20.11.2019
Budoucnost církevního školství po dořešení částečných restitucí církevního majetku je jednou z otázek, které zaměstnávají nejednoho rodiče. V České republice jsou totiž církevní školy dotované státem a je zřejmé, že zrušení dotací by značně zúžilo jejich dostupnost. A protože otázka výchovy a vzdělání dětí patří ke každodenním starostem katolických laiků, zeptali jsme se na problematiku podpory katolického školství pražského arcibiskupa kardinála Dominika Duky:
Myslím, že nejde pouze o otázku podpory katolického školství. Jedna z takových řekněme „černých děr” je nedostatečná odvaha – a někdy i kompetence – vstoupit vůbec do škol. Protože bez katecheze, která je přítomná ve školách, která neoslovuje jenom žáky, ale svou přítomností oslovuje také učitele, se nám nezmění prostředí a neodbouráme předsudky. A v této věci je v nejtěžší situaci hlavní město, protože v Praze byla výuka náboženství na školách zlikvidována prakticky mezi léty 1953-56. Přesto mohu říci, že se nám určité kroky podařily.
Pokud jde o podporu církevního školství, vzniká možná trochu klamný obraz, protože částečná restituce, částečné odškodnění, je vlastně míněno pro odstranění státního příspěvku, který pokrýval platy duchovních a zaměstnanců církve a částečně provoz. A tedy pro vlastní církevní školství musíme hledat jiné zdroje. Hlavní zdroj spočívá ve faktu, že na základě dohody mezi církví a státem dvě třetiny původně církevního majetku zůstalo v rukou státu a v konečném řešení získal stát víc než církev, protože hodnota budov a parcel v městských centrech je větší než tržní cena polí, lesů a luk. Na druhé straně si myslím, že je potřeba určité odvahy jít a hájit církevní školství tam, kde je. V Západní Evropě se zcela jistě zápasí s určitými revitalizovanými laicistickými modely. Spravedlnost v této věci není: například když máme školu, která vychovává vrcholové sportovce, tak ať jsem sportovec či nejsem, přispívám na ni jako daňový poplatník. Mělo by tedy existovat právo jednotlivých náboženských skupin, aby v této věci nebyly diskriminovány.
My jsme se však dostali do situace, jak o tom mluví také papež František, kdy liberální demokracie selhala a není schopná řešit tyto problémy. Protože není ani liberální a není ani demokratická; podstatou demokracie je způsob, jakým se lidé podílejí na řízení země. Takže, jak říká papež, ta přídavná jména bychom neměli vůbec používat. Tak jako není křesťanská matematika a křesťanský český jazyk, tak není ani křesťanská, ani liberální, ani socialistická demokracie. Demokracie je jedna. Jisté skupiny samozřejmě vkládají k této ideji jisté doplňkové pohledy, které se mohou časem měnit. Ale jestliže si uvědomíme, že křesťané a zejména katoličtí křesťané jsou doposud v Evropě největší skupinou, tak ze strany správy bychom měli očekávat, že bude zachována základní spravedlnost. Protože demokracie, která by existovala bez minimální spravedlnosti, nemůže být demokracií.
Řekl kardinál Duka pro Vatikánský rozhlas na okraj rozhovoru u příležitosti národní pouti do Říma.
Johana Bronková
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.