Papež František zahájil práce synody: Nejsme parlament ani zastánci kongregacionalismu

7.10.2019 

Vatikán.  Panamazonská synoda má čtyři dimenze: pastorační, kulturní, sociální a ekologickou, předeslal Papež František ve své úvodní promluvě přednesené ve španělštině v synodální aule. Synoda věnovaná problematice amazonských národů ve světle integrální ekologie a symbolicky zahájená v pátek 4. října ceremonií ve Vatikánských zahradách potrvá do 27. října.

Pastorační dimenze je primární a předchází všechny ostatní. Vstupujeme do synody s křesťanským srdcem a s očima učedníka, protože neexistuje neutrální, aseptická hermeneutika, řekl František v úvodním projevu:

„Přistupujeme k amazonské realitě s pastoračním srdcem, s očima učedníků a misionářů, protože láska Ducha svatého nás ponouká k hlásání Ježíše Krista. Zároveň přistupujeme k amazonským národům doslova „po špičkách“, s respektem k jejich dějinám, kulturám a stylu „dobrého života“ v etymologickém a nikoli sociologickém smyslu. Každý lid má totiž svou vlastní identitu, moudrost a sebevědomí, má zvláštní vnímavost a vidění skutečnosti, vlastní dějiny a hermeneutiku a chce být v těchto věcech protagonistou svých dějin.“

V tomto kontextu František varoval před „ideologickými kolonizacemi“, které ničí identitu národů, před vnucováním předem připravených programů, které chtějí navodit vlastní disciplínu, „ochočit“ kulturu domorodých národů. František poukázal na příklad misionářů, kteří v minulosti usilovali o proniknutí do mentality lidí, k nimž byli vysláni, jako jezuité Matteo Ricci v Číně nebo Roberto de Nobili v Indii. Pokud se církev tímto přístupem neřídila a pokoušela se o homogenizující centralismus, dočkala se selhání, kterých dodnes litujeme. Pokud chceme interpretovat národ skrze ideologii, stává se nebezpečnou zbraní:

„Ideologie jsou reduktivní a vedou nás k ukvapeným závěrům, když se snažíme rozumět bez vstřícnosti, rozumět bez obdivu, rozumět bez respektu. Dochází pak k tomu, že chceme uchopit skutečnost v kategoriích, v obvyklých kategoriích různých „ismů“.“

František připomněl slogany, které se šířily na konci 80. let. Hovořilo se tehdy o „barbarství“ a „civilizaci“ a ve jménu této civilizace přicházející odjinud byla zničena velká část domorodých kmenů. Dodnes se v mé zemi setkáváme s urážlivými slovy a s představou civilizací druhé kategorie, poznamenal papež.

„Pak je tu také pohrdání. Včera mne velmi zarmoutilo, když jsem zaslechl posměvačný komentář na adresu onoho zbožého muže, který nesl obětní dary s pernatou čelenkou na hlavě. Řekněte mi, co je v tom za rozdíl, zda mám na hlavě peří nebo biret užívaný některými úředníky našich dikasterií? Hrozí nám tedy, že budeme nabízet čistě pragmatická opatření, ačkoli se po nás naopak žádá, abychom pozorně zkoumali tyto národy a měli schopnost obdivu, pomáhající myslet paradigmatickým způsobem.“

Otevřete svá srdce paradigmatické perspektivě, která vychází ze skutečné situace těchto národů, vybízel František. Synoda nemá vymýšlet programy sociálního rozvoje ani muzeální přístupy pro zachování domorodých kultur. Papež varoval také před pastorací používající stejné prostředky jako negativní jevy, jimiž Amazonie trpí, jako odlesňování, unifikace nebo jiné druhy zneužívání.

„Přicházíme, abychom pozorně zkoumali, snažili se porozumět a sloužili těmto národům. A činíme tak prostřednictvím synodálního procesu, synodálním způsobem. Nikoli při kulatých stolech, na konferencích nebo v následných diskusích, činíme tak na synodě. Neboť synoda není parlament, není hovorna, není tady proto, aby ukazovala, kdo má větší vládu v médiích, kdo je vlivnější na sociálních sítích, aby prosadil určitou ideu nebo projekt. Pokud bychom chtěli prostřednictvím anket zjišťovat, kdo má většinu, znamenalo by to kongregacionalismus v církvi. Anebo senzacionalismus, který je tolik vzdálený naší Svaté matce katolické církvi, nebo jak řád říkal sv. Ignác: „naší svaté matce církvi hierarchické“. Synoda kráčí společně, inspirována a vedena Duchem svatým. Duch svatý je hlavním činitelem synody. Prosím vás, nevyhošťujme ho z této auly!“

Papež František dále zmínil přípravný dokument synody, Instrumentum Laboris, a označil jej za „text-mučedníka, jelikož je určen ke zničení“. Má totiž sloužit pouze za odrazový můstek pro to, co Duch svatý bude konat. Svatý otec vybídl shromáždění, aby bylo otevřené působení Ducha, aby mohl promluvit skrze ně, dokonce i „navzdory“ naší rezistenci. K tomu je zapotřebí především modlitby:

„Bratři a sestry, prosím vás, mnoho se modlete. Reflektujte, veďte dialog, naslouchejte v pokoře, s vědomím, že nevíme všechno. A mluvte s odvahou, s parresií, i kdybychom pociťovali stud vyslovit to, co cítíme. Rozlišujme to všechno a zachovávejme přátelství, které tady mezi námi musí být…“

K tomuto rozjímavému přístupu má přispět také rozhodnutí zachovat po čtyřech diskusních příspěvcích vždy čtyři minuty ticha, podobně jak tomu bylo již na synodě o mládeži. Jak František v závěru poznamenal, synoda znamená zapojení do určitého procesu, který potřebuje jemnost a vřelost společenství, vřelost matky a círve. Připomněl také, že v komunikaci s médii je třeba zachovat vnímavost a moudrost, aby – jak se to v minulosti již několikrát stalo – neprobíhaly dvě různé synody, jedna uvnitř synodální haly a jiná navenek.

 

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.