O narození z Ducha

20.4.2020 

Vatikán. Narodit se z Ducha svatého znamená nezastavit se, ocitneme-li se v úzkých, nýbrž otevřeně se modlit, aby se nám dostalo svobody otevřeně hlásat Boží slovo – kázal papež při ranní mši, přenášené z kaple Domu sv. Marty. Petrův nástupce obětoval dnešní echaristii za politiky:

Modleme se dnes za ty muže i ženy, kteří mají politické poslání. Politika je vznešenou formou charity. Modleme se za politické strany v různých zemích, aby v čase této pandemie stále hledaly dobro země a nikoli svojí strany.“

V homilii papež komentoval první čtení (Sk  4,23-31), jež popisuje situaci, v níž se ocitla prvotní křesťanská obec po střetu se světskou a náboženskou mocí, a vyprosila si svobodu a odvahu Ducha svatého. Nejprve se však Petrův nástupce věnoval dnešnímu evangeliu (Jan 3,1-8), ve kterém Ježíš vysvětluje Nikodémovi narození z Ducha svatého.

Tento muž, Nikodém, který patřil k předním mužům a měl vliv, pocítil potřebu jít za Ježíšem. Šel k němu v noci, protože musel usilovat o vyváženost. Kdo totiž šel za Ježíšem, na toho se nehledělo příznivě. Byl to spravedlivý farizej. Ne všichni farizeové byli špatní. Byli i čestní, jako právě tento. Vnímal určitý neklid, protože četl proroky a věděl, že to, co Ježíš hlásá, proroci předpovídali.  Pociťoval neklid, šel si promluvit s Ježíšem a řekl »Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha«. To bylo do jisté míry vyznání. »Nikdo totiž nemůže konat ta znamení, která konáš ty, není-li s ním Bůh«. A tady se odmlčí. Nic z toho nevyvozuje. A Ježíš mu odpověděl tajemně, čehož se Nikodém nenadál; podal mu obraznou odpověď: »Jestliže se nenarodí někdo znova, nemůže spatřit Boží království«. A Nikodém pocítí zmatek, nechápe a bere Ježíšovu odpověď ad litteram: »Jak se může člověk narodit, když je starý?«. Narodit se shůry, narodit se z Ducha – to je skok, který musel ve svém vyznání Nikodém učinit, ale nevěděl jak. Duch je totiž nepředvídatelný. Ježíš podává zajímavou definici Ducha: »Vane, kam chce; slyšíš, jak hučí, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha«, to znamená, že je svobodný. Je člověkem, který se nechává Duchem svatým vést tudy i tamtudy. To je svoboda Ducha. Kdo tak jedná, je chápavý. Mluví se zde o učenlivosti vůči Duchu.

Být křesťanem neznamená pouze plnit přikázání. Ta je třeba konat, to je pravda, ale zastavíš-li se u nich, nejsi dobrý křesťan. Být dobrým křesťanem znamená nechat Ducha, aby do tebe vstoupil a vedl tě, kam chce. Často se ve svém křesťanském životě zastavujeme jako Nikodém a nevyvozujeme žádný závěr. Nevíme, jaký krok učinit, nevíme jak a nedůvěřujeme Bohu, abychom onen krok učinili a nechali vstoupit Ducha. Narodit se znovu znamená nechat do sebe vstoupit Ducha, abych byl veden Jím a nikoli sebou. A toto je svoboda Ducha, o které nikdy nevíš, kam tě přivede.

Apoštolové, kteří byli ve večeřadle, byli naplněni Duchem a vyšli ven, aby odvážně a otevřeně kázali. Nevěděli, že se stane něco takového, a jednali tak, protože je vedl Duch. Křesťan se nesmí nikdy zastavit u plnění přikázání. Má je plnit, ale jít dál k tomuto novému narození z Ducha, jež dává svobodu.

To se stalo s křesťanskou obcí, jak jsme četli v prvním čtení (Sk 4,23-31), když se Petr a Jan vrátili z výslechu, kterému jej podrobili velekněží. Šli pak ke svým bratřím, do této obce, a referovali o tom, co jim řekli velekněží a starší. Když to obec slyšela, trochu se všichni polekali. A co udělali? Modlili se. Nezastavili se u opatrných opatření, neřekli si: „ne raději teď uděláme toto, budeme postupovat trochu klidněji...“ Nikoli. Modlili se, aby jim Duch řekl, jak si mají počínat. »Společně zvolali k Bohu: Pane!« a prosili. Je to krásná modlitba v temné chvíli, kdy nevěděli, jak se rozhodnout a co dělat. Chtějí se narodit z Ducha, otevřou srdce Duchu, aby jim to řekl On. Modlí se: »Herodes a Poncius Pilát se spolčili s pohany a s izraelským lidem proti Duchu svatému a Ježíšovi« (srov. Sk 4,27) - vyprávějí a řeknou: „Pane učiň něco!“. »Dej svým služebníkům, aby tvoje slovo hlásali s veškerou odvahou« - prosí o odvahu a odhodlanost, aby neměli strach - »a ty přitom zasahuj svou mocí, aby se skrze jméno tvého svatého služebníka Ježíše dála uzdravení, znamení a divy. A když skončili tuto modlitbu, otřáslo se to místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem svatým, takže s odvahou hlásali Boží slovo« . Tady došlo ke druhým Letnicím.

Tváří v tvář těžkostem, za zavřenými dveřmi, když nevěděli, jak pokračovat, jdou k Pánu, otevřou srdce, a přichází Duch, kterým jim dá, co potřebují; vycházejí ven a otevřeně káží. Toto je narození z Ducha. To znamená nezastavit se před důsledkem. Důsledkem věcí, které jsem vždycky dělal, důsledkem toho, co bude po přikázáních a po náboženských zvyklostech. Nikoli, toto je nové narození. A jak se někdo připraví na nové narození? Modlitbou.  Modlitbou, která otevírá dveře Duchu a dává nám svobodu, otevřenost a odvahu Ducha svatého, o kterém nikdy nebudeš vědět, kam tě vede. Je to však Duch.

Kéž nám Pán pomáhá, abychom byli stále otevření Duchu, protože On nás vede vpřed naším životem ve službě Pánu.

Kázal dnes papež František při ranní bohoslužbě, která pro věřící, sledující její přímý přenos z kaple Domu sv. Marty, vyvrcholila adorací a duchovním přijímáním eucharistie vystavené v monstranci.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.