5.3.2020 

Vatikán/Limburg. Synodální cesta, otázka žen v církvi a kolegialita mezi biskupy – to jsou pouze některá témata, o kterých v exkluzívním rozhovoru pro německou redakci Vatikánského rozhlasu hovoří nový předseda německé biskupské konference, Georg Bätzing.

Hned na začátku jste zmínil, že nepociťujete přílišnou afinitu k římské kurii a že nehovoříte italsky. Jak tedy zde v Římě chcete předkládat některá složitá témata, jako je kupříkladu synodální cesta?

„Komunikace a propojení samozřejmě musí probíhat a je naprosto důležité. V Německu jsme součástí světové církve, a k tomu přirozeně patří hovory s římskými úřady i Svatým otcem. V Římě se ale nemluví jen italsky, ale také jinými světovými jazyky, kde se mohu dobře zapojit, to za prvé, a za druhé se určitě nikdy nestane, že by třeba výsledky synodální cesty tlumočil pouze jediný člověk. Představuji si, že půjde o návštěvu celé skupiny, která bude vést rozhovory, aby se poukázalo na celou šíři tohoto procesu. To v komunikaci považuji za mnohem přiměřenější.“

Chtěl byste položit velký důraz na ženy v církvi. Řekl jste, že ženy musí být posíleny ve vedoucích pozicích. Máte tu již nějaké konkrétní plány a jak si to představujete?

„Jsem skutečně přesvědčen o tom, že otázka žen v církvi je rozhodující otázkou budoucnosti. Zde v Německu vnímáme, že mnohé ženy odcházejí anebo se jednoduše necítí doceněny a že žijeme ve společenském kontextu, ve kterém je rovnoprávnost pohlaví zcela běžná. Máme tu ještě mnoho práce, než se vůbec nastolí otázka ženy a svátostného úřadu. Biskupská konference si na jarním plenárním zasedání v roce 2013 stanovila plán na posílení žen v řídících pozicích – v tomto ohledu se již mnohé stalo, jak skrze osobní podporu, tak pomocí strukturálních opatření. Sám to prožívám v limburské diecézi, kde mezitím máme několik žen na úrovni vedení. Mohu jen říci, že je to pro mne velký zisk, protože tak dochází ke kulturní proměně, a to i ve věcném rámci. Myslím, že tu ještě hodně můžeme růst a zlepšovat se, což beze všeho můžeme vykonat.“

Z řad vašich biskupských kolegů vzešel částečný souhlas s jáhenským svěcením pro ženy. Jak se k tomu stavíte a jak chcete takováto témata tlumočit v Římě?

„V tomto ohledu se cítím ve službě předsednictva synodálního shromáždění a jsem opravdu vázán tím, k jakým rozhodnutím se zde dospěje. Práce s tímto obsahem právě začíná. Věřím, že synodální fórum věnované službám a úřadům žen v církvi se dotkne otázky svátostného úřadu. Nevím, jak to bude konkrétně vypadat, ale vnímám jako závazné, že závěrečné rozhodnutí přenesu do světové církve.“

Jakou pečeť chcete vtisknout synodální cestě, jak vidíte svou zprostředkující roli?

„Synodální cesta nepotřebuje, abych ji nějak puncoval. Jsem nyní v jejím předsednictvu, ale již od počátku jsem dal najevo, že v tomto velikém společenství, ve kterém se projednávají různé tematické okruhy, spatřuji velkou šanci, a sice šanci k hlásání evangelia. Zabýváme se totiž otázkami, které se přesně týkají toho, co papež František ve svém nejnovějším dokumentu, Querida Amazonia, píše o inkulturaci. Tedy toho, jak se setkávají kultura a milost, kultura a evangelium. Papež píše, že si mají oboustranně co říci. Evangelium klade výzvy kultuře a kultura evangeliu a jeho přenosu. Myslím, že právě z tohoto zorného úhlu máme mluvit o otázkách, které máme na programu synodální cesty. A to podpoří přijímání víry v Ježíše Krista a jeho evangelia v naší církvi a zemi.“

Možná je příliš brzo na to, abychom se zmínili o vaší budoucí agendě, ale existují kromě již jmenovaných témat nějaká jiná, kterých byste se chtěl chopit a někam je dotáhnout?

„Dnes ráno řekl kdosi velice pěkně v nějakém rozhovoru, že předseda biskupské konference je jako třídní zástupce, a to je přiléhavé. Znamená to, že mám pocit, že bych si neměl budovat přílišnou agendu, nýbrž naslouchat tomu, co mí spolubratři na základě pastorační situace a problematiky v naší zemi považují za nezbytné. Pak je to třeba společně vypracovat. Možná bych spíše mohl jmenovat jednu rovinu. Úroveň biskupské konference, jakou známe a vidíme v Německu, považuji za velmi dobrou. Přistoupili jsme k tomu, abychom se svazem německých diecézí potvrdili společné cíle a naplánovali projekty. To ale musí přejít v konkrétní společný život. Nejsem žádný vrchní biskup Německa, něco takového v katolické církvi nemáme, kromě jediné hlavy, a tou je papež.“

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.