Rádio Vaticana

Papež: Autorita se projevuje v koherentnosti a ve svědectví

14.1.2020

Vatikán. O škodlivé nekoherentnosti křesťanů, kteří se vzdalují Pánovu stylu a jeho autentické autoritě, kázal papež František při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.

„Ježíš učil jako ten, kdo má moc“ (Mk 1, 22). Markovo evangelium nám dnes vypráví o Ježíši, který učí v chrámu a o reakci, jakou mezi lidmi vyvolává jeho způsob jednání „s mocí, a ne jako učitelé Zákona“. Papež František vyšel od tohoto porovnání, aby vysvětlil rozdíl mezi mocí, totiž vnitřní autoritou, jakou měl Ježíš, a vykonáváním autority aniž bych ji měl, jako zákoníci, kteří byli sice odborníci na výuku Zákona a lidé jim naslouchali, avšak nedůvěřovali jim.

„Jakou autoritu má Ježíš? Pánův styl, jeho moc spočívala v tom, jak jednal, učil, uzdravoval a naslouchal. Styl této moci, nám ukazuje jednu věc: totiž koherentnost. Ježíš měl autoritu protože byl koherentní v tom, co učil a co dělal, jak žil. Tato koherentnost je tím, co dává výraz člověku, jenž má moc. Říkáme si: „Tento muž, tato žena má autoritu, protože je koherentní“, totiž vydává svědectví. Autorita se projevuje právě v koherentnosti a ve svědectví.“

Učitelům zákona naopak koherentnost scházela a Ježíš na jedné straně napomíná lid, aby činil to, co říkají, ale nikoli to, co dělají, ale na druhé straně si nenechává ujít příležitost k jejich napomínání, poznamenává dále papež František. Svým postojem totiž upadají do pastorační schizofrenie: říkají jednu věc a činí něco jiného. Setkáváme se s tím v různých evangelních perikopách, v nichž Ježíš reaguje různě, pokračuje papež: Někdy je zahání do kouta, jindy vůbec neodpovídá a ještě jindy hodnotí.

„A slovo, které Ježíš užívá při hodnocení této nekoherentnosti, této schizofrenie, zní „pokrytectví“. Vezměme si 23. kapitolu u Matouše, kde je mnohokrát řeč o pokrytcích z tohoto či onoho důvodu… Ježíš je označuje za „pokrytce“. Pokrytectví je způsob jednání těch, kdo mají za lidi odpovědnost – v tomto případě pastorační odpovědnost – ale sami nejsou koherentní, nejsou nositeli autority. Boží lid je mírný a toleruje je; toleruje mnoho pokryteckých pastýřů, mnoho schizofrenních pastýřů, kteří mluví, ale nejednají tak; nejsou koherentní.“

Avšak Boží lid, jenž mnohé toleruje, dokáže rozlišit sílu milosti – dodal František. Odkázal přitom na první čtení dnešní liturgie, kde starý kněz Eli „již přišel o všechnu svou moc a zůstala mu pouze milost,“ vysvětloval papež. A v této milosti požehnal Anně a učinil zázrak této ženě, která zlomena bolestí prosí, aby se stala matkou. Odtud vyšel František k úvaze o Božím lidu a jeho pastýřích:

„Boží lid dobře rozlišuje mezi lidskou autoritou a milostí pomazání. „Cože, ty se jdeš zpovídat tady k tomu, který je takový a takový?“ – „Pro mne je to Bůh – a tečka. Pro mne je Ježíš.“ V tom spočívá moudrost našeho lidu, který častokrát toleruje mnoho nekoherentních pastýřů, pastýřů jako jsou zákoníci. Jsou tu však také křesťané, kteří chodí každou neděli na mši, ale pak žijí jako pohani, a lidé mluví o pohoršení, o jejich nekoherentnosti. Kolik špatnosti působí nekoherentní křesťané a nekoherentní, schizofeaničtí pastýři, kteří nevydávají svědectví!“

Modleme se, aby všichni pokřtění měli „autoritu“, která nespočívá v rozkazování a halasnosti, nýbrž v koherentním životě, ve svědectví, které uschopňuje k doprovázení na Pánově cestě, uzavřel papež František své kázání v kapli Domu sv. Marty.

Johana Bronková