Jaderné zbraně nechrání národní ani mezinárodní bezpečnost

24.11.2019 

Promluva papeže u Mírového památníku, Atomic Bomb Hypocenter - Nagasaki

Drazí bratři a sestry!

Toto místo v nás probouzí vědomí bolesti a hrůzy, kterou jsme si schopni my, lidské bytosti, způsobit. Kříž a socha Madony, nedávno objevená v nagasacké katedrále, nám opět připomínají  nevýslovný děs, který zakusily oběti a jejich rodiny na vlastním těle.

Jedna z nejhlubších tužeb lidského srdce směřuje k pokoji a stabilitě. Vlastnictví jaderných a jiných zbraní hromadného ničení není nejlepší odpověď na tuto touhu; spíše ji vystavuje neustálé  zkoušce. Náš svět prožívá zvrácenou dichotomii snahy bránit a zaručovat stabilitu a mír na základě falešné bezpečnosti nesené mentalitou strachu a nedůvěry, zamořující vztahy mezi národy a zabraňující každému možnému dialogu.

Mír a stabilita mezi národy jsou neslučitelné s jakoukoli snahou budovat na strachu ze vzájemného zničení nebo na hrozbě totálního vyhlazení. Jsou uskutečnitelné jedině na základě globální etiky solidarity a spolupráce ve službách budoucnosti utvářené vzájemnou provázaností a spoluodpovědností v celé lidské rodině dneška i zítřka.

Zde, v tomto městě, které dosvědčuje katastrofické humanitární a ekologické důsledky  jaderného útoku, nebude nikdy dost pokusů pozvednout hlas proti závodu ve zbrojení. Ten totiž plýtvá drahocennými zdroji, které by bylo možno využít ve prospěch integrálního rozvoje národů a ochrany životního prostředí. V dnešním světě, kde miliony dětí a rodin žijí v nelidských podmínkách, je vynakládání peněz na výrobu, modernizaci, údržbu a prodej stále ničivějších zbraní a závratné výdělky z toho pocházející nepřetržitým a do nebe volajícím atentátem.

Svět míru - zbavený jaderných zbraní - je všude touhou milionů mužů a žen. Proměnit tento ideál ve skutečnost vyžaduje účast všech: lidí, náboženských obcí, občanských společností, států, které vlastní jaderné zbraně, i těch, které je nevlastní, vojenských i soukromých sektorů a mezinárodních organizací. Naše odpověď na hrozbu jaderných zbraní musí být kolektivní a smluvená, založená na pracné, ale ustavičné vzájemné důvěře, která zlomí dnes převládající  dynamiku nedůvěry. V roce 1963 svatý papež Jan XXIII. v encyklice Pacem in terris požadoval rovněž zákaz jaderných zbraní (č.60) a prohlásil, že pravý a trvalý mír mezi národy nemůže být založen na rovnováze vojenských sil, nýbrž jedině na vzájemné důvěře (srov. č. 61).

Je nezbytné prolomit převládající dynamiku nedůvěry, která nyní hrozí rozložením  architektury mezinárodní kontroly nad zbrojením. Přihlížíme erozi multilateralismu, což ještě zhoršuje rozvoj nových zbrojních technologií. Tento přístup se jeví poněkud nedůsledným v aktuálním kontextu poznamenaném vzájemnou propojeností a vytváří situaci, vyžadující od všech leaderů naléhavou pozornost a nasazení.

Katolická církev přijala neodvolatelné rozhodnutí usilovat o mír mezi lidmi a národy; je to povinnost, kterou se cítí vázána před Bohem a přede všemi muži a ženami této země. Nesmíme v tomto úsilí nikdy ochabnout a nepřestáváme neodkladně naléhat na podporu hlavních nástrojů mezinárodního práva ke zrušení a nešíření jaderných zbraní, včetně Smlouvy o zákazu jaderných zbraní. Biskupové Japonska v červenci t.r. vydali výzvu ke zrušení jaderných zbraní a každý srpen pořádá japonská církev desetidenní modlitební setkání za mír. Modlitba, neúnavná snaha prosazovat dohody a důraz na dialog ať jsou „zbraněmi“, do nichž vkládáme svoji důvěru, a také zdrojem  inspirace pro úsilí o budování spravedlivého a solidárního světa, skýtající reálné záruky míru.

V přesvědčení, že svět bez jaderných zbraní je uskutečnitelný a nezbytný, žádám politické leadery, aby nezapomněli, že nás tyto zbraně nehájí před ohrožením národní i mezinárodní bezpečnosti naší doby. Je třeba uvažovat nad katastrofálním dopadem jejich použití z hlediska humanitárního a ekologického a zřeknout se posilování klimatu strachu, nedůvěry a nepřátelství, přiživovaného jadernými doktrínami. Nynější stav naší planety vyžaduje seriózní reflexi nad tím, jak by všechny tyto zdroje mohly být využity ve vztahu ke složité a obtížné realizaci Agendy 2030 pro udržitelný rozvoj, a dosáhnout tak cílů integrálního rozvoje. Navrhoval to již v roce 1964 svatý papež Pavel VI., když vybízel k vytvoření jakéhosi Světového fondu na pomoc těm nejchudším, čerpajícího z finančních zdrojů, určených pro vojenské výdaje (srov. Promluva k žurnalistům, Bombai, 4. prosince 1964; Populorum progressio, 26. března 1967, 51).

Vzhledem k tomu všemu se jako rozhodující jeví tvorba nástrojů, zaručujících důvěru a vzájemný rozvoj, a možnost spolehnout se na leadery, kteří by byli na úrovni doby. Tento úkol zapojuje a interpeluje nás všechny. Nikdo nesmí být lhostejný vůči bolestem milionů mužů a žen, nadále se dotýkajících našeho svědomí; nikdo nesmí být hluchý ke křiku raněného bratra; nikdo nesmí být slepý před ruinami kultury neschopné dialogu.

Prosím vás, abyste se spojili v každodenní modlitbě za konverzi svědomí a triumf kultury života, smíření a bratrství. Bratrství, které dokáže uznávat a zaručovat rozdíly při hledání společného údělu.

Vím, že někteří zde přítomní nejsou katolíci, ale jsem přesvědčen, že si všichni můžeme přisvojit modlitbu za pokoj, připisovanou svatému Františkovi z Assisi.

 

Pane, učiň mne nástrojem svého pokoje:

kde je nenávist, ať přináším lásku,

kde je urážka, ať přináším odpuštění,

kde je pochybnost, ať přináším víru,

[...]

kde je zoufalství, ať přináším naději,

kde je temnota, ať přináším světlo,

kde je smutek, ať přináším radost.

 

Na tomto památném místě, které nás zneklidňuje a nenechává lhostejnými, je ještě příznačnější důvěřovat v Boha, aby nás naučil být nástroji pokoje, a přičinit se o to, abychom neopakovali minulá pochybení.

Kéž se vy, vaše rodiny a celý národ těší požehnáním prosperity a sociální harmonie!

 

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2020 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.