O Skutcích apoštolů - »všechno měli společné«

21.8.2019 

Katecheze papeže Františka z 21. srpna, aula Pavla VI.

Integrální společenství v obci věřích

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Křesťanské společenství se rodí z překypujícího daru Ducha svatého a roste kvasem sdílení mezi bratry a sestrami v Kristu. Církev je budována dynamismem solidarity jako Boží rodina, jejíž ústřední zkušeností je koinonia; toto  řecké slovo znamená „dát do společenství“, „dát do společného“, být společenstvím, nikoli se izolovat. Taková je zkušenost prvotní křesťanské obce, tedy sdílet, komunikovat a účastnit se. V prvotní církvi odkazuje toto slovo především k účasti na Kristově Těle a Krvi. Proto když přistupujeme k eucharistii, říkáme, že jdeme na přijímání, přijímáme Ježíše a Jeho přijetím přijímáme bratry a sestry. Účast na Kristově Těle a Krvi, uskutečňující se ve mši svaté, se vyjadřuje bratrskou jednotou, a tudíž i společným sdílením  majetku a sbíráním peněz pro mateřskou církev v Jeruzalémě (srov. Řím 12,13; 2 Kor 8-9). Chcete-li vědět, zda jste dobrými křesťany, musíte se modlit, přistupovat k přijímání a ke svátosti smíření. Avšak signálem obrácení tvého srdce je obrácení, sahající do kapes a dotýkající se tvých zájmů, tedy to, že je někdo štědrý k druhým a pomáhá těm nejslabším a nejchudším. Když dorazí obrácení tam, máš jistotu, že je pravé. Pokud zůstane jenom u slov, není obrácení dobré.

Eucharistický život, modlitby, apoštolské kázání a zkušenost společenství (srov. Sk 2,42) činí z věřících množství lidí, kteří mají »jedno srdce a jednu duši« a nepovažují nic ze svého majetku za svoje vlastní, ale všechno mají společné« (srov. Sk 4,32). To je tak silný životní vzor, že nám pomáhá, abychom byli štědří a neskrblili. Z tohoto důvodu »nikdo u nich nežil v nouzi. Kdo měli totiž pole nebo dům, prodávali je a peníze za to stržené přinášeli a kladli apoštolům k nohám. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval« (Sk 4,34-35). Církev se vždycky vyznačovala těmito gesty křesťanů, kteří se vzdávali nadbytku a nepotřebného majetku, aby jej dali těm, kdo byli v nouzi. A to nejenom peníze, ale také čas. Kolik jen křesťanů – například vy, tady v Itálii – se věnuje dobrovolnické službě. To je krásné! Znamená to sdílet a dělit se o svůj čas s druhými, aby se dostalo pomoci těm, kdo ji potřebují. Volontariát, charita, návštěvy nemocných – o všechno je třeba se s druhými dělit a nehledat jen svůj zájem.

Koinonia nebo společenství je tedy nový způsob vztahů mezi Pánovými učedníky. Křesťané mezi sebou zakoušejí nový způsob bytí a jednání. Tento způsob je křesťanům vlastní, takže si pohané, kteří pozorovali křesťany, říkali: „Podívejte, jak se mají rádi.“ Láska je tedy ten způsob. Ne však verbální, fingovaná, nýbrž skutečná, konkrétní láska a vzájemná pomoc. Spojení s Kristem nastoluje spojení s bratry, což vyúsťuje a vyjadřuje se také ve společném sdílení materiálních dober. Ano, tento způsob společného přebývání, tato láska sahá až do kapes a vede ke zřeknutí se peněz ve prospěch druhých i proti vlastnímu zájmu. Příslušnost ke Kristovu Tělu vytváří ve věřících spoluzodpovědnost jedněch za druhé. Víra v Ježíše činí nás všechny - jedny za druhé -  spoluzodpovědnými. Někdo řekne: „Podívej na tamtoho. Nemá, kde bydlet, ale to je jeho věc.“ My křesťané mezi sebou takto mluvit nemůžeme. Musím se za dotyčného modlit, vzít jej k sobě a nebýt lhostejný. Toto znamená být křesťanem. Proto silní podporují slabé (srov. Řím 15,1), a nikdo nezakouší nedostatek, který ponižuje a znetvořuje lidskou důstojnost; jsou totiž společenstvím, mají jedno srdce a mají se rádi. A znamením je konkrétní láska.

Jakub, Petr a Jan – „sloupy“ Jeruzalémské církve – společně ustanoví, že Pavel a Barnabáš budou hlásat evangelium pohanům, zatímco oni židům, a požadují pouze, aby se nezapomínalo na chudé (srov. Gal 2,9-10). A nejenom materiálně chudé, ale také duchovně chudé, lidi trpící problémy a potřebující naši blízkost. Křesťan vychází vždycky od sebe, ze svého srdce a přibližuje se k druhým jako se Ježíš přiblížil nám. Taková je prvnotní křesťanská obec.

Konkrétního příkladu sdílení a společného majetku se nám dostává ze svědectví Barnabáše, který vlastnil pole, prodal je a peníze přinesl apoštolům (srov. Sk 4,36-37). Vedle jeho kladného příkladu se však objevuje jiný, tristně zaporný: Ananiáš a jeho manželka Safíra prodali pozemek a rozhodli se přinést apoštolům pouze část získaných peněz, zbytek si nechali (srov. Sk 5,1-2). Tento podvod přerušil řetězec nezištného, upřímného a nesobeckého sdílení, což mělo tragické a fatální důsledky (Sk 5,5.10). Apoštol Petr demaskuje Ananiášovu nepoctivost a zpronevěru a říká mu: »Proč ti satan ovládl srdce, žes obelhal Ducha svatého a z peněz za to pole sis část lstivě ponechal? [...] Neobelhal jsi lidi, ale Boha« (Sk 5,3-4). Mohli bychom říci, že Ananiáš obelhal Boha svým neprodyšným a pokryteckým smýšlením neboli „dojednanou“, částečnou a oportunistickou příslušností k církvi. Přetvářka je nejhorší nepřítel křesťanské obce a křesťanské lásky, totiž  předstírání lásky ve snaze dosáhnout svých vlastních zájmů.

Připravovat dar o upřímnost totiž znamená pěstovat pokrytectví, vzdálit se pravdě, stát se sobeckým, zhášet plamen společenství a vystavovat se mrazu vnitřní smrti. Kdo si takto počíná, pohybuje se v církvi jako turista. Mnozí turisté jsou v církvi; vždycky jen přechodně a nikdy nejdou dovnitř. Je to duchovní turistika, kterou si namlouvají, že jsou křesťané. Jsou však pouhými turisty v katakombách. My však nesmíme být v církvi turisty, nýbrž bratry jedni pro druhé. Život pojímaný pouze na základě profitu a výhodných situací na úkor druhých nezbytně způsobuje vnitřní smrt. A kolik jen lidí se tváří, že jsou nablízku církvi, že jsou přáteli kněží i biskupů, zatímco usilují pouze o svůj prospěch. Tyto přetvářky pustoší církev!

Pane – prosím za nás všechny - obdař nás svým Duchem laskavosti, jenž přemáhá každou přetvářku a uvádí do oběhu pravdu, živící křesťanskou solidaritu, která není nějakou podpůrnou sociální aktivitou, nýbrž nezbytným vyjádřením přirozenosti církve, nejněžnější matky všech, zejména těch nejchudších.

 

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2020 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.