O Skutcích apoštolů - »nástroj, který jsem si vyvolil«

9.10.2019 

Katecheze papeže Františka z 9. října, nám. sv. Petra

Šavel, z pronásledovatele šiřitelem evangelia

(Sk 9,3-6)

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Počínaje ukamenováním Štěpána, objevuje se ve Skutcích apoštolů postava, která vedle Petra vystupuje nejčastěji a má nejpronikavější vliv: »mladý muž, který se jmenoval Šavel« (Sk 7,58). Nejprve je ukázán jako ten, kdo schvaloval Štěpánovu smrt a »pustošil křesťanskou obec« (Sk 8,3); potom se však stane nástrojem, který je vyvolen, aby hlásal evangelium pohanům (srov. Sk 9,15; 22,21; 26,17).

Pověřen veleknězem se Šavel vydává hledat a zatýkat křesťany. Vy, kteří pocházíte z národů, které prožily diktaturu, dobře chápete, co znamená vyhledávání a zatýkání. To dělal Šavel. A činil tak v přesvědčení, že slouží Zákonu Páně. Lukáš říká, že Šavel »soptil hněvem a hořel touhou zabíjet učedníky Páně« (Sk 9,1). Byl v něm dech smrti, nikoli života.

Mladý Šavel je nesmlouvavý, to znamená nesmiřitelný vůči těm, kdo smýšlejí jinak než on, absolutizuje vlastní politickou či náboženskou identitu a redukuje druhého na potenciálního nepřítele, s nímž je nutno bojovat . U Šavla se náboženství proměnilo v ideologii, náboženskou ideologii, sociální ideologii, politickou ideologii. Teprve potom, co je proměněn Kristem, bude učit, že opravdový zápas je veden »ne proti nějaké obyčejné lidské moci [...] ale proti těm, kdo mají svou říši tmy v tomto světě, proti zlým duchům« (Ef 6,12). Bude učit, že boj nemá být veden proti lidem, nýbrž proti zlu, které podněcuje jejich skutky.

Šavlova rozhněvanost a konfliktnost každého nutí položit si otázku: jak žiji svoji víru? Jdu vstříc druhým anebo proti nim? Patřím do všeobecné církve (dobrých i zlých, všech) anebo vyznávám selektivní ideologii? Klaním se Bohu nebo dogmatickým formulacím? Jaký je můj náboženský život? Činí mne vyznávaná víra v Boha přátelským anebo nevraživým vůči těm, kdo jsou jiní než já?

Lukáš vypráví, že zatímco Šavel je zcela soustředěn na vymýcení křesťanské obce, Pán se v jeho stopách dotýká jeho srdce a obrací jej k Sobě. Taková je Pánova metoda: dotýká se srdce. Vzkříšený se chápe iniciativy a cestou do Damašku se Šavlovi zjevuje. Tato událost je ve Skutcích apoštolů podána celkem třikrát (srov. Sk 9,3-19; 22,3-21; 26,4-23). Zdvojením »světla« a »hlasu«, typickým pro božské zjevení, se Vzkříšený ukazuje Šavlovi a ptá se jej po důvodech jeho bratrovražedného běsnění: »Šavle, Šavle, proč mne pronásleduješ?« (Sk 9,4). Vzkříšený zde plně  zjevuje Svoje existenciální sjednocení s těmi, kdo věří v Něho. Úder proti členu církve je úderem proti samotnému Kristu! Také ti, kteří jsou ideology, protože chtějí - v úvozovkách - „čistotu“ církve, zasazují úder Kristu.

Ježíšův hlas říká Šavlovi: »Jdi do města, Tam ti bude řečeno, co máš dělat« (Sk 9,6). Když se však Šavel postavil na nohy, nic neviděl, oslepl. Ze silného, pánovitého a nezávislého muže se stal muž slabý, ubohý a odkázaný na druhé. „Záře Zmrtvýchvstalého jej oslepuje, a tak se také na povrchu vyjevuje, co bylo jeho vnitřní skutečností, jeho slepota k pravdě, ke světlu, kterým je Kristus“ (Benedikt XVI., Katecheze na generální audienci, 3. září 2008).

Setkáním „těla na tělo“ mezi Šavlem a Zmrtvýchvstalým začíná proměna vyjevující  Šavlovu „osobní paschu“, jeho přechod ze smrti k životu. To co dříve považoval za chloubu, je nyní »bezcenný brak«, který je třeba odložit, aby dosáhl pravého zisku, kterým je Kristus a život v Kristu (srov. Flp 3,7-8).

Pavel přijímá křest, který pro Šavla jako pro každého z nás znamená nový život a vede k novému pohledu na Boha, na sebe i na druhé, kteří se z nepřátel stávají bratři v Kristu.

Prosme Otce, aby tak jako Šavlovi dal i nám zakusit dopad Svojí lásky, která jedině může z kamenného srdce učinit srdce z masa (srov. Ez 11,15), jež je schopno pojmout »v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš« (Flp 2,5).

 

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2019 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.