Rádio Vaticana

Petrův nástupce: Smrt je nadějeplné objetí s Pánem

29.11.2019

Vatikán. Při dnešní ranní homilii v Domu sv. Marty se papež František zamýšlel nad smrtí, jako chvílí, kdy pro nás přijde Pán a bude vyžadovat, abychom byli připraveni. Vzhledem k této lidské křehkosti, která nás všechny spojuje, římský biskup vybízel, abychom si pro sebe navzájem vymodlili důvěru pro toto setkání s Pánem a schopnost dobře odpovědět na jeho volání.

V posledním týdnu liturgického roku nás církev vyzývá k úvaze nad koncem – koncem světa a každého z nás. Činí tak rovněž dnešním evangeliem (Lk 21,29-33), v němž Lukáš opakuje Ježíšova slova: „Nebe a země pominou, ale má slova nepominou“. Vše skončí, ale On zůstává, zdůraznil papež František v ranním kázání a vybídl k reflexi nad hodinou naší smrti. Nikdo neví, kdy přesně nastane, poznamenal, avšak častokrát myšlenku na ni potlačujeme, jelikož se domníváme, že jsme věční, ačkoli je to přesně naopak:

„Všichni máme tuto životní slabost, křehkost. Včera jsem o tom rozjímal nad pěkným článkem, který na toto téma vyšel v Civiltá Cattolica. Říká se tam, že zranitelnost je nám všem společná, jsme si v ní rovni. Lidská zranitelnost nás v jistém okamžiku přivede ke smrti. Právě proto chodíme k lékaři, abychom zjistili, jak je to s naší fyzickou zranitelností, jindy zase k psychologovi, abychom vyléčili nějakou psychickou zranitelnost.“

Žádné iluze nás od této zranitelnosti neuchrání, pokračoval Svatý otec. Poté vyprávěl, jak v Argentině v určitou dobu převládla móda předplacení vlastního pohřbu v domněnce, že se tak v budoucnu ušetří peníze pozůstalým. Móda rychle přešla poté, co vyšly najevo podvody, kterých se dopouštěly pohřební služby. Jindy nás zase podvede iluze, že budeme žít věčně, komentoval papež a poznamenal, že jistota smrti je vepsána do Bible. Pán ale smrt prezentuje jako setkání s Ním a doprovází ji slovem „naděje“:

„Pán nám říká, abychom na toto setkání byli připraveni. Smrt je setkání – Pán nás přichází navštívit, bere nás za ruku, aby nás odvedl s sebou. Nechtěl bych, aby toto prosté kázání vyznělo jako pohřební oznámení! Je to zkrátka evangelium, je to život, kdy jeden druhému říkáme: jsme zranitelní a v každém z nás je brána, na kterou jednoho dne Pán zaklepe.“

Tato chvíle, kdy zazvoní zvonek a Pán zatluče na naše dveře, vyžaduje dobrou přípravu. Modleme se za sebe navzájem, abychom v důvěře dokázali otevřít Pánu, který přijde.

„Ze všech věcí, které jsme shromáždili, nastřádali a které mohou být náležité dobré, si s sebou nic nevezmeme...Ale odneseme si Pánovo objetí. Přemýšlejme o vlastní smrti – zemřu, a kdy? Nemám to zapsané v kalendáři, ale Pán to ví...Modleme se k Pánu: „Pane, připrav mi srdce, abych zemřel dobře, v pokoji a s nadějí. Toto slovo má ustavičně doprovázet náš život – naděje na život s Pánem zde a poté i jinde. Modleme se za to pro sebe navzájem.“

Zakončil papež František ranní homilii v kapli Domu sv. Marty.

Jana Gruberová