskému plánu, který se nepříznivou diagnózou zhroutil. Rodiče tak vědí, že své dítě milovali a doprovodili až do konce a to je z psychologického hlediska velmi důležité. Mnohé studie totiž vypovídají o tom, že ukončení těhotenství není vůbec nic jednoduchého. Ženská psychika tu neztrácí pár gramů, centimetrů, morfologického vzhledu, ale vlastní dítě.“

Nemluvě o úspěších fetální terapie, která vykazuje nepopiratelné výsledky, dodává prof. Noia. Například za dvacet let bádání o cystickém hygromu na klinice Gemelli vyšlo najevo, že tato malformace lymfatického systému, sledovaná u 156 nenarozených dětí, ustoupila ve 38% případů a v 75% zcela zmizela. V 54 případech došlo ke spontánnímu potratu, ale u 102 dětí odborníci z římské nemocnice úspěšně dokončili programované postnatální lékařské kontroly. Na tiskové konferenci vystoupil také předseda italského Hnutí pro život, který zdůraznil nutnost osvěty. Podle Toniho Brandiho lidé nevědí, že existují prenatální hospice, a proto je nutné vsadit na informovanost. V České republice bohužel tuto službu neprovozuje žádné státní zdravotnické zařízení, ale pouze soukromé iniciativy.

Přeložila Jana Gruberová

Česká sekce RV