Papež na Madagaskaru – 2. den

8.9.2019 

Antananarivo. 1.Odumřít pyšnému individualismu a nechat triumfovat bratrství,“ kázal papež při nedělní bohoslužbě, které se účastnilo milion lidí. 2.Chudoba není fatalita,“ řekl Svatý otec při návštěvě osady Akamasoa, 25 tisícového městečka vzniklého svépomocí nejchudších obyvatel tohoto ostrova. 3.Nečinit z prostředků svoje cíle a ze zbytečností věci důležité,“ radil papež duchovenstvu na posledním veřejném vystoupení v hlavním městě Antananarivo.

Ad 1. Liturgické tance a zpěvné melodie doprovázely nedělní liturgii na planině Soamandrakizay. Na místě, kde probíhala včerejší vigílie s mladými za nepříliš vlídného počasí, se dnes dopoledne rozjasnilo, a milionový zástup Malgašů, z nichž někteří na pláni nocovali, se zúčastnil mše sloužené papežem Františkem ve francouzštině. Prostému pódiu vévodil velký dřevěný kříž s Ukřižovaným na pozadí stylizovaných gotických oken a na oltáři byly vystaveny relikvie bl. Rafaela Luise Rafiringa (1856-1919), malgašského lasalliana, vychovatele a katechisty, který provázel místní církev v dobách pronásledování a francouzsko malgašských konfliktů na přelomu 19. a 20. století.

Papež František se ve své homilii dotkl palčivých problémů klientelismu a korupce, ideologických manipulací zneužívajících Boží jméno a materialistického sobectví, které ignoruje situaci bližních. V návaznosti na dnešní evangelium (Lk 14, 25-33) vybídl k pokornému realismu, který dovoluje odolávat pokušením moci a majetku, protože žije z radosti, že Ježíš nás přišel jako první hledat na křižovatky cest.

„Stane-li se „spřízněnost“ rozhodujícím a určujícím klíčem všeho, co je správné a dobré, vede to k ospravedlňování a dokonce „posvěcování“ určitého chování, které upřednostňuje a vylučuje (zvýhodňování, klientelismus a tudíž korupce). Požadavek kladený Mistrem nám umožňuje hledět vzhůru a říká nám: kdokoli není s to vidět v druhém bratra, dojmout se jeho životem a jeho situací, nehledě na jeho rodinný, kulturní a sociální původ, »nemůže být mým učedníkem« (Lk 14,26).“

Podobně pokusy spojovat nebeské království s osobními zájmy končí u účelového a ideologického používání Božího jména, které může dospět až k ospravedlňování vražd či terorismu. Papež proto varoval před reduktivním manipulováním evangeliem a před pokušením „určitých doktrín, které nejsou schopny vidět společný růst klasů i koukolu v očekávání Pánovy žně“. Dnešní evangelium upozorňuje také na zátěž, jakou představuje starost o majetek. Platí to zejména tehdy, když nás uzavírá do sobeckého malého světa, ve kterém nezbývá místo pro druhé.

„Podívejme se kolem: kolik mužů a žen, mladých a dětí je zcela pozbaveno všeho! Toto není součást Božího záměru! Jak naléhavé je toto Ježíšovo pozvání, abychom odumřeli svojí uzavřenosti, svému pyšnému individualismu a nechali tak triumfovat ducha bratrství, jež proudí z otevřeného Kristova boku, kde se rodíme jako Boží rodina, a každý se cítí milován, chápán, přijat a doceněn ve svojí důstojnosti.“

Křesťan nesmí zůstávat se založenýma ruka, podléhat lhostejnosti nebo fatalismu. Jeho úkolem je podávat ruku, jako ji jemu podává Ježíš. Abychom však podle toho žili, potřebujeme kvalitativní skok, zdravý odstup od sebe, který ukáže mámivost bezpečí hledaného v moci či slávě. Ve skutečnosti jde o pokorný realismus, dodal papež.

„Požadavky kladené Ježíšem přestávají být tíživé, začneme-li okoušet radost nového života, který nám nabízí On: radost, rodící se z vědomí, že On je první, kdo nás přišel hledat na křižovatky cest, třebaže jsme zbloudili jako ona ovce či marnotratný syn. Kéž nás tento pokorný realismus přiměje čelit obrovským vyzváním a udělí vám touhu činit svoji zemi místem, kde se evangelium stane životem, který bude k větší slávě Boží. Odhodlejme se a osvojme si Pánovy plány.“ Řekl papež v nedělní homilii na předměstí Antananariva.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy HOMILIE je ZDE

V závěru liturgie místní arcibiskup Odon Marie Arséne Razanakolona ve svém pozdravu Svatému otci poděkoval: „Malgaši vás obdivují nejen pro obsah vašeho magisteria, ale také pro váš osobní styl, který je stylem chudých. Můžete si být jist naší věrností Kristovu náměstku a oddaností evangelizačnímu poslání,“ řekl arcibiskup Antananariva. Jako dar věnoval papeži dřevěnou sochu Panny Marie, patronky Madagaskaru a další plody své země.

Ad 2. Akamasoa neboli Město přátelství, tak nazval otec Pedro Opeka svůj projekt na pomoc nejchudším obyvatelům antananarivského předměstí. Od roku 1989 buduje tento argentinský lazarista slovinského původu komunitu,  osadu, nebo spíš skutečné město ve městě, kde vrací důstojnost chudým, kteří žili v blízkosti skládky hlavního města a žulového kamenolomu, kde mnozí obyvatelé městečka pracují. Akamasou dnes tvoří pět center sdružujících 17 vesnic, v nichž žije asi 3 tisíce rodin. Celkem 25 tisíc lidí, z nichž přes 60% tvoří děti mladší patnácti let.

Pravidlo je jednoduché, neexistuje důstojnost a autonomie, pokud nechcete vzít osud do svých rukou, říká otec Pedro. Do městečka jsou tedy přijímáni ti, kdo jsou připraveni pracovat. Všechny děti chodí do školy a odpoledne mohou pomáhat v práci svým rodičům. Akamasoa jim pak nabídne služby, které napomáhají návratu do společnosti, pracovní místo v zemědělství, stavebnictví, truhlářství či řemeslné výrobě. Kdo se chce vrátit do své domovské vesnice dostane podporu, aby mohl zahájit ekonomicky nezávislý život, nadace mu opatří nástroje a zaplatí dopravu. „Život tady je boj, boj o každý den. Papež přichází, aby dodal odvahu všem dětem, mladým, matkám a rodinám, aby pokračovali v tomto boji s chudobou a za návrat lidské důstojnosti.“

„Je pro nás velkou radostí, že vás tuto neděli, na svátek Narození Panny Marie, můžeme přijmout tady v Akamasoa, na místě, kde Bůh chtěl silou evangelia pozvednout tisíce chudých rodin s jejich dětmi, odmítnutými společností,“ řekl na přivítanou v auditoriu „Města přátelství“ otec Pedro Opeka. Na místě utrpení, násilí a smrti vytvořila Boží Prozřetelnost oázu naděje, děti se vrátily do školy a rodiče začali pracovat, pokračoval. Zdůraznil také hlavní principy, na kterých se toto dílo zakládá: víra, práce, škola, vzájemná úcta a disciplína. „V Akamasoa jsme ukázali, že chudoba není fatalita, nýbrž vzniká z nedostatku sociálního citu politických vůdců, kteří zapomněli na ty, kdo je volili a otočili se k nim zády,“ dodal otec Pedro a označil Akamasoa za místo, kde Bůh tak miloval chudé, že je „osvobodil z otroctví, v němž každý žil pro sebe.“

 „Chudoba není fatalita, zopakoval papež v promluvě k 8 tisícům mladých lidí, kteří jej přijali nadšeným skandováním jeho jména a choreograficky komponovaným vystoupením dětí. Za jejich šťastnými tvářemi jsou osudy podobné příběhu třináctileté Fanny, která přišla do Akamasoa s maminkou a dvěma sourozencemi před šesti lety: „Náš život se změnil a dnes jsem šťastná, že mohu studovat a modlit se,“ dodalo děvče s ujištěním, že mladí z Města přátelství zachovají víru, navzdory pokušení ke snadnému životu, které je všude kolem nich.

„Když vidím vaše zářivé tváře, děkuji Pánu, že vyslyšel volání chudých a projevil svoji lásku hmatatelnými znameními, jakým je vznik této osady. Vaše volání vzešlo z nezbytí - protože už jste nemohli dále žít bez střechy nad hlavou, vidět svoje děti, jak trpí podvýživou, být bez práce v důsledku lhostejnosti, ne-li pohrdání mnohých - a stalo se zpěvem naděje pro vás a pro všechny, kdo vás vidí. Každé zákoutí této čtvrti, každá škola či ambulance je zpěvem naděje, který dementuje a umlčuje každou fatálnost. Řekněme to důrazně: chudoba není fatalita.“

Vaše město je výsledkem činorodé víry a tvrdé práce, pokračoval papež František. Vedle „víry, která hory přenáší“ a která rozdmýchala naději tam, kde jiní vidí jen fatalitu chudoby a zmar, zdůraznil především obnovení hodnot skrze společnou práci. „Výchovou k hodnotám se ony první rodiny spolu s otcem Opekou pustily do tohoto dobrodružství a dokázaly předat enormní poklad píle, ukázněnosti, poctivosti a úcty k sobě i druhým. A mohli jste pochopit, že přáním Boha není pouze osobní pokrok, nýbrž ten společenský, a že není horšího otroctví, jak zmínil otec Pedro, než žije-li každý jen sám pro sebe.“

Nepoddávejte se chudobě, nepodlehněte pokušení snadnosti a uzavřenosti do sebe. Nechte v sobě rozkvést dary, které vám daroval Pán, aby se Akamasoa stalo příkladem pro příští generace, kladl papež František na srdce mladým lidem. „Modleme se, ať se na celém Madagaskaru i v jiných částech světa rozšíří záře tohoto světla, abychom se stali modelem rozvoje, které upřednostňují boj proti bídě a sociální exkluzi na základě důvěry, výchovy, práce a píle, jež jsou pro důstojnost člověka vždycky nepostradatelné.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY v Akamasoa je ZDE

Z auditoria přejel papež papamobilem, kam s ním vystoupil také otec Pedro, do žulových dolů, vzdálených asi 300m. Právě práce na těžbě kamene byla první výdělečnou činností schovanců otce Pedra. Papeže přivítali dva dělníci před sochou Nejsvětějšího srdce Ježíšova z roku 2008. František pak přednesl modlitbu za pracující:

„Učiň, aby plody práce mohly zajistit důstojný život rodinám pracujících. Aby v nich večer našli teplo, útěchu a povzbuzení a aby společně sjednoceni pod tvým pohledem, poznávali pravdivější radost. Kéž naše rodiny poznají, že radost ze získaného chleba je dokonalá, když se o chléb dělí s druhými. Kéž nejsou naše děti nuceny pracovat, mohou chodit do školy a pokračovat ve studiu a kéž jejich učitelé mohou věnovat čas tomuto úkolu, aniž by si museli vydělávat na každodenní chléb jiným způsobem,“

zahrnul papež František do modlitby starosti této komunity. Prosil také za podnikatele a politiky, aby zajistili důstojný výdělek, a svěřil Boží otcovské péči ty, kdo jsou bez práce.

„Otče, vytvoř mezi pracujícími ducha pravé solidarity, aby dokázali být k sobě navzájem pozorní, povzbuzovali se, podpírali toho, kdo je vyčerpán, pozvedali toho, kdo padl. Kéž jejich srdce nikdy nedá prostor nenávisti, zášti a trpkosti tváří v tvář nespravedlnostem, ale zachová živou naději v možnost lepšího světa a práci pro něj.“ František se dále modlil za to, aby se pracující dokázali hlásit o svá práva konstruktivním způsobem a jejich hlas, aby byl vyslyšen.

Před odjezdem z Města přátelství pozdravil papež ještě tři muslimské představitele, tři zástupce dělníků a dvacítku dobrodinců tohoto díla.

Ad 3. Poslední veřejné setkání na půdě Madagaskaru bylo dnes v podvečer vyhrazeno duchovenstvu ( v Madagaskaru je 1 747 kněží, 5006 řeholnic a 1977 seminaristů, na jednoho kněze zde připadá 4 713 katolíků). Hostila jej Kolej sv. Michaela, založená v roce 1888 francouzskými jezuity, s úmyslem dát zemi katechisty a učitele, místní správě úředníky a francouzům překladatele a zaměstnance.“ Institut se postupem času rozrostl a dnes je vyhledávanou elitní školou.

„Nemálo z vás nese na svých bedrech, ne-li na svém zdraví tíži apoštolských námah. Nicméně chcete zůstat a být po boku svého lidu, se svým lidem. Za to vám patří dík! Srdečný dík za vaše svědectví a za rozhodnutí zůstat a neučinit ze svého povolání „průchod k lepšímu životu“!“ – řekl papež v promluvě, která byla velkým dílem poděkováním za vytrvalost a připomínkou těch, kdo „nesli v této zemi plamen víry“. František vyjmenoval řády a kongregace, které doprovázely osudy církve na Madagaskaru, nesly tíži opakovaných pronásledování, a přece vytrvaly a dosud se velkým dílem podílejí na výchově, vzdělání, zdravotní péči a řadě charitativních děl.

„Je zajímavé, že Ježíš syntetizuje skutky svých učedníků a mluví o přemožení satana, jehož my nemůžeme přemoci nikdy jen svými silami, nýbrž v Ježíšově jménu. Každý z nás může dosvědčit tento zápas... a také některé porážky. Zmiňujete spoustu oblastí, ve kterých se věnujete šíření evangelia a vedete onen boj v Ježíšově jménu. V Jeho jménu porážíte zlo, když učíte, jak chválit nebeského Otce a prostě vykládat katechismus a evangelium. Když navštěvujete a pečujete o nemocné nebo přinášíte útěchu smíření. V Jeho jménu vítězíte, když dáváte najíst dítěti a zbavujete matku zoufalství, protože je na všechno sama, anebo seženete zaměstnání otci rodiny...“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY k duchovenstvu je ZDE

Svatý otec vybízel kněze a řeholníky, aby přemáhali zlého ducha také na svém vlastním území, když svádí k touze po ekonomických jistotách, prostorech moci a lidské slávy. „Nenechme si ukrást misionářskou radost!“ – povzbuzoval papež František.

Před odjezdem na apoštolskou nunciaturu se Svatý otec – tentokrát již za zavřenými dveřmi – sešel v kapli Koleje sv. Michala se dvěma sty svými spolubratry z Tovaryšstva Ježíšova.

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2019 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.