Víra se chvěje, když se zabydluje ve smutku

31.5.2019 

Homilie papeže při mši v katolické katedrále 31. května, Bukurešť

Evangelium, které jsme vyslechli, nás hrouží do setkání dvou žen, které se objímají a naplňují radostí a chválou všechno. Radostí se pohne dítě a Alžběta dobrořečí své příbuzné pro její víru; Maria zpívá o divech, které učinil Pán svojí pokorné služebnici, hymnus naděje pro ty, kdo již nemohou zpívat, protože nemají hlas... Tento zpěv naděje probouzí a vyzývá také nás, abychom jej zanotovali ve třech krocích, jež plynou z nazírání na první učednici: Maria putuje, Maria se setkává a Maria jásá.

Maria putuje z Nazareta do domu Zachariáše a Alžběty. Je to první z Mariiných cest, kterou podává Písmo. První z mnoha. Vychází z Galileje do Betléma, kde se narodí Ježíš, utíká do Egypta, aby zachránila Dítě před Herodem, putuje do Jeruzaléma na Velikonoce každý rok, i na ty poslední, kdy následuje Syna až na Kalvárii. Tyto cesty mají tutéž charakteristiku, nikdy nebyly snadné a vyžadovaly odvahu a trpělivost. Vyplývá z nich, že Maria umí stoupat vzhůru, zná naše stoupání a na cestě je naší sestrou. Je zkušená v námahách a ví, jak nás vzít za ruku v neschůdnostech, když se ocitáme v těch nejpříkřejších zákrutech života. Jako dobrá Matka ví, že láska si razí cestu každodenními maličkostmi. Láska a mateřský důmysl dovedou proměnit dobytčí stáj na příbytek pro Ježíše několika nuznými plenkami a mořem něhy (srov. Evangelii gaudium, 286). Rozjímání o  Marii nám umožňuje spatřit množství žen, matek a babiček této země, které svoji obětavostí a skrytostí, odříkáním a nasazením utvářejí přítomnost a spřádají přání na zítřek. Mlčenlivá, houževnatá a nenápadná oddanost se nebojí „vyhrnout si rukávy“, vzít na svá bedra těžkosti a pokračovat ve výchově svých dětí a v péči o celou rodinu s nadějí »proti veškeré naději« (Řím 4,18). Ve vašem lidu žije a pulsuje mocný cit pro naději, přesahující veškerou podmíněnost, která ji může zatemňovat nebo se pokouší ji zhášet. Pohledem na Marii a na tváře mnoha matek procitá a šíří se prostor naděje (srov. Dokument z Aparecidy, 536), která rodí a otevírá budoucnost. Řekněme to důrazně: v našem lidu existuje prostor naděje. Proto Maria putuje a vybízí nás, abychom kráčeli společně.

Maria se setkává s Alžbětou (srov. Lk  1,39-56), která byla již pokročilého věku. Avšak právě ona – starší – mluví o budoucnosti, »naplněna Duchem svatým« (v.41) prorokuje, nazývá Marii »blahoslavenou«, protože »uvěřila« (v.45), a tak předjímá poslední evangelní blahoslavenství: blahoslavený, kdo uvěřil (srov. Jan 20,29). Mladší a starší žena se setkávají, aby  hledaly kořeny; starší se obrozuje a prorokuje budoucnost té mladší. Takto se setkávají mladí a staří, v objetí, schopni probouzet v sobě navzájem to nejlepší. Je to zázrak kultury setkání, v níž nikdo není skartován ani nálepkován, ale kde jsou naopak všichni vyhledáváni, protože jsou nezbytní, aby se mohla zaskvět Pánova tvář. Nemají strach jít spolu, a když k tomu dochází, přichází Bůh, aby ve svém lidu konal divy. Duch svatý je totiž Tím, kdo nám dodává odvahu, abychom vycházeli ze sebe, ze svojí uzavřenosti a protekcionářství, učí nás dohlédnout za zdání a umožňuje nám mluvit dobře o druhých a dobrořečit jim, zejména mnohým našim bratřím, kteří jsou vystaveni nehostinnosti, chybí jim nejen střecha nad hlavou a trocha chleba, ale i přátelství a vřelost komunity, která je obejme, postará se o ně a přijme. Kultura setkávání vybízí nás křesťany, abychom prožívali zázrak mateřství církve, která hledá, brání a sjednocuje svoje děti. Když v církvi, kde se stýkají různé rity, není upřednostňována vlastní příslušnost, vlastní uskupení či etnikum, nýbrž lid, který umí společně chválit Boha, pak se dějí veliké věci. Řekněme s důrazem: blahoslavený, kdo věří (srov. Jan 20,19) a má odvahu vytvářet setkání a společenství.

Maria, která putuje a setkává se s Alžbětou, nám připomíná, kde chtěl Bůh přebývat a žít, kde je Jeho svatyně a místo, kde můžeme vnímat jeho tep: ve Svém lidu. Tam přebývá, žije a očekává nás. Vnímejme prorokovu výzvu nebát se a nesvěšovat ruce jako výzvu určenou nám. Pán je totiž Bůh mezi námi, mocný spasitel (srov. Sof  3,16-17). Toto je tajemství křesťana: Bůh je mezi námi jako mocný spasitel. Tato jistota nám stejně jako Marii umožňuje velebit a jásat. Maria jásá radostí, protože je nositelkou Emanuela, Boha s námi. »Být křesťanem je radost v Duchu svatém« (Gaudete et exsultate, 122). Bez radosti budeme ochromeni, zotročeni svým smutkem. Často problémem víry není ani tak nedostatek prostředků a struktur, množství, ba ani přítomnost těch, kdo nás nepřijímají; problémem víry je nedostatek radosti. Víra se chvěje, když se zabydluje ve smutku a malomyslnosti. Žijeme-li v nedůvěře, uzavřeni v sobě, odporujeme víře, protože namísto toho, abychom vnímali, že jsme dětmi, pro něž Bůh učinil veliké věci (Lk 1, 49), zmenšujeme všechno na míru svých problémů a zapomínáme, že nejsme sirotky: máme mezi sebou Otce, mocného spasitele. Maria nám přichází na pomoc, protože namísto toho, aby zmenšovala, velebí, to znamená „činí velkou“ či chválí Pánovu velikost. Takové je tajemství radosti. Maria, nepatrná a pokorná, začíná od Boží velikosti a navzdory svým problémům, kterých nebylo málo, zůstává v radosti, protože ve všem důvěřuje Pánu. Připomíná nám, že Bůh může vždycky činit divy, pokud zůstaneme otevřeni Jemu a bratřím. Pomysleme na velké svědky této země: jednoduché lidi, kteří důvěřovali Bohu uprostřed pronásledování. Nevkládali svoji naději do světa, nýbrž v Pána, a tak šli vpřed. Chtěl bych vzdát díky těmto pokorným vítězům, těmto svatým odvedle, kteří nám ukazují cestu. Jejich slzy nebyly sterilní, byly modlitbou, která stoupala k nebi a zavlažila tento lid nadějí.

Drazí bratři a sestry, Maria putuje, setkává se a raduje se, protože nesla víc než sebe samu, byla nositelkou požehnání. Jako ona, tak i my se nebojme být nositeli požehnání, jehož má Rumunsko zapotřebí. Buďte aktéry kultury setkávání, která demaskuje lhostejnost a rozdělení a umožňuje této zemi mocně velebit Pánovo milosrdenství.

 

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.