Rádio Vaticana

Kde je senzacechtivost, užívejme střízlivost

18.3.2018

Vatikán přiznal manipulaci s fakty - referovala v těchto dnech média, dokonce i česká. O co jde? Mons. Dario Edoardo Vigano, prefekt Sekretariátu pro komunikaci, což je úřad zodpovědný za vatikánskou knižní, tiskovou, rozhlasovou, televizní a internetovou produkci, prezentoval 12. března jedenáct knižních svazečků, vydaných Vatikánským knižním nakladatelstvím, o teologii papeže Františka. Citoval při té příležitosti před několika novináři ze soukromého listu Benedikta XVI., ve kterém emeritní papež odpovídal na jeho prosbu o jejich recenzi.

Tento částečně citovaný list byl v sobotu večer zveřejněn v plném znění, a tiskové středisko Svatého stolce k tomu sděluje: „U příležitosti prezentace knižní edice „Teologie papeže Františka“, vydané Vatikánským knižním nakladatelstvím, byl 12. března zmíněn list emeritního papeže Benedikta XVI. Následovaly četné polemiky o domnělé cenzuře a manipulaci distribuované fotografie tohoto soukromého listu, z něhož bylo při prezentaci citováno to, co bylo považováno za vhodné a týkalo se zmíněné prezentace, totiž pasáž, v níž emeritní papež mluví o filosofické a teologické formaci úřadujícího papeže a o vnitřní spojitosti obou pontifikátů. Vynechána byla pasáž týkající se autorů zmíněných svazků, a to s ohledem na důvěrnost tohoto listu a nikoli ve snaze o cenzuru. Kvůli rozptýlení všech pochybností bylo tudíž rozhodnuto zveřejnit list v plném znění“ – konstatuje tiskové středisko Svatého stolce.

V pasáži, která při prezentaci nebyla ocitována, Benedikt XVI. zmiňuje „svůj údiv nad tím, že mezi autory figuruje také profesor Hünermann, který na sebe během mého pontifikátu obrátil pozornost, když se postavil do čela antipapežských iniciativ. Podílel se významně již na vydání „Kölner Erklärung“ (tzv. Kolínské deklaraci z roku 1989), která v souvislosti s encyklikou Veritatis splendor ostře napadla autoritu papežského magisteria v otázkách morální teologie. Také „Europäische Theologengesellschaft“ (Evropská teologická společnost), kterou založil, byla původně zamýšlena jako organizace stojící v opozici k papežskému magisteriu. Církevní cítění mnoha teologů pak této orientaci zabránilo a učinilo z ní běžný organizační nástroj setkávání mezi teology,“ totiž Evropskou společnost pro katolickou teologii. Benedikt XVI. v závěru svého listu vyjadřuje důvěru, že pro jeho odřeknutí bude mít adresát pochopení.

Benedikt XVI. ve svém listu vysvětluje proč. Vždycky se totiž vyjadřoval jenom o knihách, které opravdu četl, což v tomto případě nedokázal zvládnout z čistě fyzických důvodů, a také vzhledem k jiným přijatým závazkům.

Nakládání s dopisem emeritního papeže, bohužel, vyvolává zcela opačný dojem, než plyne z toho, co si jeho autor myslí a následovně vyjadřuje: „je hloupý předsudek, podle něhož je papež František údajně pouhým praktikem, jemuž schází větší teologická a filosofická formace, zatímco já mám být pouhým teoretikem teologie, který jen málo chápe konkrétní život dnešního křesťana.“ Benedikt XVI., třebaže zmíněné svazečky nečetl, je přesvědčen, „že papež František je člověkem hluboké filosofické a teologické formace“. Emeritní papež zároveň vyjadřuje naději, že zmíněný ediční počin pomůže „zahlédnout vnitřní kontinuitu mezi oběma pontifikáty, navzdory všem rozdílům ve stylu a temperamentu.“

Vcelku tedy dosti zbytečná polemika, kterou si bylo možno ušetřit, stejně jako mnoho jiných, jimiž se to v mediích jenom hemží. Vnější pozorovatel může mít někdy oprávněný dojem, že se stále obtížněji rozlišuje mezi zpravodajstvím a propagandou.

Milan Glaser