Bratrská nostalgie – ozdravný stesk po jednotě

5.5.2019 

Promluva římského biskupa na setkání s bulharským patriarchou, Sofie

Svatosti, ctihodní metropolité a biskupové, drazí bratři,

Christos voskrjesse!

V radosti vzkříšeného Pána se k vám obracím velikonočním pozdravem v tuto neděli, kterou křesťanský východ nazývá „nedělí svatého Tomáše“. Rozjímáme o apoštolovi, který vkládá ruku do Pánova boku a poté, co se dotknul Jeho ran, vyzná: »Pán můj a Bůh můj!« (Jan 20,28). Rány, které v průběhu dějin vznikly mezi námi křesťany, bolestně drásají Kristovo Tělo, kterým je církev. Dodnes se rukama dotýkáme jejich následků. Avšak možná, že vložíme-li společně ruce do těchto ran a vyznáme, že Ježíš vstal z mrtvých, je náš Pán a Bůh a pohroužíme-li se v uznání svých nedostatků do ran Jeho lásky, budeme moci opět najít radost z odpuštění a v předstihu okusit den, kdy budeme s Boží pomocí celebrovat velikonoční tajemství u jednoho oltáře.

Na této cestě jsme podporováni mnoha bratry a sestrami, kterým bych chtěl vzdát díky: jsou to svědkové Paschy. Kolik jen křesťanů v této zemi snášelo utrpení pro jméno Ježíš, zvláště během pronásledování v minulém století! Ekumenismus krve! Rozšířili tak jemný pach v „zemi růží“. Prošli trny zkoušek, aby šířili vůni evangelia. Vypučeli v úrodném a dobře obdělaném kraji, v lidu, který oplývá vírou a ryzím lidstvím a vybavil je robustními a hlubokými kořeny. Mám na mysli zvláště mnišství, které od pokolení do pokolení živí v lidu víru. Věřím, že tito svědkové Paschy, bratři a sestry, různých konfesí, sjednocení v nebi božskou láskou, se na nás dívají jako na setbu, která padla do země, aby přinesla plody. A zatímco mnozí jiní bratři a sestry ve světě nadále trpí pro víru, prosí nás, abychom nezůstali uzavřeni, ale otevřeli se, protože pouze tak tato setba přinese plody.

Svatosti, toto setkání, po kterém jsem velice toužil, následuje po tom, které proběhlo mezi svatým Janem Pavlem II. a patriarchou Maximem během první návštěvy římského biskupa v Bulharsku; jde ve stopách svatého Jana XXIII., jenž během let, která tu prožil, velice přilnul ke zdejšímu „prostému a dobrému“ lidu (Giornate dell´anima, Bologna 1987, 325) a vážil si jeho poctivosti, pracovitosti a důstojnosti v soužení. Také já se zde ocitám jako host, vřele přijatý, a zakouším v srdci bratrskou nostalgii, onen ozdravný stesk po jednotě mezi syny jediného Otce, který uzrál v papeži Janovi během pobytu v tomto městě. Právě na Druhý vatikánský koncil, který svolal, vyslala Bulharská pravoslavná církev svoje pozorovatele. Od té doby se kontakty zintenzivnily. Mám na mysli návštěvy bulharských delegací, které již padesát let přicházejí do Vatikánu a každodoročně mám to potěšení je přijmout, jakož i přítomnost bulharské pravoslavné komunity v Římě, která se modlí v jednom z kostelů mojí diecéze. Těší mne vytříbené přijetí, jehož se dostává mým vyslancům, kterých v posledních letech přibývá, i spolupráce s místní katolickou komunitou, zejména na kulturním poli. Věřím, že s pomocí Boží, až Prozřetelnost dá, ovlivní tyto kontakty pozitivně mnohé aspekty našeho dialogu. Mezitím jsme povoláni společně putovat a jednat, abychom vydávali svědectví Pánu zejména službou těm chudším a zapomenutým bratřím, ve kterých je On přítomen. Ekumenismus chudých!

Na této cestě nás usměrňují především svatí Cyril a Metoděj, kteří nás spojují již od prvního tisíciletí a jejichž živá památka je v našich církvích pramenem inspirace, protože navzdory protivenstvím kladli na první místo zvěstování Pána, povolání a misijní poslání. Jak řekl svatý Cyril: „Rád tam půjdu pro víru křesťanskou. Ač jsem unaven a tělesně churav, půjdu tam s radostí“ (Vita Constantini VI, 7; XIV, 9). A třebaže bylo již tušit varovná znamení bolestného rozdělení, ke kterému došlo v následujících stoletích, vydali se cestou společenství. Poslání a společenství - dvě slova, která byla v životě těchto dvou světců stále skloňována a která mohou osvěcovat naši cestu k růstu v bratrství. Ekumenismus misijního poslání.

Cyril a Metoděj, kulturou byzantinci, měli odvahu přeložit Bibli do jazyka přístupného slovanským národům, takže Boží Slovo předcházelo lidská slova. Jejich odvážný apoštolát zůstává pro všechny vzorem evangelizace. Polem, které nás zavazuje ke zvěstování, jsou mladá pokolení. Důležité je, abychom si ve vzájemné úctě ke svým tradicím a zvláštnostem pomáhali v nacházení  způsobu, jak předávat víru jazykem i formami, které dovolují mladým lidem zakoušet radost z Boha, který je má rád a volá je! Jinak budou pokoušeni přikládat důvěru rozmanitým klamným sirénám konzumní společnosti.

Společenství a misijní poslání, blízkost a zvěstování – svatí Cyril a Metoděj nám mají mnoho co říci, také pokud se týče budoucnosti evropské společnosti. „Jsou totiž v jistém smyslu hlavními aktéry sjednocené Evropy a hlubokého míru mezi všemi obyvateli kontinentu a ukazují základy nového umění společného života v úctě k rozdílům, které jednotě nijak nepřekážejí“ (Jan Pavel II., Pozdrav k oficiálním delegacím z Bulharska, 24. května 1999). Také my, dědicové víry těchto světců, jsme povoláni být tvůrci společenství a nástroji pokoje v Ježíšově jménu. V Bulharsku, duchovní křižovatce, zemi setkání a vzájemného porozumění“ (tent., Promluva na uvítanou, Sofie, 23. května 2002) nalezli přijetí různá vyznání, od arménského po evangelický, i různá náboženství, od židovského po muslimské. Přijetí se dostává také katolické církvi, a to jak latinské, tak byzantsko-slovanské tradici. Jsem vděčný Vaší Svatosti a posvátnému synodu za tuto blahosklonnost. I v našich vzájemných vztazích nám svatí Cyril a Metoděj připomínají, že „určitá rozdílnost mravů a zvyků vůbec není zábranou pro jednotu církve“ a že mezi Východem a Západem „se odlišné teologické formulace často spíše doplňují, než aby si odporovaly“ (Unitatits redintegratio, 16-17). „Kolik věcí se jen můžeme učit jedni od druhých!“ (Evangelii gaudium, 246).

Svatosti, za chvíli budu mít možnost vstoupit do patriarchální katedrály svatého Alexandra Něvského, abych se tam pomodlil v připomínce svatého Cyrila a Metoděje. Svatý Alexandr Něvský v ruské tradici a svatí bratři, kteří pocházejí z řecké tradice a jsou apoštoly slovanských národů, vyjevují, do jaké míry je Bulharsko zemí, která je mostem. Svatosti, drazí bratři, ujišťuji vás, že se budu modlit za vás a za věřící tohoto milovaného lidu, za vznešené povolání této země, za naši cestu v ekumenismu krve, ekumenismu chudých a ekumenismu misijního poslání. A sám prosím o místo ve vaší modlitbě s jistotou, že modlitba je branou, která otevírá každou cestu dobra. Rád bych vám znovu poděkoval za přijetí a ujistil vás, že si odnáším v srdci vzpomínku na toto bratrské setkání.

Christos voskrjesse!

 

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.