Chlad v církvi i společnosti nás vede k podstatě, řekl papež paulínkám

4.10.2019 

Vatikán. Delegátky z kongregace Dcer svatého Pavla v těchto dnech poblíž Říma zakončují 11. generální kapitulu, během níž si zvolily novou generální představenou – italskou právničku Annu Caiazza. Paulínky zastupující spolusestry z dvaapadesáti zemí, včetně České republiky, dnes přijal papež František při audienci v Klementinském sále Apoštolského paláce.

Petrův nástupce v promluvě čerpal z biblického tématu generální kapituly, a sice Hospodinovy výzvy určené Mojžíšovi: „Vzhůru, povstaň a kráčej“ (volně podle Dt 10,11). „Dějiny spásy, ať již se týkají jednotlivce či celého národa, tkví v jeho ochotě vydat se na cestu, odejít a vše zanechat; nikoli z vlastní iniciativy, nýbrž v odpovědi na povolání a v důvěře příslibu“, poznamenal Svatý otec:

„Drahé sestry, v těchto »obtížných a namáhavých časech«, jak říkával sv. Jan Pavel II. (Vita consecrata, 13), je víra nezbytnější než kdy jindy. Mnozí lidé tvrdí, že zasvěcený život prochází zimou a možná to tak je, protože povolání je poskrovnu, průměrný věk v řeholích pokročil a věrnost závazkům, přijatým ve slibech, pokaždé není taková, jaká by měla být. V této situaci před sebou máme velkou výzvu: projít touto zimou, opětovně rozkvést a přinést plody. Chlad ve společnosti, a někdy též v církvi i zasvěceném životě, nás podněcuje, abychom šli ke kořenům a žili z nich. Zima není neplodný a mrtvý čas, nýbrž doba příhodná k tomu, abychom se vrátili k podstatě, a to včetně církve a zasvěceného života. Pro vás to znamená, abyste opětovně odkryly prvky pavlovského proroctví a apoštolskou, misijní »putovnost«, která v dceři svatého Pavla nikdy nemůže chybět, abyste tak mohly obydlet myšlenkové a existenciální periferie.“

Zrodily jste se pro Slovo a nesete si ve svém DNA misionářskou odvahu, pokračoval římský biskup. Kéž vám tato odhodlanost nikdy neschází, za neustálého vědomí, že hlavním činitelem misie je Duch svatý. Vydejte se na cesty tohoto světa s kontemplativním zrakem a pohledem, který se vciťuje do lidí naší doby, hladovějících po evangeliu.

„Jde o to, abyste se daly dotazovat a zneklidňovat realitou, ve které žijeme, abyste ustavičně hledaly cesty přibližující k lidem a uchovaly si v srdci schopnost pocítit soucit s tolikerou nouzí, která nás obklopuje. Chtěl bych zdůraznit výraz »soucit«. Je to silně evangelní pojem, kterým evangelium vypovídá o Ježíšovi, když vidí zástupy, syna vdovy z Naim a mnoho dalšího. »Bylo mu jich líto«, to je Boží soucit. Buďte misionářkami, které vydávají svědectví o životě spočívajícím na Kristu, a skrze svou nakladatelskou, digitální a multimediální produkci podporujte formaci ke kritickému užívání médií a k biblické animaci.“

To vše nelze bez víry, upozornil papež František. Víry Abrahámovy, který „přece doufal, ačkoli už neměl naději“ (Řím 4,18), víry Mariiny, která, aniž by rozuměla tajemství, jež ji má zahalit, věří a souhlasí: „Ať se mi stane podle tvého slova“ (Lk 1,39), a víry Petrovy, který říká: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života“ (Jan 6,68).

„V čase únavy a frustrace přikazuje Bůh Eliášovi: Vstaň, jez! (1 Král 19,5). Matko představená, dbejte na to, aby se sestry dobře stravovaly! Nedejte se ochromit únavou a trpnou odevzdaností. Rezignace se podobá červotoči, který nahlodává srdce a vnáší do něj hořkost. Když pomyslím na zasvěcené muže a ženy s tou protáhlou tváří a oním: Bohužel, už je to tak...Uchylují se do svého „bohužel“ a nečinně v něm setrvávají. Nepoddávejte se takovému duchu, nikdy! Urazily jste dlouhou a plodnou cestu a další dlouhá cesta na vás čeká. Živte se chlebem Slova, jděte dál, riskujte – riskujte! – vprostřed světel a stínů našeho kulturního kontextu a buďte věrné zornému úhlu, který je vám vlastní – tedy v první řadě nikoli mravní odsouzení, nýbrž hledání příležitosti k setbě Božího slova, za využití veškeré fantazie v komunikaci.“

A to vše za rozlišování a v empatii pramenící z důvěry v Boha, který je Pánem dějin, povzbuzoval papež František, a ve světle Božího Slova. To má totiž být středem vašeho osobního i komunitního života, v liturgii a lectio divina. Slovo udržuje ve vašem řeholním institutu apoštolského ducha, připomenul Petrův nástupce:

„Vstaň a vydej se na cestu. Sloveso »vstaň« se váže k řeckému výrazu »anastasis«, zmrtvýchvstání. Vstaň z mrtvých – je to velikonoční, ale také snubní sloveso, jak se objevuje v Písni písní: Vstaň, má přítelkyně (2,10.13). Vstát a vydat se na cestu, jako Marie Magdalská časně ráno (Jan 20,1-2), a především jako Maria při své návštěvě Alžběty (Lk 1,39 násl.) Vydat se na cestu s odhodlaností, pocházející z Ducha, a s kreativitou vašeho zakladatele. Vycházet ven, spěchat, jako Panna Maria a sv. Pavel. Stejně tak vy jste povolány, abyste životem a apoštolským dílem sdíleli dnešním mužům a ženám radostnou zvěst. Neztrácejte čas. Běda, kdybych nehlásal evangelium (1 Kor 9,16).“

Loučil se Svatý otec s kongregaci paulínek při dnešní audienci.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.