Apoštolský vikář Anatolie: Sním o mezinárodním středomořském lyceu

21.2.2020 

Itálie. „Středomoří není pouze krása plynoucí ze setkání rozdílností, nýbrž také výbušné násilí, zapříčiněné mocenskou hrou, protichůdnými zájmy a strachem, který se sytí právě z téže rozdílnosti“. Těmito slovy předseda Italské biskupské konference, kard. Gualtiero Bassetti, zahájil v úterý večer v jihoitalském přístavu Bari setkání biskupů a patriarchů ze států, sousedících se Středozemním mořem. Pětidenní program, založený na modlitbě a dialogu, pro padesát osm biskupů z dvacítky zemí v neděli uzavře papež František.

Jedním z účastníků setkání je dvaasedmdesátiletý italský jezuita Paolo Bizzeti, od roku 2015 apoštolský vikář Anatolie. Jeho vikariát se rozkládá na 450 tisících km² (má tedy větší rozlouhu než Itálie), je v něm šest farností a dvě misijní stanice, kolem kterých se sdružuje velký počet uprchlíků ze Sýrie, Iráku, Íránu, Afghánistánu a Pákistánu. Biskup Bizzeti pro naše mikrofony přibližuje dnešní Turecko a tamní církev:

„Myslím, že v Evropě a západním světě všeobecně o Turecku kolují velice zjednodušující slogany, ačkoli tamní realita je poměrně složitá a vytváří zajímavou mozaiku. V jistém smyslu je to středobod, ve kterém se kříží náboženská, sociální, politická, geostrategická problematika, která by se neměla podceňovat. Turecko by dnes potřebovalo pastorační pracovníky, protože zde máme křesťanské uprchlíky – Syřany, Iráčany, Íránce a Afghánce – kteří skutečně přišli o všechno, aby našli Krista a zachovali věrnost své víře. Nemáme dostatek kněží a řeholnic, nemůžeme pro ně postavit kapli, kulturní středisko, prostor k setkávání. Dále bych řekl, že by bylo důležité, aby se nadále studovalo Turecko v jeho tradicích. Na římském Orientálním institutu v tomto smyslu v minulosti přednášeli významné osobnosti, kupříkladu jeden turecký profesor zde učil tureckou literaturu. Dnes to všechno tak trochu vymizelo. Myslím, že by bylo důležité vychovávat vědce, kteří by se soustředili na archeologickou práci a bádali v písemných pramenech, a tak pokračovali ve výzkumné tradici, která se věnuje nejenom počátkům křesťanství, ale také jeho rozvoji až do dnešních dnů.“

Západní církve jsou zahleděné samy do sebe, nezajímá je setkání a konfrontace s východními církvemi, soudí biskup Bizzeti. Tradiční poutě na blízkovýchodní svatá místa nepostačují k překonání této uzavřenosti, protože nepředpokládají kontakt s místními věřícími. A přesto, vysvětluje apoštolský vikář pro Anatolii, by se západní společenství mohla kupříkladu od syrské církve (jak pravoslavné, tak katolické) poučit, jakou důležitost přikládá laikům. Naopak východním církvím by prospělo, kdyby od západních převzaly kroky učiněné ve vztahu muž-žena. K situaci v Sýrii italský biskup podotýká:

„Tragédie v Sýrii má nepředstavitelné rozměry. Je mi smutno z toho, že drama stovek tisíc osob, které dosud žijí pod stromy, kde umírají děti, staří lidé i nemocní, zcela vymizelo z mediálního hledáčku. Je to masakr zaviněný nekalou hrou velkých mocností, které chtějí Sýrii ovládnout, a všemi přidruženými zájmy, jako je obchod se zbraněmi a podobně. Situace v Sýrii je příznačná a odhaluje slabost Evropy, neschopné zaujmout rozhodnou pozici – jak to vidíme také v Libyi. Myslím, že církev by tu měla pozvednout prorocký hlas, upozornit na velké mravní principy, ale také povolat křesťany k serióznější a konkrétnější práci, protože je skandální, že západní a evropští křesťané už ani nechtějí slyšet o osudech svých bratrů a sester z těchto regionů, kteří žijí ve vpravdě bolestných podmínkách.“

Od setkání v Bari si biskup Bizzeti slibuje, že umocní katolickou – tedy všeobecnou – dimenzi křesťanství, a to počínaje právě Středomořím. Bylo by to ku prospěchu všech, míní.

„Je zapotřebí poděkovat tomu, kdo tuto událost vymyslel, protože nepostrádá určitou originalitu. Setkávají se tu různé světy a již to má samo o sobě význam. Myslím, že by se tak mohla znásobit pozornost církve vůči prostoru, který může být místem smrti, ale zároveň – jak tomu bylo po celá staletí – místem kulturního a náboženského setkávání. Docenit Středomoří je tedy velice zajímavé, ale pak je třeba přejít k operativnímu plánu.“

Máte nějaký konkrétní návrh?

„Sním o vytvoření mezinárodního lycea, kde by mladí lidé mohli studovat alespoň jeden jazyk druhých národů a rovněž alespoň jeden jazyk druhých náboženství. Pokud chceme podpořit lidskou a polidšťující civilizaci, musíme se zaměřit na vzdělání. Kdyby takové lyceum mělo úspěch, mohlo by se stát prototypem pro jiné země. Dnes převažuje obrovská nevědomost a pouze poznáním, studiem a společným růstem můžeme vychovat skutečné mírové lídry.“

Říká apoštolský vikář Anatolie, jezuita Paolo Bizzeti.

 

 

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2021 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.