Zákaz jaderných zbraní by se měl zanést do Katechismu

26.11.2019 

řekl papež na tiskovce při návratu z Japonska

Papež František při letu z Tokia do Říma položil silný důraz na poselství pronesené v Hirošimě a vyslovil pochybnosti rovněž o jaderných elektrárnách, dokud nebude zajištěna jejich naprostá bezpečnost. V souvislosti s vyšetřováním vatikánských finančních operací ocenil, že k jejich odhalení poprvé došlo uvnitř Vatikánu, nikoli zvenku, a poukázal v této souvislosti na svrchovanost státu Vatikán. Zpovzdálí komentoval i další politické dění, např. na Ukrajině a v Latinské Americe.

„Užití jaderných zbraní je nemorální a toto by se mělo zanést do Katechismu katolické církve, ale nejenom jejich užití, nýbrž také vlastnictví, protože náhodný incident či bláznovství nějakého vládce, šílenství nějakého jedince může zničit celé lidstvo“. Papež František během letu z Tokia do Říma zodpověděl mnohé dotazy novinářského doprovodu a stejně jako v Hirošimě opětovně rozhodně odsoudil jaderné zbrojení, aby poukázal na postoj učitelského úřadu církve k této otázce. Portál Vatican News přinesl přepis papežova rozhovoru s novináři:

„Děkuji vám za vaši práci“, řekl papež na začátku setkání, „za tuto intenzivní cestu, během níž došlo ke změně kategorie – něco bylo Thajsko a něco jiného zase Japonsko. Nelze je hodnotit za užití stejných kategorií. Japonsko a Thajsko jsou dvě zcela odlišné reality, což od vás vyžaduje dvojí práci. Děkuji vám za ni a za tyto naplněné dny, vnímal jsem, že jsem vám v této práci nablízku.“

 

Makoto Yamamoto, Catholic Shimbum

Ze srdce děkujeme, že jste z takové dálky přijel do Japonska. Jsem diecézní kněz z okolí Nagasaki, které jste spolu s Hirošimou navštívil. Jak jste se tam cítil? Může se západní společnost něčemu naučit do východní společnosti a církve?

„Začnu od poslední otázky. Mnohé mi objasnilo jedno rčení: lux ex Oriente, ex Occidente luxus. Z Východu pochází světlo, ze Západu luxus, konzumismus. Je tu právě tato východní moudrost, která neplyne jenom z poznání, ale je to moudrost časů a kontemplace. Naší uspěchané západní společnosti pomáhá, když se naučí kontemplaci a zastaví se k poetickému nazírání. Je to mé osobní mínění, ale domnívám se, že Západu chybí trochu více poezie. Je tu mnoho krásného a poetického, ale Východ jde ještě dál. Je schopen pohlížet na věci očima, které přesahují, nechtěl bych užít slova transcendují, protože některá východní náboženství se nezmiňují o trascendenci, ale o pohledu za hranice imanence, aniž by používala pojmu transcendence. Proto volím výrazy jako poezie, nezištnost, hledání vlastní dokonalosti v postu, úkonech kajícnosti a četbě východních mudrců. Myslím, že nám, obyvatelům Západu, prospěje, když se trochu zastavíme a dopřejeme čas moudrosti.

Nagasaki a Hirošima trpěly výbuchem atomové bomby a v tom se podobají, ovšem také se liší. Nagasaki totiž nemělo jenom bombu, ale také křesťany. Má starobylé křesťanské kořeny a pronásledování křesťanů, které probíhalo v celém Japonsku, bylo právě zde nejsilnější. Sekretář nunciatury mi věnoval faksimile dřevěné tabule se seznamem hledaných zločinců té doby – byli to křesťané! Když jsi nějakého našel a udal, dostal jsi určitou částku, když udáš kněze, získáš tolik či tolik. Je to ohromující, ale hovoříme o staletích pronásledování a tento křesťanský fenomén v kladném slova smyslu jistým způsobem „relativizuje“ atomovou bombu. Cesta do Hirošimy naopak obnáší jedině připomenutí atomového útoku, protože to není křesťanské město jako Nagasaki. Z toho důvodu jsem se chtěl vypravit na obě místa, v obou došlo k atomové pohromě. Hirošima byla ponaučením o lidské krutosti – nemohl jsem si prohlédnout tamní muzeum kvůli nabitému programu, ale vyprávěli mi, že je strašné. Jsou tam k vidění dopisy státníků a generálů, kteří vysvětlují, že se dalo dosáhnout ještě mnohem větší pohromy. Velice se mne to dotklo a zdůraznil jsem, že užití jaderných zbraní je nemorální, a toto se má zanést do Katechismu katolické církve, ale nejenom jejich užití, nýbrž také vlastnictví, protože náhodný incident či bláznovství nějakého vládce, šílenství nějakého jedince může zničit celé lidstvo. Pomysleme na to, co řekl Einstein, že totiž ve čtvrté světové válce se bude bojovat kameny a klacky.“

 

Shinichi Kawarada, The Asahi Shimbum

Jak jste správně řekl, k trvalému míru nelze dospět bez odzbrojení. Japonsko je země, kterou chrání jaderný štít USA, a rovněž vyrábí atomovou energii, což s sebou nese veliké riziko, jak jsme viděli ve Fukušimě. Jak může Japonsko přispět k míru ve světě? Měly by se odstavit jaderné elektrárny?

„Vracíme se k otázce jaderného průmyslu, v jehož rámci může trvale docházet k nehodám, sami jste zažili tzv. trojí katastrofu (zemětřesení, tsunami a havárii jaderné elektrárny). Jaderný průmysl stojí na hraně, atomové zbraně ponechme stranou, protože přinášejí zkázu. Užití jaderné energie je velice krajní, protože jsme dosud nedosáhli naprostého zabezpečení. Můžete namítnout, že také elektrický proud může způsobit pohromu, ale v mnohem omezenější míře. Katastrofa vyvolaná havárií jaderné elektrárny je nezměrná. Bezpečnostní opatření dosud nebyla vypracována. Je to můj osobní názor, ale jadernou energii bych neužíval, dokud při jejím upotřebení nebude panovat úplná jistota. Podle některých mínění zde existují rizika pro životní prostředí a jadernou energii je třeba zastavit. Osobně se omezím na bezpečnost, která dosud nezaručuje, že nenastane katastrofa. Jistě, dojde k ní jednou za deset let, byla zde havárie v Černobylu... Musíme prostudovat bezpečnostní otázky a dopad na životní prostředí. Myslím, že ve vztahu ke stvoření jsme přestoupili rozumnou mez; v zemědělství používáme pesticidy a kuřata se chovají za pomoci hormonů, takže lékaři nedoporučují matkám, aby takové drůběží maso dávaly svým dětem, protože škodí zdraví. Mnohé dnešní vzácné nemoci povstaly ze špatného nakládání se životním prostředím. Péče o životní prostředí začne teď, anebo nikdy. Ale zpět k jaderné energii – doporučuji utvářet stvoření, dbát na jeho bezpečnost a pečovat o ně.“

 

Elisabetta Zunica, Kyoto News

Akamada Iwao je Japonec odsouzený k trestu smrti, který čeká na revizi svého procesu. Byl na mši na tokijském stadionu, ale neměl možnost s vámi mluvit. Bylo krátké setkání s ním na programu? O trestu smrti se v Japonsku hodně diskutuje. Nedlouho před reformou Katechismu na toto téma bylo vykonáno třináct nejvyšších trestů. Mluvil jste o tom s premiérem Šinzem Abem?

„O onom případu trestu smrti jsem se dozvěděl až později, nebyl jsem o tom člověku informován. S ministerským předsedou jsem mluvil o mnoha problémech, věčných procesech a nekončících rozsudcích, jak s trestem smrti či nikoli. Mluvili jsme také o obecných těžkostech, které existují i v jiných zemích – přeplněných věznicích, lidech v předběžném zadržení, aniž by se respektovala presumpce neviny. Před dvěma týdny jsem na toto téma vážně promluvil k účastníkům mezinárodního kongresu o trestním právu. Trest smrti nelze uplatňovat, odporuje morálce. To je třeba propojit s rozvíjejícím se vědomím v této oblasti. Některé země například nemohou trest smrti zrušit z politických důvodů, ale pozastaví jeho výkon, což je totéž jako doživotí. Odsouzení má ale vždycky směřovat k resocializaci, rozsudek bez otevřeného obzoru je nelidský. Také v případě doživotního odsouzence je nutné zvažovat jeho reintegraci, uvnitř nebo vně. Namítnete, že mnoho lidí bylo odsouzeno kvůli šílenství, nemoci, genetické nepolepšitelnosti...Je tedy nutné hledat způsob, jak by mohli vykonávat nějakou činnost, díky níž by se cítili jako lidé. V mnoha částech světa jsou věznice přeplněné, jsou skladištěm lidského masa, jehož zdraví neroste, ale naopak se kazí. Pomalu musíme bojovat proti trestu smrti. Existují případy, které mi dělají radost, protože některé země se rozhodly s tímto trestem skoncovat. Vládce jednoho státu vloni, předtím než odešel z úřadu, téměř definitivně odložil jeden trest smrti – jsou to kroky, které se týkají lidského svědomí. Jiné země se ovšem dosud nedokázaly vtělit do tohoto lidského směřování.

 

Jean-Marie Guénois, Le Figaro

Řekl jste, že pravý mír může být jedině odzbrojený, co se ale stane při legitimní obraně, když jedna zemi napadne druhou? Existuje dosud možnost spravedlivé války? Máte ještě v plánu encykliku o nenásilí?

„Je to projekt, napíše ji příští papež...Jsou to projekty, které leží v šuplíku. Mezi nimi jeden o míru, který dozrává. Cítím, že až nastane správný čas, uskutečním ho. Problémem násilí je například šikana, hovořil jsem o tom s japonskou mládeží. Snažíme se jej vyřešit pomocí mnoha výchovných programů. Je to problém násilného chování. Encyklika o nenásilí ještě dostatečně neuzrála, musím se za ni hodně modlit a hledat vhodnou cestu.

Římské rčení praví: Si vis pacem para bellum. Chceš-li mír, připravuj válku. V tomto ohledu jsme nezralí, mezinárodní organizace a Spojené národy nic nezmohou, usilují o mnohé chvályhodné zprostředkování – některé země, jako například Norsko, jsou stále ochotny ujmout se zprostředkovatelské role, což mne všechno těší, ale je to málo, je třeba konat ještě víc. Pomyslete jenom na Radu bezpečnosti OSN – pokud nastane nějaký problém se zbraněmi a všichni členové souhlasí s jeho vyřešením, aby zabránili válečnému incidentu, stačí jediný s právem veta, aby vše zablokoval. Neumím posoudit, zda je to dobré či nikoli, jde o názor, který jsem vyslechl, ale Spojené národy by možná měly učinit krok vpřed a odejmout některým zemím právo veta v Radě bezpečnosti. Doslechl jsem se o tom jako o určité možnosti. Existují důvody pro udržení světové rovnováhy, které v tuto chvíli nejsem schopen hodnotit, ovšem vše, co lze udělat, aby se zastavila výroba zbraní, zabránilo se válkám a pomocí zprostředkovatelů se umožnilo vyjednávání, je třeba pokaždé uskutečnit a vede to k výsledkům. Například v případě Ukrajiny a Ruska – teď nemluvíme o zbraních – došlo k vyjednávání o výměně zajatců a to je pozitivní. V Donbasu se plánuje jiný vládní režim, diskutují o tom a to je pozitivní krok.

Špatné je „zbrojní pokrytectví“. Křesťanské, evropské země, které mluví o míru a žijí ze zbraní, to je pokrytecké. Ježíš ve 23. kapitole Matoušova evangelia říká, že je s tím třeba skoncovat. Vyžaduje velkou odvahu, aby člověk prohlásil: Nemohu mluvit o míru, protože mé hospodářství vydělává za zbraních. Aniž bychom chtěli nějakou zemi urážet či špinit, je třeba si bratrsky promluvit a kvůli mezilidskému bratrství říci: Chlapci, končíme, je to moc ošklivé. V jednom přístavu měla přistát  loď, ze které se měly překládat zbraně na jinou loď směřující do Jemenu, ale zaměstnanci toho přístavu nepovolili její vjezd. Uspěli a loď se vrátila domů. Je to jeden případ, ale poučný v tom, jakým směrem se ubírat. Mír je dnes velice slabý, ale nesmíme klesat na mysli. Hypotéza legitimní obrany zůstává stále platná, také v morální teologii je třeba ji nazírat, ale jako poslední východisko. Nejzazším východiskem je užití zbraní, protože legitimní obrana se uskutečňuje skrze diplomacii a mediaci. Zdůrazňuji, že se jedná o poslední východisko. Eticky jsme pokročili natolik, že mne těší, když všechny tyto zásady mohu zpochybňovat. Je to krásné, protože to vypovídá o tom, že lidstvo postoupilo také v dobru, nejenom ve zlu.“

 

Cristiana Caricato, italská katolická televize TV 2000

Lidé čtou v novinách, že Svatý stolec zakoupil nemovitosti za stovky milionů v centru Londýna, a jsou poněkud znepokojeni tímto používáním vatikánských financí, zejména proto, že byl použit tzv. Svatopetrský haléř. Věděl jste o těchto finančních operacích? A především, je podle Vás správné takto zacházet se sbírkou Svatopetrský haléř? Častokrát jste říkal, že by se peníze neměly vyrábět penězi, a pranýřoval jste toto nehorázné zacházení s financemi, a potom vidíme, že tyto transakce dělá také Svatý stolec, a to pohoršuje. Jak se na tuto záležitost díváte?

„Děkuji. Především jde o normální, dobré hospodaření. Co udělám, když přijde částka ze Svatopetrského haléře? Uložím ji do šuplíku? Nikoli, takové hospodaření je špatné! Snažím se investovat a když jsou potřeba nějaké výdaje, e za rok na ně vydělám, a tak nepřijde kapitál nazmar. Buď se uchová nebo trochu vzroste. Takové hospodaření je správné. Střádání do šuplíku je špatné. Nutné je tedy usilovat o správné hospodaření, dobrou investici: je toto jasné? Včetně investice - jak se i u nás říká - »vdovina haléře«. Jak to dělají vdovy? Každé vejce uloží zvlášť, a když jedno spadne, nerozbije se druhé. Vždycky do bezpečných investic a mravně. Pokud investuješ ze Svatopetrského haléře do továrny na výrobu zbraní, pak tam Svatopetrský haléř není Svatopetrský. Pokud investuješ a roky se nedotkneš kapitálu, tak to nejde. Svatopetrský haléř musí být investován během roku, roku a půl, dokud nedojde další sbírka, která je celosvětová. A toto je dobré hospodaření, bezpečné. Lze zakoupit nějaký majetek, pronajmout a pak prodat, ale bezpečně, ve vší bezpečnosti pro dobro lidu Svatopetrského haléře. Pak se stane to, co se stalo, skandál. Udělalo se něco, co se nezdá poctivé. Udání však nepřišlo zvnějšku. Reformu metodologie hospodaření začal již Benedikt XVI. a zdárně pokračovala. A přišel interní účetní kontrolor, který řekl, že je tu něco špatného, co nefunguje. Přišel za mnou, a já jsem mu řekl: jste si jistý? Odpověděl mi, že ano, ukázal mi to a ptal se, co má dělat. Řekl jsem mu: existuje vatikánská justice, oznamte to tedy státnímu zástupci. A s tím jsem spokojen, protože je vidět, že vatikánská hospodářská správa má nyní zdroje, jak objasnit něco nepěkného, co se děje uvnitř, jako v tomto případě, pokud to byl případ té nemovitosti v Londýně, protože to dosud není objasněno. Byl tam však nějaký případ korupce. Státní zástupce problém prostudoval, konzultoval a viděl, že v rozpočtu je nějaká nerovnováha. Potom mne požádal o povolení (policejní) prohlídky, protože je tam předpoklad nějaké korupce a řekl, že je třeba učinit prohlídku ve dvou, třech úřadech. Podepsal jsem povolení. Došlo k prohlídce v pěti kancelářích a k dnešnímu dni, ačkoli trvá presumpce neviny, jsou nějaké částky, které nebyly spravovány dobře, možná včetně korupce. Myslím, že do měsíce začne výslech pěti osob, které byly zadrženy, protože tu byl náznak korupce. Můžete se mne zeptat: Jsou zkorumpovaní? Ne, presumpce neviny je zaručena, je to lidské právo. Ale je tam něco podezřelého. Vyšetřování ukáže, zda mají vinu nebo ne. Je to špatné, není hezké, že se to děje ve Vatikánu. Bylo to však objasněno vnitřními mechanismy, které začínají fungovat a které začal zavádět papež Benedikt. Proto děkuji Bohu. Ne proto, že je tu korupce, ale děkuji Bohu za to, že vatikánský kontrolní mechanismus funguje dobře.“

 

Philip Pullella, Reuters

Během poslední týdnů se objevil neklid v souvilosti s děním ve vatikánském finančním sektoru a podle některých jde o vnitřní válku o kontrolu nad financemi. Většina členů z  Finančního dozorčího úřadu (AIF) odstoupila. Egmont, což je institut pro kontrolu financí, pozastavil komunikaci s Vatikánem po prohlídce ve vatikánských úřadech (1. října t.r.). Výkonný ředitel AIF (Tommaso Di Ruzza) je mimo úřad, jak jste řekl, a dosud nebyl jmenován stálý Generální revizor. Co můžete  učinit nebo říci mezinárodním finančníkům a věřícím, kteří přispívají do Svatopetrského haléře, aby se Vatikán opět nestal nedůvěryhodným vyděděncem, mohly pokračovat reformy a neobnovily se minulé zvyklosti?

„Vatikán učinil učinil ve svém hospodaření kroky vpřed, např. IOR (vatikánská banka) je dnes přijímána všemi bankami a působí stejně jako italské banky, což ještě před rokem nebylo možné. Došlo k pokroku. Potom ke skupině Egmont. Jde o neoficiální mezinárodní instituci, jehož členové spolupracují s  Finančním dozorčím úřadem (AIF). Mezinárodní kontrola však nezávisí na skupině Egmont, která je soukromá, byť má svoji váhu. Inspekci bude začátkem příštího roku konat Moneyval. Ředitel AIF (René Brülhart) usiloval spolu se skupinou Egmont o vrácení [zabavené] dokumentace, což justice nemůže učinit. V souvilosti s tím jsem konzultoval jistého italského významného státního zástupce a ptal se, co dělat. Justice v dané zemi má vzhledem k obvinění z korupce svrchovanost, a nikdo se do toho nemůže vměšovat, nikdo nemůže odevzdávat dokumenty skupině Egmont. Dokumentaci, z níž, jak se zdá, vysvítá špatné hospodaření ve smyslu špatné kontroly, je zapotřebí prostudovat, a zdá se, že AIF nepodrobil kontrole delikty druhých. To bylo povinností tohoto úřadu (AIF). Doufám, že se prokáže opak, nyní je presumpce neviny. Prozatím je však vatikánský státní zástupce svrchovaný a musí prostudovat, jak se věci sběhly, protože jinak by administrativa měla ve státě nadřazené postavení, což by porušovalo jeho svrchovanost. Mandát ředitele AIF (Brülhart) skončil 19. listopadu. Volal jsem mu před několika dny. On si toho nevšiml, jak mi potom řekl. Oznámil jsem, že 19. listopadu končí. Už jsem našel nástupce, je to jeden státní zástupce s vynikající ekonomickou a právnickou pověstí i v národním a mezinárodním měřítku, a po mém návratu bude jmenován ředitelem Finančního dozorčího úřadu (AIF). Byl by přece nesmysl, kdyby dozorčí pravomoc stála nad svrchovaností státu. Není snadné to chápat. Egmont, který je soukromou institucí a poskytuje velkou pomoc, způsobil určitý rozruch, ale nemá pravomoc kontrolního úřadu Moneyval. To Moneyval studuje čísla, procedury, zkoumá, jak postupoval státní zástupce a jak soudce. Vím, že v těchto dnech bude zahájen výslech některých z pěti osob, postavených dříve mimo úřad. Není to snadné, ale nesmíme být naivní a nesmíme být otroky. Někdo mi řekl, ale já tomu nevěřím, že lidé - protože jsme se dotkli skupiny Egmont - budou znepokojeni, a dojde k určitému (psychologickému) terorismu. Ale to ponechme stranou. My pokračujeme cestou zákona, spolu s Moneyvalem a s novým ředitelem AIFu. Pokud jde o výkonného ředitele, který je mimo úřad, bude asi nevinný, což bych rád, protože je hezké, když se ukáže něčí nevina. V to doufám. Trochu rozruchu však vyvolala ta zmíněna skupina, která nechtěla, aby se někdo dotknul dokumentů, které jí patřily. Je to poprvé, co ve Vatikánu došlo k odhalení zevnitř, nikoli zvnějšku. Zvenčí se tak stalo mnohokrát. Papež Benedikt byl však prozíravý a zahájil proces, který postupně uzrál a dnes už máme instituce. A když měl kontrolor odvahu podat oznámení proti pěti lidem, funguje to. Opravdu se nechci nijak dotknout skupiny Egmont, protože pomáhá a je užitečná, ale v tomto případě je svrchovaností státu justice, která je nadřazena výkonné moci. Není jednoduché to chápat, ale prosím vás o pochopení.“

 

Roland Juchem, CIC

Svatý otče, cestou z Bangkoku do Tokia jste zaslal telegram Carrie Lam do Hong Kongu. Co si myslíte o tamější situaci, manifestacích a komunálních volbách: A kdy vás budeme moci doprovodit do Pekingu?

Telegramy se posílají hlavám všech států, přes jejichž území se přelétá. Je to automatický pozdrav a zdvořilostní způsob žádosti o povolení k přeletu. Nemá to žádný význam ani odsuzující, ani podporující. Je to mechanická záležitost, kterou dělají všechna letadla. Když vstupují na území, dávají o tom vědět,  a my to činíme ze zdvořilosti. Nemá to žádný význam ve smyslu vaší otázky. Jde jen o zdvořilost. Ohledně té druhé věci. Není tu jen Hong Kong. Pomysleme na Chile, Francii, demokratickou Francii, kde jsou rok žluté vesty. Pomysleme na Nikaragu a další latinskoamerické země, kde mají problémy; i na některé evropské země. Je to všeobecné. Co s tím dělá Svatý stolec? Volá k dialogu a pokoji. Nejenom v Hong Kongu. Jsou různé situace a problémy, které nyní nedovedu posoudit. Respektuji mír a prosím o mír pro všechny země, které mají problémy, také pro Španělsko. Je třeba věci relativizovat a volat k dialogu, k pokoji, aby byly problémy vyřešeny. A nakonec: rád bych jel do Pekingu. Mám Čínu rád.“

 

Valentina Alazraki, Televisa

Papeži Františku, Latinská Amerika je v plamenech. Po Venezuele jsme v Chile zaznamenali takové výjevy, o kterých jsme se domnívali, že už se po Pinochetovi nebudou opakovat. Vidíme situaci v Bolívii, Nikaragui a dalších zemích – vzpoury, násilí na ulicích, vypalování a ničení kostelů. Jak vykládáte dění v těchto zemích? Církev a osobně vy, jako latinskoamerický papež, něco dělají?

„Bylo mi řečeno, že je nutné tento stav analyzovat. Dnešní situace v Latinské Americe se totiž podobá létům 1974-1980 v Chile, Argentině, Urugayi, Brazílii, Strössnerově Paraguayi a, myslím, také Bolívii, kde v těch letech probíhala operace Condor. Státy jsou v plamenech, ale skutečně nevím, zda se tyto problémy podobají, nejsem v tuto chvíli schopen analýzy. Pravdou je, že různá prohlášení nehovoří právě o míru. To, co se děje v Chile, mne děsí, protože Chile vychází z problémů se zneužíváním, kvůli kterým hodně trpělo, a nyní se musí vyrovnávat s novým problémem, který dobře nechápeme. Jak ale říkáte, je v plamenech, a proto je třeba usilovat o dialog a výklad faktů. Dobrou analýzu latinskoamerické situace jsem dosud nenašel. Jsou zde některé slabé, velice slabé vlády, kterým se nepodařilo zavést řád a mír, a proto se dospívá k těmto situacím.“

 

Valentina Alazraki, Televisa

Evo Morales například požádal o vaše zprostředkování. To je něco konkrétního...

„Jistě, to je konkrétní. Venezuela požádala o mediace a Svatý stolec vždy projevil ochotu. Máme skutečně dobré vztahy a jsme připraveni pomoci, pokud je to nezbytné. Bolívie učinila něco podobného a požádala Spojené národy, které vyslaly své delegáty a také zástupce několika evropských zemí. O Chile nevím, zda požádalo o mezinárodní zprostředkování, Brazílie určitě ne, ale také tam jsou problémy. Je to poněkud podivné, ale nechci říci ani o slovo víc, protože nejsem kompetentní, nemám to prostudováno a upřímně řečeno to dobře nechápu.

Využiji vaší otázky, abych dodal, že jste mluvili málo o Thajsku, které se odlišuje od Japonska svou kulturou transcendence a krásy, jiné, než je ta japonská. Je zde tato kultura, hodně chudoby a množství duchovního bohatství. Je tu též problém, z něhož bolí u srdce a přivádí mysl ke „Grecii a dalším ženám“ (kniha Valentiny Alazrakiové o násilí na mexických ženách) – vy se v těchto otázkách zneužívání žen vyznáte, dobře jste je prostudovala a vaše kniha mne velmi obohatila. Některá místa Thajsku s tímto zneužíváním mají potíže. Existuje jižní, ale také severní Thajsko, kam jsem nejel a které obývají kmeny se zcela jinou, kmenovou kulturou. Jak jsme viděli, Bangkok je mohutné, vysoce moderní město, potýká se s potížemi, které se liší od japonských problémů, a také jeho bohatství je jiné. Poukázal jsem na problém zneužívání žen, abych vám poděkoval za vaši knihu, stejně jako bych rád poděkoval za „zelenou“ knihu France Giansoldatiové – tyto dvě ženy, které s námi cestují letadlem, napsaly knihy o aktuálních problémech dneška – ekologii a zkáze matky země, životního prostředí a lidském vykořisťování, kterého jste se dotkla vy. Je vidět, že ženy pracují více než muži a jsou schopné. Děkuji vám oběma za váš příspěvek. Ještě nemohu zapomenout na blůzku, která patřila Rocio (řeč je o halence zavražděné mexické ženy, kterou papeži předala novinářka Valentina Alazrakiová při natáčení videorozhovoru). Děkuji vám, že mi kladete přímé otázky, to je prospěšné. Modlete se za mne a dobrou chuť k obědu.“

 

Přeložili Milan Glaser, SI, a Jana Gruberová

 

 

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2019 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.