Newmanova kanonizace už nevzbuzuje nevoli anglikánů

15.2.2019 

Velká Británie. Církev ve Velké Británii přijla s radostí zprávu o blízké kanonizaci kardinála Johan Henryho Newmana. Předseda tamního episkopátu kardinál Vincent Nichols poukazuje na velkou popularitu anglického konvertity. Všeobecný obdiv budí hloubka jeho přístupu k otázkám víry, osobní odvaha, intelektuální jasnost a citlivost ke kultuře – řekl londýnský arcibiskup a dodal, že anglický konvertita dokázal vydobýt z katolicismu to nejlepší.

Kanonizace kardinála Newmana bude mimo jiné svátkem a chvílí cti pro britské kněze. Newman byl totiž velmi ctěný také jako kaplan pracující ve farnosti, připomíná kardinál Nichols. Jak dále podotýká o. Keith Beaumont, jeden z největších znalců Newmana, počínaje Piem XII. si všichni papežové přáli nejen jeho kanonizaci, ale rovněž jeho prohlášení za učitele církve:

„Je to člověk, který, jak se zdá, po celý svůj život hluboce pociťoval Boží přítomnost ve svém srdci. Právě to nám také přenechal ve svém díle a kázáních. Nabízel duchovní život pro všechna. A to je jeden z nejdůležitějšíchrysů jeho dědictví. Sám to tak trochu přejal od sv. Filipa Neriho, který byl jeho ideálem. Jde o svatost, která se nevyjadřuje ve velikých činech, ale ve zbožném žiovotě a hlubém vztahu s Bohem uprostřed každodennosti. Vyjadřuje to také jeho heslo: Srdce mluví k srdci, Bůh promlouvá ze svého srdce k srdci člověka. Jde o intimní vztah s Bohem. Konec konců právě tak Newman definuje křesťana: není to jen ten, kdo věří, kdo usiluje o ustečňování určitých hodnot. Křesťan je především člověk, který v hloubi svého srdce žije v intimním vztahu s Bohem a uvědomuje si Jeho přítomnost v sobě.“

P. Beaumont poukázal také na to, že Newman svým příkladem naznačuje zvláštní cestu ekumenismu. Učí nás, že v ekumenismu musí stát na prvním místě Pán Bůh. Pokud se každý z nás bude snažit o život v co nejhlubším vztahu s Bohem, časem se přiblížíme také k sobě navzájem. P. Beamont zároveň zdůrazňuje, že v naší době již kanonizace kardinála Newmana nevzbuzuje nevoli v anglikánské církvi:

„Vztah k Newmanovi souvisí s tím, jaké anglikány máme na mysli, protože anglikánská církev je velmi rozdělená. Existuje menšina takzvaných anglokatolíků, kteří ctí Newmana téměř jako světce. Jejich protikladem jsou frakce evangelikálních anglikánů, kteří jsou velmi protestanští a Newman jim je lhostejný. Něco takového jako blahořečení nebo svatořečení vůbec neuznávají. Uprostřed je velmi široká skupina liberálních anglikánů. V jejím rámci je možné být anglikánem a věřit čemukoliv. Někteří se tedy o tyto věci zajímají a jiní ne. Nikomu ale už nevadí Newmanův kult v katolické církvi. Za připomínku možná stojí také to, že na konci svého života se Newman stal v Anglii jakýmsi národním hrdinou. Dokonci i ti, kdo s ním nesouhlasili, tedy naprostá většina, ho chovali v úctě. A když jej papež Lev XIII. jmenoval kardinálem, Angličané to vnímali jako poctu pro celou zemi. Stal se tedy národním hrdinou.“ – říká pro Vatikánský rozhlas znalec Newmanova díla P. Keith Beaumont.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2019 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.