V Ježíši se Bůh stal maličkým, abychom jej měli rádi

24.12.2019 

Homilie papeže při půlnoční mši vánoční 24. prosince, baz. sv. Petra

»Obyvatelům temné země vzchází světlo« (Iz 9,1). Toto proroctví z prvního čtení se uskutečnilo v evangeliu. Kolem pastýřů, bdících za noci, se »rozzářila sláva Páně« (Lk 2,9). V temné zemi zazářilo z nebe světlo. Co je tímto světlem, které vzešlo v temnotách? Naznačuje to apoštol Pavel, který napsal: »Projevila se Boží dobrota« (gratia Dei – pozn. překl.). Boží milost, »která přináší spásu všem lidem« (Tit 2,11), obestřela svět.

Čím je však tato milost? Je to božská láska; láska, jež přetváří svět, obnovuje dějiny, osvobozuje od zla, vlévá pokoj a radost. Této noci se nám ukázala Boží láska: Ježíš. V Ježíši se Nejvyšší stal maličkým, abychom jej měli rádi. V Ježíši se Bůh stal Dítětem, aby se od nás dal obejmout. Přesto se však můžeme dále ptát, proč svatý Pavel nazývá příchod Boha na svět „milostí“? Aby nám sdělil, že je zcela zdarma. Zatímco tady na zemi se zdá, že všechno se drží    logiky, podle níž se dává s cílem obdržet, Bůh je gratis. Jeho lásku nelze dojednat: neučinili jsme nic, abychom si ji zasloužili, a nebudeme ji nikdy moci odplatit.

Projevila se Boží milost. Této noci si uvědomujeme, že On, ačkoli jsme nebyli na výši, stal se pro nás stal maličkým. Chodili jsme si po svých, a On přišel mezi nás. Vánoce nám připomínají, že Bůh miluje stále každého člověka, i toho nejhoršího. Mně, tobě a každému z nás dnes říká: Mám tě rád a budu tě mít rád neustále. V mých očích jsi drahocenný.“ Bůh tě nemiluje proto, že smýšlíš a jednáš správně. Má tě rád a dost. Jeho láska je nepodmíněná, nezávisí na tobě. Můžeš mít pochybené ideje, můžeš napáchat všechno možné, ale Pán tě nikdy nepřestane mít rád. Kolikrát jen si myslíme, že Bůh je dobrý, pokud jsme dobří my, a že nás potrestá, pokud budeme špatní. Tak tomu není. Miluje nás nadále i v našich hříších. Jeho láska se nemění, není nedůtklivý, je věrný a  trpělivý. A to je vánoční dar: úžasný objev, že Pán toť veškerá možná stědrost, veškerá možná laskavost. Jeho sláva nás neoslepuje, Jeho přítomnost nás neděsí. Narodil se zcela chudým, aby nás získal bohatstvím svojí lásky.

Projevila se Boží milost. Milost je synonymem krásy. Této noci v kráse Boží lásky znovu objevujeme i svoji krásu, protože jsme Bohem milováni. V dobrém i ve zlém, ve zdraví i nemoci, ve štěstí i smutku jsme v Jeho očích krásní. Nikoli pro to, co děláme, nýbrž pro to, čím jsme. Je v nás nesmazatelná, nedotknutelná a nepotlačitelná krása, která je jádrem naší existence. Dnes nám to připomíná Bůh, který s láskou přijímá a přisvojuje si naše člověčenství a snoubí se s ním navždy.

Opravdu »veliká radost« zvěstovaná této noci pastýřům patří »všemu lidu«. V oněch pastýřích, kteří zajisté nebyli svatí, jsme přítomni také my se svými křehkostmi a slabostmi. Jako povolal je, povolává Bůh také nás, protože nás má rád. A v temnotách života nám říká stejně jako jim: »Nebojte se« (Lk 2,10). Odvahu, neztrácejte důvěru,  nepozbývejte naději, nemyslete si, že prokazování lásky je ztráta času! Této noci láska přemohla bázeň, projevila se nová naděje a laskavé Boží světlo přemohlo temnoty lidské arogance. Člověčenství, Bůh tě miluje a kvůli tobě se stal člověkem, už nejsi samo.

Drazí bratři a sestry, co dělat, když stojíme před touto milostí? Jedno jediné: přijmout ten dar. Dříve než se vydáme hledat Boha, nechme se hledat od Něho, který nás hledá prvně. Nezačínejme svými schopnostmi, nýbrž Jeho milostí, neboť On, Ježíš je Spasitel. Pohleďme na Dítě a nechme se ovinout Jeho něhou. Bez výmluv, proč jsme se od Něho nenechali milovat, neboť to, co se v životě nedaří, co v církvi nefunguje a co ve světě nejde, už nebude omluvou. Ustoupí do pozadí, protože vzhledem k Ježíšově šílené lásce, která je zcela mírná a blízká, neexistují výmluvy. Otázka Vánoc zní: „Dovoluji Bohu, aby mě miloval? Svěřuji se Jeho lásce, která mě přichází spasit?“.

Tak veliký dar si zasluhuje velikou vděčnost. Přijmout milost znamená umět děkovat. Naše životy však plynou nezřídka daleko od vděku. Dnes je ten správný den, abychom přistoupili ke svatostánku, k vánočnímu betlému, jesličkám a vyjádřili vděčnost. Přijměme dar, kterým je Ježíš, abychom se pak jako Ježíš stali darem. Stát se darem znamená dát životu smysl. A je to ten nejlepší způsob, jak změnit svět. Změníme se my, změní se církev; dějiny se změní, když začneme snahou měnit nikoli druhé, nýbrž sami sebe tím, že ze svého života učiníme dar.

Ukazuje nám to Ježíš této noci: nezměnil dějiny tím, že někoho přinutil, nebo silou slov, nýbrž darem svého života. Nečekal, že se staneme dobrými, abychom se měli rádi, ale nezištně se daroval nám. Ani my, nečekejme, až se bližní stane dobrým, abychom mu prokazovali dobro; až církev bude dokonalá, abychom ji měli rádi; až nám druzí umožní, abychom jim sloužili. Začněme my. V tom spočívá přijetí daru milosti. A svatost není nic jiného než opatrování této bezplatnosti.

Jedna líbezná legenda praví, že pastýři, kteří přišli k jeskyni, přinesli k Ježíšovu narození různé dary. Každý donesl, co měl: někdo plody svojí práce, někdo něco cenného. Všichni vynikali  štědrostí, ale jeden z pastýřů neměl nic. Byl tak chudý, že neměl, co by daroval. A zatímco se všichni předháněli předkládáním svých darů, on stál zahanbeně stranou. Svatý Josef a Madona se během přijímání všech těch darů ocitli v nesnázi, zvláště Maria, která pečovala o Děťátko. Když tedy uviděli onoho pastýře s prázdnýma rukama, pokynuli mu, aby přistoupil blíže, a vložili mu do náruče Ježíše. Onen pastýř jej vzal a uvědomil si, že se mu dostává, čeho nezasloužil, když drží v náruči největší dar dějin. Hleděl na svoje ruce, které mu připadaly vždycky prázdné a nyní jsou kolébkou Boha. Pocítil, že je milován, přemohl zahanbení, a začal všem ostatním Ježíše ukazovat, protože si nemohl dar všech darů nechat pro sebe.

Drahý bratře, drahá sestro, zdají-li se ti tvoje ruce prázdné a shledáváš-li svoje srdce chudým na lásku, je tato noc tvoje. Projevila se Boží milost, aby zazářila v tvém životě. Přijmi ji a zazáří v tobě světlo Vánoc.

 

Přeložil Milan Glaser

 

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.