30.11.2019
Vatikán. V pátek v podvečer zamířil papež František do Citadely milosrdné lásky (Cittadella della carità), aby se setkal s 220 hosty a dobrovolníky, zastupujícími diecézní a farní charitativní instituce Věčného města. Svatý otec navštívil kostel sv. Hyacinty, který je centrem Citadely, ale také stomatologické oddělení, kde se čtyřicítka zubařů stará dobrovolně o 350 pacientů. V římské Citadele je od roku 2008 v provozu také sklad potravin, který zdarma distribuuje jídlo pro více než 1500 rodin, dále disponuje mensou pro chudé a stacionářem pro lidi v sociálně-ekonomických těžkostech. Diecézní charita v Římě slaví 40 let existence a zahrnuje 52 institucí pro znevýhodněné a různým způsobem křehké vrstvy obyvatel.
„Všichni jsme zranitelní a abychom mohli pracovat v Charitě, musíme znát toto slovo, ovšem znát je tak, že jej vtělíme do svého srdce. Když přicházím a prosím o pomoc, říkám: »Jsem zranitelný«, a dobrá pomoc může vzejít pouze z naší vlastní zranitelnosti. Je to setkání různých ran a různých slabostí. Slabí a zranitelní jsme totiž všichni,“ řekl papež František poté, co vyslechl svědectví dobrovolnice Ornelly a Alessia zachráněného z ulice. Také Bůh se pro nás učinil zranitelným: neměl dům, kde by se narodil, zažil pronásledování, drama útěku do jiné země. Také On byl chudý, byl migrant a také proto s ním můžeme bez obav mluvit, pokračoval papež:
„Můžeme navázat blízký vztah s Ježíšem, protože je jedním z nás, putuje s námi, a my můžeme s Ježíšem kráčet v životě, protože máme stejný občanský průkaz: jsme zranitelní, milovaní a zachránění Bohem. Nemůžeme přinášet chudým pomoc a přibližovat se k nim na dálku. Je zapotřebí dotýkat se jejich ran; jsou to rány Ježišovy.“
Jedině dotýkáme-li se ran bližního, všimneme si také těch svých. Právě v tom podle Františka spočívá velké tajemství a velká milost, která k nám přichází skrze ubožáky. Právě oni nám staví před oči naši vlastní zranitelnost:
„Každý má svoji zranitelnost, ale přijímení je stále totéž: zranitelní. Právě to je velké a krásné, ukazuje se v tom, že potřebujeme spásu, potřebujeme péči. A Bůh nás nezachraňuje skrze nějaké nařízení, nýbrž kráčí s námi a přibližuje se k nám v Ježíši.“
V odpovědi na otázku ředitele Charity dona Benoniho Ambaruse, který se ptal, jak hlásat evangelium milosrdné lásky, František zdůraznil, že jediným možným hlásáním je svědectví a příklad Samaritána, který přispěchal na pomoc zbitému a okradenému muži a zplatil za jeho ubytování a jídlo.
„Co si asi tenkrát pomyslel hospodský? Řekl si, že je blázen! A to je slovo, které bych vám chtěl říci: bláznovství. Bláznovství lásky, bláznovství pomoci, bláznovství sdílení vlastní zranitelnosti se zranitelnými. Ano bláznovství, aby si o nás řekli: »Tihle kněží, místo aby zůstali v kostele, sloužili mši a měli svůj klid, dělají tohle všechno… To jsou blázni« – »Ano, výborně, blázni!« Právě v tom spočívá program.“
Řekl papež v improvizované promluvě k zaměstnancům, dobrovolníkům a klientům římské charity.
Johana Bronková
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.