4.3.2019
Itálie. „Papeži Františku, děti ze školy míru tě mají rády“. Tento slogan vítal římského biskupa v neděli odpoledne na severním předměstí hlavního města. „Škola míru“ je odpolední doučování pro žáky základních škol ve farnosti sv. Kryšpína z Viterba, která po šestatřiceti letech zažila papežskou návštěvu. Naposledy sem zavítal Jan Pavel II. v březnu roku 1983, několik měsíců po svatořečení pokorného viterbského kapucína, patrona farnosti a prvního světce kanonizovaného za Wojtylova pontifikátu. Papeže Františka, který přijel jako obvykle ve svém tmavomodrém fordu Focus, pod jarním sluncem očekávaly zástupy mnohem početnější než šest tisíc matrikových farníků, počínaje bezdomovci, kterých na této římské periferii žije nemálo. Uchylují se totiž pod místní silniční mosty. Právě papežovo setkání s těmito lidmi, kteří docházejí do farní Charity, pravděpodobně vyvolalo největší pohnutí – František si přál každého osobně pozdravit a vyslechnout leckdy tíživé životní osudy.
Nicméně také ostatní farníci nepřišli zkrátka. „Poděkoval nám za naše rodičovské řemeslo“, svěřuje se jeden manželský pár s nedávno pokřtěným synem, který spolu s ostatními dostal papežské požehnání k nelehkému výchovnému poslání a zároveň radu, aby své dítě provázel trvale, ovšem z určitého odstupu. Velký prostor věnoval římský biskup mladým lidem a dětem. V dlouhém rozhovoru s nimi papež Františkek nejprve vymezoval základní katechetické pravdy – existenci ďábla a obranu před ním v modlitbě, či mateřství Panny Marie, Bohorodičky, a poté posluchače vyzval k trvalé radosti, kterou jim Duch svatý udělí ve svátosti biřmování. Doporučil jim také, aby se do farnosti nevrátili až na manželský obřad.
Při mši svaté, která v podvečer završila pastorační návštěvu, papež František kázal o zlozvyku pomlouvat druhé lidi, který vyvolává války mezi sousedy, na pracovišti, v rodině, škole i farnosti.
„Buď odvážný, odvážná, a řekni to onomu člověku do očí: Jsi zlý, jsi zlá, proč něco takového děláš? Pověz mu to otevřeně, ale nikoli za jeho zády. Pokud tě nechce poslouchat, řekni to někomu, kdo ve věci může zjednat nápravu, protože pomlouvání nic nezmůže, naopak. Vše jen zhorší a vede k válce.“
Petrův nástupce vyzval přítomné, aby se na prahu postní doby zamysleli nad tím, jak se chovají k druhým lidem a co nosí v srdci:
„Jsem pokrytec? Usmívám se, ale za zády kritizuji a pustoším svými řečmi? Pokud na konci postní doby zjistíme, že se nám toto poněkud podařilo napravit a že stále druhé jen nekritizujeme, ujišťuji vás, že Ježíšovo Zmrtvýchvstání bude krásnější a vznešenější.“
V pomlouvání druhých lidí nám může zabránit pohled do zrcadla. Zastydíme se totiž za své chyby a budeme méně myslet na chyby druhých, poznamenal papež a připojil dvojí praktické doporučení.
„Za prvé pomáhá modlitba. Když by se ti chtělo druhého „oškubat“ a odsoudit, pomodli se za něj a požádej Pána, aby onen problém vyřešil a tobě zavřel ústa. Modlitba je první pomocí, bez níž nelze dělat nic. Existuje ještě druhý lék – když chceš někoho pomlouvat, kousni se do jazyka, a to silně. Jazyk se nafoukne a nebudeš moci mluvit. A to je lék velice praktický!“,
Kázal papež František při nedělní eucharistii v římské farnosti sv. Kryšpína z Viterba, kam se vypravil na první letošní pastorační návštěvu.
Jana Gruberová
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.