O Otčenáši – Přijď království tvé

6.3.2019 

Katecheze papeže Františka z 6. března, nám. sv. Petra

(Mt 13, 31-32)

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Když se modlíme Otčenáš, obracíme se k Bohu druhou invokací: »přijď království tvé« (Mt 6,10). Po prosbě, aby bylo posvěceno svaté Boží Jméno, vyjadřuje věřící touhu po uspíšení příchodu Božího království. Tato touha takříkajíc vytryskla ze samotného Ježíšova srdce, když zahajoval svoje kázání v Galileji zvoláním: »Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!« (Mk 1,15).

Tato slova nejsou žádnou výhrůžkou, nýbrž naopak radostnou zprávou, poselstvím radosti. Ježíš nechce donutit lidi k obrácení rozséváním strachu před hrozícím Božím soudem nebo před pocitem viny za spáchané zlo. Naopak, přináší dobrou zvěst spásy, na jejímž základě volá k obrácení. Každý je zván uvěřit v toto „evangelium“: svrchovanost Boha se přiblížila svým dětem. To je evangelium, že se Boží svrchovanost přiblížila svým dětem. Tento div, tuto milost Ježíš zvěstuje, že totiž Bůh Otec nás má rád, je nám nablízku a učí nás jít cestou svatosti.

Znamení příchodu tohoto království jsou rozmanitá a všechna pozitivní. Ježíš začíná své veřejné působení pečováním o nemocné na těle i na duchu, o ty, kdo byli sociálně vyloučení – například malomocní – o hříšníky, na které hleděli s pohrdáním všichni, včetně těch, kteří byli ještě většími hříšníky než oni, ale předstírali, že jsou spravedliví.  A Ježíš jim říká: pokrytci. On sám vyjmenovává znamení Božího království: »slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají a chudým se hlásá radostná zvěst« (Mt 11,5).

»Přijď království tvé!« - opakuje naléhavě křesťan, který se modlí Otčenáš. Ježíš přišel, ale svět je stále poznamenán hříchem, obýván mnoha lidmi, kteří trpí, těmi, kdo se nesmiřují a neodpouštějí, válkami a mnoha formami vykořisťování, pomysleme např. na obchodování s dětmi. Všechny tyto skutečnosti jsou důkazem, že Kristovo vítězství se ještě plně neuskutečnilo. Mnoho mužů a žen žije dosud s uzavřeným srdcem. Zejména v takových situacích tedy splývá ze rtů křesťana druhá invokace Otčenáše: »Přijď království tvé!«. Je to jako bychom říkali: „Otče, potřebujeme Tě! Ježíši, potřebujeme tě, potřebujeme, abys byl Pánem mezi námi všude a navždy! Přijď království tvé, buď mezi námi.“

Někdy si klademe otázku, proč se toto království uskutečňuje tak pomalu? Ježíš rád o svém vítězství mluví v podobenstvích. Říká například, že Boží království se podobá poli, na kterém roste společně pšenice a koukol. Nejhorší chybou by bylo chtít honem zasáhnout a vytrhat ze světa to, co považujeme za plevel. Bůh není jako my, Bůh má trpělivost. Násilím se toto království ve světě nenastolí. Stylem jeho šíření je mírnost (srov. Mt 13,24-30).

Boží království má zajisté obrovskou sílu, největší, která existuje, avšak nikoli podle světských kritérií; proto se zdá, že nikdy nebude mít absolutní většinu. Je jako kvas, který se zadělá do těsta (srov. Mt 13,33). Anebo jako hořčičné zrnko, které je maličké, skoro neviditelné, ale má v sobě explozivní vrozenou sílu, takže jakmile vyroste, je větší než všechny ostatní zahradní rostliny (srov. Mt 13,31-32).

V této „povaze“ Božího království se odráží příběh Ježíšova života. I On byl pro svoje současníky skrovným znamením a pro úřední dějepisce téměř neznámou událostí. Sám sebe definoval jako »pšeničné zrno«, které v zemi odumře, ale jedině tak může přinést »hojný užitek« (srov. Jan 12,24). Symbol zrna je výmluvný. Jistého dne ho rolník zaseje (úkonem, který se podobá pohřbu), a potom »ať spí nebo je vzhůru, ve dne i v noci, semeno klíčí a roste, a on ani neví jak« (srov. Mk 4,27). Klíčící semeno je více dílem Boha než člověka, který je zasel. (srov. Mk 4,27). Bůh nás vždycky  předchází, Bůh nás vždycky překvapuje. Díky Němu následuje po noci Velkého pátku jitro Zmrtvýchvstání, schopné osvítit nadějí celý svět.

»Přijď království tvé!« Rozsévejme toto slovo mezi své hříchy a svá selhání. Rozdávejme je lidem, kteří jsou sklíčeni a zdrceni životem; těm, kdo zakusili více nenávisti než lásky; těm, kteří prožívali zbytečné dny, aniž věděli proč. Dávejme ho těm, kdo bojovali za spravedlnost, všem mučedníkům dějin i těm, kdo došli k závěru, že bojovali pro nic a že v tomto světě vždycky vládne zlo. Pak uslyšíme odpověď modlitby Otčenáš. Bude nesčíslněkrát opakovat slova naděje, jimiž Duch zapečetil celé Písmo svaté: »Ano, přijdu brzy!« - to je Pánova odpověď. „Přijdu brzy“. Amen. A Pánova církev odpovídá: „Přijď, Pane Ježíši“ (srov. Zj 22,20). »Přijď království tvé« - to je jako říci: »Přijď, Pane Ježíši«. A Ježíš přichází po svém způsobu, ale po všechny dny. Důvěřujme tomu. A když se budeme modlit Otčenáš, říkejme vždycky »Přijď království tvé«, abychom v srdci uslyšeli: »Ano, ano, přijdu a přijdu brzy.«

 

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2019 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.