Církev je s to prorokovat a vytvářet společenství

27.1.2019 

Papež před mariánskou modlitbou 27. ledna 2019, Charitní dům v Panamě.

Drazí mladí,

vážení rodiče, spolupracovníci a pastorační asistenti,

přátelé!

Díky, otče Domingo, za vaše slova na uvítanou. Moc jsem si přál navštívit vás tady v rodinném domě Milosrdného Samaritána i další mladé z centra Jana Pavla II., rodinného domu Svatého Josefa a sester Milosrdné lásky a charitního domu kongregace Ježíšových bratří Kkottonngae. Být s vámi je pro mne důvodem k nové naději. Děkuji, že jste mi to umožnili!

Během přípravy na toto setkání jsem si mohl přečíst svědectví jednoho z obyvatel zdejšího domu, které mne velice oslovilo, protože říká: „Tady jsem se znovu narodil“. Tento dům a všechna podobná centra, která reprezentujete, jsou znamením nového života, který nám dává Pán. Je snadné potvrdit víru bratří, kteří poskytují pomázání ranám, hojí naději a povzbuzují k víře. Tady se neobrozují jenom ti, které bychom mohli nazvat „primárními dobrodinci“ vašich domů; tady se prostřednictvím milosrdné lásky rodí a obnovuje církev a víra.

Začínáme se rodit znovu, když nám Duch svatý dá oči, abychom viděli druhé, jak řekl otec Domingo, nejenom naše sousedy – i to již znamená mnoho – nýbrž naše bližní. 

Evangelium podává, že se jednou někdo zeptal Ježíše: »Kdo je můj bližní« (Lk 10,29). Ten neodpověděl teoriemi, ani nepronesl brilantní a vzletnou řeč, ale použil podobenství o milosrdném Samaritánovi, konkrétní příklad z reálného života, který vy znáte a velmi dobře prožíváte. Bližní je především tvář, kterou potkáváme na cestě a kterou se necháváme pohnout a dojmout. Pohnout ze svých schémat a priorit a dojmout ve svém nitru tím, co prožívá dotyčný, abychom mu dali místo a prostor ve svém počínání. Tak to pochopil milosrdný Samaritán, když se ocitl před polomrtvým člověkem, kterého ponechali u cesty nejenom lupiči, ale také lhostejnost kněze a levity, nemajících odvahu mu pomoci. Lhostejnost totiž také zraňuje a zabíjí. Jedni pro pár ubohých mincí, druzí ze strachu, že se ušpiní, nebo z opovržení či sociálního znechucení nechali bez problémů onoho člověka ležet na zemi u cesty. Tento Milosrdný Samaritán, stejně jako všechny vaše domy, nám ukazují, že bližní je především člověk, někdo s konkrétní a skutečnou tváří a nikoli něco, co je v jakékoli situaci zanedbatelné a opominutelné. Tvář zjevuje naše často trpící a opomíjené lidství.

Tvář blahodárně obtěžuje náš život, protože nám připomíná a klade do cesty to, co je opravdu důležité, oprošťuje nás od banalizování a povrchnosti v našem následování Pána.

Být tady znamená dotknout se tiché a mateřské tváře církve, která je s to prorokovat a vytvářet domov, vytvářet společenství. Tato tvář církve se normálně nevidí a zůstává bez povšimnutí. Představuje však znamení konkrétního Božího milosrdenství a laskavosti, živé znamení dobré zprávy vzkříšení, jež působí v našem životě dnes.

Vytvářet „domov“ znamená vytvářet rodinu; znamená to učit se cítit vzájemnou jednotu přesahující utilitaristické či funkční svazky a vnímat život trochu lidštěji. Vytvářet domov znamená dovolit, aby se proroctví ztělesnilo a učinilo náš čas a naše dny méně nehostinné, méně lhostejné a méně anonymní. Znamená to vytvářet svazky prostými všedními gesty, jež mohou prokazovat všichni. Domov, jak všichni dobře víme, potřebuje spolupráci všech. Nikdo nemůže být lhostejný nebo cizí, protože každý představuje kámen nezbytný k jeho stavbě. To znamená prosit Pána, aby nám dal milost naučit se mít trpělivost, odpouštět si a denně se učit začínat znovu. A kolikrát odpustit a začínat znovu? Sedmdesát sedmkrát, kolikrát je třeba. Vytváření pevných vztahů si žádá důvěru, která se živí každý den trpělivostí a promíjením.

Takto se uskutečňuje zázrak prožitku, že je možné se zde znovu narodit. Tady se všichni rodíme znovu, protože cítíme účinnost Božího pohlazení, které nám umožňuje přát si lidštější a tedy  božštější svět.

Díky vám všem za příklad a velkodušnost, díky vašim institucím, dobrovolníkům a dobrodincům. Díky těm, kdo umožňují, aby Boží láska byla konkrétnější a skutečnější, a hledí do očí těm, kteří jsou kolem nás a rozpoznávají v nás bližní.

Nyní se pomodlíme Anděl Páně. Svěřuji vás naší panenské Matce. Prosme tuto dobrou Matku, která je znalkyní laskavosti a vlídnosti, ať nás učí být pozornými, abychom denně objevovali, kdo je náš bližní, pohotově mu vycházeli vstříc, nabízeli mu dům a objetí, kde se mu dostane péče a bratrské lásky. Do tohoto poslání jsme zapojeni všichni.

Svěřte do Její ochrany všechna svoje očekávání a potřeby, bolesti, jež v sobě nosíte, rány, jimiž trpíte, aby jako dobrá Samaritánka přišla k nám a asistovala nám svým mateřstvím, laskavostí a úsměvem Matky.

 

Překlad Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2020 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.