Františkova mariánská víra: „V Medžugorje je milost, ale chybí rozlišování...“

17.10.2018 

Itálie. Na pultech italských knihkupectví se dnes objevil další knižní rozhovor s papežem Františkem, tentokrát o jeho vztahu k Panně Marii. Pod názvem „Je to má matka“ a podtitulem „Setkávání s Marií“ (È mia madre, Incontri con Maria, Cittá Nuova) jej vydává nakladatelství Díla Mariina, tedy Hnutí fokoláre. Více než třísetstránkový svazek je výsledkem konverzace, která se odehrála již před pěti lety v Domě svaté Marty (krátce po Vánocích roku 2013) a při níž kladl otázky odborník navýsost povolaný, brazilský mariolog o. Alexandre Awi Mello, původně ředitel Schönstattského hnutí ve své vlasti a nyní sekretář vatikánského Úřadu pro laiky, rodinu a život. Kardinála Bergoglia poznal při V. konferenci latinsko-amerických episkopátů v Aparecidě, kde pracoval jako sekretář v komisi pověřené redakcí závěrečného dokumentu, v mnohém programového pro církev na tomto kontinentě, a později jako papežův překladatel při Světových dnech mládeže v Riu de Janeiro.

Otci Awimu se při dialogu s papežem potvrdilo, co již tušil, a sice že „pro Františka je nejdůležitější mariánská víra „svatého věřícího Božího lidu“, který nás učí milovat Marii nehledě na teologické reflexe. Bergoglio se jako syn a jakýkoli jiný člen tohoto Božího lidu účastní na jeho sensus fidei a ztotožňuje se s hlubokou mariánskou zbožností křesťanského lidu“. Zbožností, která se utvářela od raného dětství v rodině a od dvanácti let v salesiánské škole na buenosairském předměstí, kde malý Jorge poznal Pannu Marii Pomocnici. Do baziliky argentinského hlavního města, která je jí zasvěcena a kde byl pokřtěn, se pak Bergoglio uchyloval před každým důležitým životním krokem jako mladík: „Tam jsem se definitivně rozhodl a vstoupil k jezuitům“, svěřuje se v knize, ale také jako pozdější biskup: „Chodil jsem tam, když se vyskytl nějaký problém, a tamní kněží se vždy dohadovali, co se asi muselo stát“. S Pannou Marií Pomocnicí, které Bergoglio každoročně 24. května nosil květiny, do jeho života vstoupily rovněž jiné tváře Madony – Maria, Matka Milosrdenství, jejíž medailku mu darovala jedna katechetka; Maria, rozvazující uzly, kterou poznal na vánoční gratulaci zaslané z Bavorska a která je lékem na rozšířený racionalismus; a dále latinskoamerické mariánské patronky z mexického Guadalupe, argentinského Luján a brazilské Aparecidy.

Metaforou mariánské lidové zbožnosti je pohled, vysvětluje v knize papež František, a to nejenom ten, jímž ke své Matce vzhlížejí její děti, avšak také Mariin pohled na syny, kteří jako poutníci obtížení mnohou námahou přicházejí do mariánských svatyní, aby se dali vést. „Pohlížejme na Matku a svěřme se jejímu pohledu“, vyzývá římský biskup. „Mariin pohled nás učí, abychom upřeli zrak na lidi, na které se díváme ze všech nejméně, avšak kteří to nejvíce potřebují – opuštění a osamocení, nemocní, nemajetní, děti ulice, lidé, kteří neznají Ježíše a Mariinu něhu“, připomíná František, jehož „denně posiluje modlitba růžence“ a který na hrudi nosí zvláštní relikvii „kousek látky, kterou otírají sochu v naší národní svatyni. V Luján už jsme došli tak daleko...“

Jak se nynější Petrův nástupce staví k zázrakům, konaným na Mariinu přímluvu? Na první místo staví ty duchovní, tedy konverze. „Maria otřásá svědomím – ovšem pozor, v dobrém smyslu, jako matka, která vše uspořádá...“ Opatrněji se papež vyjadřuje k údajným mariánským zjevením, počínaje nedávným argentinským případem v San Nicolás. „Vadí mi, když se přijde s nějakým poselstvím, Matka Boží nemá poštovní úřad!“ Připouští nicméně, že existují jevy, které lze teologicky objasnit jako vnitřní lokuce, které mohou sahat od pouhé vnitřní inspirace až po silné lokuce, kterých se dostává výjimečně obdařeným osobám. V každém případě, zdůrazňuje František, je jedním z hlavních kritérií pro pravost zjevení poslušnost vůči církevním představeným.

Papež Bergoglio se netají tím, že jako biskup buenosaireské diecéze zakázal vystoupení jednoho z medžugorských vizionářů, které se přesto uskutečnilo. Vysvětluje také důvod svého zákazu – nejednalo se o pravost zjevení, nýbrž o to, že vizionář organizoval Matce Boží její agendu. Mariánské zjevení se totiž mělo konat přesně o půl páté. “Je ovšem nutné rozlišovat, protože Bůh navzdory veškerému lidskému šílenství koná zázraky také v Medžugorje. Do Vatikánu přichází množství dopisů, které popisují spíše osobní a víceméně psychologické jevy, čili rozlišování je tu na místě. Existují lidé, kteří například zaslechnou Mariin hlas v modlitbě, a pak to vyjadřují tak, jako by se jednalo o zjevení. Jistě, ovšem odtud vede ještě dlouhá cesta k tomu, aby vizionáři byli protagonisté a organizovali naprogramovaná zjevení....To je hřích, který může doprovázet velikou milost“. Sečteno a podtrženo, papež František věří, že jak v (severoargentinské) Saltě, tak v Medžugorje působí milost: „To nelze popřít. Ale schází tu rozlišování“, čteme mimo jiné v novém knižním interview se Svatým otcem.

(jag)

 

 

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.