Kdo žízní po spáse, může zdarma čerpat od Ježíše

15.3.2020 

Promluva papeže před modlitbou Anděl Páně, 15. března, knihovna Apoštolského paláce

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Evangelium této třetí neděle postní podává Ježíšovo setkání se samařskou ženou (srov. Jan 4,5-42). Ježíš je se svými učedníky na cestě, a zastavují se v Samařsku u jedné studny. Na Samaritány pohlíželi obyvatelé Judska jako na heretiky a velice jimi opovrhovali. Dívali se na ně jako na lidi druhé kategorie. Ježíš je unaven a má žízeň. Přichází jedna žena navážit vodu, a On ji požádá: »Dej mi napít« (v.7). Láme tak všechny bariéry, a začíná dialog, ve kterém dotyčné ženě odhalí tajemství živé vody, tedy Ducha svatého, Božího daru. Na otázku překvapené ženy totiž Ježíš odpovídá: »Kdybys znala Boží dar a věděla, kdo ti říká: „Dej mi napít“, spíše bys ty poprosila jeho, aby ti dal živou vodu« (v.10).

Jádrem tohoto dialogu je voda. Na jedné straně je podstatným elementem života, tiší žízeň a udržuje při životě. Na druhé straně je voda symbolem božské milosti, jež dává věčný život. V biblické tradici – u proroků a v žalmech - je Bůh pramenem živé vody: vzdálit se od Boha, který je pramenem živé vody, a od Jeho Zákona působí tu nejhorší vyprahlost. To je zkušenost izraelského lidu z pouště. Na dlouhé cestě ke svobodě protestuje žíznící lid proti Mojžíšovi a proti Bohu, protože nemá vodu. Na Boží pokyn nechá Mojžíš vytrysknout vodu ze skály na znamení prozřetelnosti Boha, který svůj lid provází a obdarovává životem (srov. Ex 17,1-7).

Apoštol Pavel intepretuje onu skálu jako symbol Krista. Říká: »tou skálou je Kristus« (1 Kor 10,4). Je to tajemný předobraz Jeho přítomnosti uprostřed putujícího Božího lidu. Kristus je totiž Chrámem, z něhož podle prorockých vidění proudí Duch svatý, který je živou vodou, očišťuje a dává život. Kdo žízní po spáse, může zdarma čerpat od Ježíše, a Duch svatý se v něm či v ní stane pramenem plného a věčného života. Příslib živé vody, který dal Ježíš Samaritánce, se uskutečnil Jeho Paschou: z Jeho probodeného boku vyšly »krev a voda« (Jan 19,34). Kristus, obětovaný a zmrtvýchvstalý Beránek, je pramenem. Z Něho prýští Duch svatý, který odpouští hříchy a obrozuje k novému životu.

Tento dar je také pramenem svědectví. Kdokoli se jako Samaritánka setká s živým Ježíšem cítí potřebu to sdělit druhým, aby všichni došli k vyznání víry, že Ježíš »je skutečně Spasitel světa« (Jan 4,42), jak řekli krajané oné samařské ženy. I my, znovuzrození k životu křtem, jsme povoláni dosvědčovat život a naději, jež jsou v nás. Pokud naše hledání a naše žízeň nacházejí plné uspokojení v Kristu, vyzařuje z nás, že spása není ve „věcech“ tohoto světa - ty působí vyprahlost -  nýbrž v Tom, který nás měl a má stále rád, v Ježíši, našem Spasiteli, v živé vodě, kterou nám nabízí.

Nejsvětější Maria ať nám pomáhá pěstovat touhu po Kristu, který je pramenem živé vody, Jediným, kdo může utišit žízeň po životě a lásce, přebývající v našem srdci.

 

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2020 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.