Papež: Mezináboženský dialog se zakládá na lásce k bližnímu

9.5.2019 

Vatikán. Sto deset let existence, studenti a profesoři ze sedmdesátky různých zemí, výzkum a výuka biblických věd a stále intenzivnější spolupráce s židovskými a protestantskými badateli. To vše je římský Papežský biblický institut, neboli Biblicum, jehož posluchače i vyučující dnes přijal papež František. Spolu s nimi v Klementinském sále Apoštolského paláce zasedli účastníci mezinárodní konference nazvané Ježíš a farizové, s podtitulem: Interdisciplinární přehodnocení.

Třídenní kongres se nejprve zabýval původem a významem termínu „farizeus“ v různých jazycích, v rámci kulatého stolu shrnul dosavadní poznatky o historicky existujících farizeích a později se věnoval interpretaci těchto postav a jejímu účinku v křesťanských dějinách, počínaje patristickou literaturou přes divadelní pašijová představení po filmy, učebnice náboženství a homiletiku.

Papež František dal přednost osobnímu pozdravu svých hostů , aniž by přečetl připravený text, který jim nicméně předal. Uvažuje v něm nad předsudky, které brání v lásce vůči našim bližním a v případě farizeů se silně zakořenily.

„Mezi křesťany a ve světské společnosti znamená slovo „farizeus“ licoměrníka či domýšlivce, aniž by se tato představa opírala o konkrétní základ v evangelním vyprávění, zatímco mnozí Židé farizeje pokládají za zakladatele rabínského judaismu, a tudíž za své duchovní předky“, píše římský biskup. „Postupem času se rozšířil negativní stereotyp, označující za farizeje všechny Židy, k němuž bohužel křesťané značnou měrou přispěli“, pokračuje František a upozorňuje, že podle posledních studií o farizeích, jejich původu, učení a praxi víme mnohem méně, než by se předpokládalo. Důkladné interdisciplinární prozkoumání tohoto náboženského proudu, který jako jediný přežil židovskou válku a určoval další směřování judaismu, může tudíž podat pravdivější pohled na tuto skupinu a přispět k prevenci antisemitismu, zdůrazňuje papež.

„Co se zákona týká, jsem farizeus“, píše svatý Pavel (Flp 3,5) a rovněž Ježíše s farizei spojovaly nejenom mnohé diskuse na společná témata, nýbrž také víra ve vzkříšení (Mk 12, 18-27) a další aspekty jejich výkladu Tóry. V důsledku toho se také někteří jeruzalémští farizeové připojili k Ježíšovým učedníkům, jak dokládají Skutky apoštolů (15,5). Tatáž kniha nám představuje Gamaliela, farizejského předáka, který se zastal Petra s Janem (5,34-39). Jedním z vrcholných momentů Janova evangelia je pak Ježíšovo setkání s Nikodémem (3,1-21). Tento člen židovské velerady hájil Ježíše před jejím shromážděním (Jan 7,50-51) a byl u jeho pohřbu (Jan 19,39). Rozhodně se tedy na něj nevztahuje šablonovité vnímání farizeů, s nímž se ostatně v Janově evangeliu nesetkáváme, podotýká papež František.

Za nejsilnější pojítko ovšem lze označit tzv. „velké“ či „první“ přikázání, které Ježíš – podle Markova evangelia – předává jednomu z učitelů Zákona (12,28-34), usilujícímu o uctivý a rozumný dialog s Mistrem. Za to si vysluhuje Ježíšovo uznání: „Nejsi daleko od Božího království“, uzavírá Ježíš, což svědčí o jeho vysokém hodnocení těchto náboženských vůdců (ačkoli tentýž znalec Zákona je u Matouše prezentován jako někdo, kdo chce Ježíše přivést do úzkých; srov. Mt 22,34-35). Láska k bližnímu se tak stává základem jakéhokoli dialogu, a zejména pak dialogu mezi dnešními Židy a křesťany, uzavírá římský biskup v poselství k Papežskému biblickému institutu.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.