Papež na Květnou neděli: Život je dar, který se dostává, aby se dal

5.4.2020 

Vatikán. Letošní liturgie Květné neděle byla ze známých důvodů takřka na celém světě slavena bez účasti lidu, pouze před objektivy kamer. Patrně jedinou zemí, kde se věřící směli účastnit bohoslužeb bez obav, že poruší státní či církevní směrnice, bylo Švédsko, kde je katolická obec sice nevelká, ale má i svého kardinála.

Římský biskup slavil liturgii bez sugestivního průvodu po Svatopetrském náměstí na Památku vjezdu Páně do Jeruzaléma. Právě k ní se vztahuje Světový den mládeže, který před 35 lety ustanovil na tento den svatý Jan Pavel II.

Bohoslužba se konala ve vatikánské bazilice a začala v 11 hodin. Letos se četly Pašije z Matoušova evangelia a po nich se ujal slova Petrův nástupce. Kázal o zradě a opuštěnosti, jež vytrpěl Ježíš, aby nám za Otcovy podpory prokázal službu a pronikl naši nepravost láskou.

Papež František mimo jiné řekl:

Ježíš vytrpěl zradu učedníka, který Jej prodal, a učedníka, který Jej zapřel. Byl zrazen lidmi, kteří Mu provolávali slávu a potom křičeli: »Na kříž s Ním« (Mt 27,22). Byl zrazen náboženskou institucí, která Jej neprávem odsoudila, a politickou institucí, která si umyla ruce. Pomysleme na malé či velké zrady, které jsme utrpěli v životě. Je hrozné zjistit, že byla podvedena vložená důvěra. Na dně srdce vzniká takové zklamání, že život zdánlivě ztrácí smysl. Děje se tak proto, že jsme se narodili, abychom byli milováni a milovali, a nejbolestnější je, pokud jsme zrazeni tím, kdo sliboval, že bude věrný a nablízku. Nemůžeme si ani představit, jak bolestné to bylo pro Boha,  který je láska.

Níže pak pokračoval:

Na kříži říká Ježíš v dnešním evangeliu: »Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?« (Mt 27, 46). Je to silná věta. Ježíš prožil opuštěnost od svých, kteří utekli. Avšak zůstal mu Otec. Nyní v propasti samoty Jej poprvé volá obecným jménem „Bože“. A křičí »mocným hlasem« to nejdrásavější „proč?“. »Proč jsi mě opustil«. Ve skutečnosti jsou to slova Žalmu (22,2) a říkají nám, že Ježíš vnesl do modlitby tu nejkrajnější bezútěšnost. Faktem však zůstává, že ji zakusil. Zakusil tu největší opuštěnost, jak dosvědčují evangelia, jež podávají Jeho slova v původním znění.

Proč toto všechno? Opět pro nás, aby nám prokázal službu. Máme-li totiž pocit, že jsme přitlačeni ke zdi, jsme-li ve slepé uličce, beze světla a východiska, zdá-li se, že ani Bůh neodpovídá, rozpomínáme se, že nejsme sami. Ježíš prožil totální opuštěnost, situaci, která je Mu naprosto cizí, aby byl naprosto solidární s námi. Učinil tak pro mne, pro tebe a pro všechny, aby každému sdělil: »Neměj strach, nejsi sám. Prožil jsem veškerou tvoji bezútěšnost, abych byl navždy po tvém boku.«“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy HOMILIE je ZDE

V závěru bohoslužby se papež obrátil k věřícím krátkým pozdravem před recitací mariánské modlitby Anděl Páně:

Drazí bratři a sestry, dříve než zakončíme tuto bohoslužbu, chtěl bych pozdravit všechny, kdo se jí účastnili s pomocí společenských sdělovacích prostředků. Myslím zejména na mládé lidi celého světa, kteří žijí neviděni, na diecézní rovině, dnešní Světový den mládeže. Na dnešek bylo plánováno předání Kříže mladými z Panamy těm z Lisabonu. Toto tak sugestivní gesto bylo přeloženo na neděli Krista Krále, 22. listopadu. V očekávání na tuto chvíli vybízím vás, mladé lidi, abyste pěstovali a dosvědčovali naději, velkodušnost a solidaritu, kterých je nám v této obtížné době všem zapotřebí.

Na zítřek 6. dubna připadá Světový den sportu za mír a rozvoj, vyhlášený Spojenými národy. V této době jsou mnohé projevy zastaveny, ale na světlo vyjdou ty nejlepší plody sportu: odolnost, týmový duch, bratrství a to nejlepší, co ze sebe lze vydat... Usilujme tedy sportem o mír a rozvoj!

Drazí, s vírou se vydáváme do Svatého týdne, kdy Ježíš trpí, umírá a vstává z mrtvých. Jednotlivci i rodiny, jež se nemohou účastnit liturgických slavností, ať se soustředí k modlitbě doma, také za pomoci technologických prostředků. Semkněme se duchovně kolem nemocných, jejich příbuzných a těch, kteří o ně s velkým sebezapřením pečují; modleme se za zesnulé ve světle velikonoční víry. Každý je v našem srdci, v našich vzpomínkách, v naší modlitbě.

Od Marie se učme vnitřnímu ztišení, pohledu srdce a milující víře, abychom šli za Ježíšem křížovou cestou, jež vede do slávy Vzkříšení. Maria jde s námi a je oporou naší naděje.

Po mariánské modlitbě Anděl Páně Svatý otec František všem požehnal.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2020 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.