Rádio Vaticana

Nemoc ovlivňuje celého člověka, ale nebrání jeho vztahu k Bohu

11.2.2018

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Během těchto nedělí nám evangelium podle Marka prezentuje Ježíše uzdravujícího nemocné s rozličnými chorobami. Do tohoto kontextu dobře zapadá Světový den nemocných, který připadá na dnešek 11. února, liturgickou připomínku Panny Marie Lurdské. Pohledem srdce obráceným k Massabielské jeskyni proto rozjímejme o Ježíši jakožto pravém lékaři duše i těla, jehož poslal Bůh Otec na svět, aby uzdravoval lidství poznamenané hříchem a jeho důsledky.

Dnešní evangelium (srov. Mk 1,40-45) nám podává uzdravení člověka z malomocenství, choroby, kterou Starý zákon považoval za těžkou nečistotu, což obnášelo, že dotyčný musel žít odděleně od společenství. Jeho situace byla opravdu zdrcující, protože dobová mentalita sugerovala nemocnému, že je nečistý také před Bohem, nikoli jen před lidmi. Proto malomocný na kolenou prosil Ježíše: »Chceš-li, můžeš mě očistit« (Mk 1,40).

Když to uslyšel Ježíš »měl s ním soucit« (Mk 1,41). Je velice důležité upřít pozornost k této Ježíšově vnitřní rezonanci, jako jsme to činili během Svatého roku Milosrdenství. Nelze porozumět Kristovu dílu, nelze chápat samotného Krista, pokud se nevstoupí do Jeho srdce oplývajího soucitem a milosrdenstvím. To Jej vede k tomu, že vztáhne ruku k onomu malomocnému, dotkne se ho a řekne: »Chci, buď čistý!« (v.40). Nejvíce zaskakuje skutečnost, že se Ježíš malomocného dotýká, protože to mojžíšský Zákon absolutně zakazoval. Dotknout se malomocného znamenalo nakazit se také uvnitř, v duchu, to znamená stát se také nečistým. V tomto případě však malomocný nenakazí Ježíše, nýbrž je naopak uzdraven a Ježíš jej očišťuje. V tomto uzdravení obdivujeme kromě soucitu – milosrdenství – také odvahu Ježíše, který si nedělá starost s nakázou, ani s předpisy, nýbrž je pohnut vůlí osvobodit onoho člověka z prokletí, které ho tíží.

Bratři a sestry, žádná nemoc není příčinou nečistoty. Nemoc zajisté ovlivňuje celého člověka, avšak nijak se nedotýká nebo nebrání jeho vztahu k Bohu. Naopak, nemocný člověk může být s Bohem sjednocen ještě více. Hřích je to, co nás znečišťuje! Sobectví, pýcha, zabřednutí do světa korupce – to jsou choroby srdce, od nichž je třeba se očistit obrácením k Ježíši jako onen malomocný: »Chceš-li, můžeš mě očistit!«.

Nyní se na chvíli ztišme a každý z nás – vy všichni, já i vy – každý se může zahloubat do svého srdce, zahledět do svého nitra a uvidět vlastní nečistotu, svoje hříchy. A každý z nás, mlčky, ale hlasem srdce ať Ježíši řekne: Chceš-li, můžeš mě očistit. Ztišme se na chvíli... Chceš-li, můžeš mě očistit.

A pokaždé, když přistupujeme ke svátosti smíření se zkroušeným srdcem, Pán opakuje také nám: „Chci, buď čistý!“ Kolik je v tom radosti! Malomocenství hříchu tak zmizí, vrátíme se k radostnému prožívání svého synovského vztahu k Bohu a jsme znovu plně začleněni do společenství.

Na přímluvu Panny Marie, naší Neposkvrněné Matky, prosme Pána, který přinesl nemocným zdraví, aby uzdravil také naše vnitřní rány svým nekonečným milosrdenstvím a znovu naplnil naše srdce nadějí a pokojem.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV