Uzdravit svět - 1. úvod

5.8.2020 

Katecheze papeže Františka z 5. srpna, knihovna Apoštolského paláce

(Mk 2,1-5.10)

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Pandemie působí nadále hluboké rány a demaskuje naši zranitelnost. Mnoho je zesnulých, mnoho nemocných na všech kontinentech. Mnoho lidí a mnoho rodin prožívá nejistotu v důsledku sociálně-ekonomických problémů, jež postihují zejména ty nejchudší.

Proto musíme mít oči pevně upřeny na Ježíše (srov. Žid 12,2), uprostřed této pandemie hledět na Ježíše, a v této víře obsáhnout naději Božího království, které nám přináší Ježíš (srov. Mk 1,5; Mt 4,17; KKC, 2816). Království zdraví a spásy už je mezi námi (srov. Lk 10,9). Království spravedlnosti a pokoje se projevuje ve skutcích lásky, jimiž roste naděje a sílí víra (srov. 1 Kor 13,13). V křesťanské tradici jsou víra, naděje a láska  mnohem víc než pocity a stanoviska. Jsou to ctnosti, které do nás vlévá milost Ducha svatého (srov. KKC, 1812-1813): dary, jež nás uzdravují a činí z nás lékaře; dary, jež nám otevírají nové horizonty i během plavby v nesnadných vodách naší doby.

Nové setkání s evangeliem víry, naděje a lásky nás vybízí přijmout kreativního a obnovného ducha. Tak budeme s to proměnit kořeny svých fyzických, duchovních a sociálních slabostí. Budeme moci v hloubi uzdravit nespravedlivé struktury a destruktivní praktiky, jež nás od sebe navzájem dělí, ohrožují lidskou rodinu a naši planetu.

Ježíšovo působení nabízí mnohé příklady uzdravení. Když vyléčí ty, kdo jsou stiženi horečkou (srov. Mk 1,29-34), malomocenstvím (srov. Mk 2,1-12); když vrací zrak (srov. Mk 8,22-26; Jan 9.1-7), řeč či sluch (srov. Mk 7,31-37), uzdravuje ve skutečnosti nejenom fyzické zlo, které je skutečným zlem, nýbrž uzdravuje celého člověka. A takto – uzdraveného - jej znovu uvádí do společenství a vysvobozuje z jeho izolace, protože jej uzdravil.

Pomysleme na krásný příběh uzdravení ochrnulého v Kafarnaum (srov. Mk 2,1-12), který jsme slyšeli v úvodu. Zatímco Ježíš kázal u vchodu do domu, čtyři muži přinášeli svého ochrnulého přítele k Ježíši, a poněvadž tam bylo mnoho lidí, nemohli vejít dovnitř. Udělali tedy ve střeše otvor a spustili lehátko s ochrnulým před Něho. »Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl ochrnulému: „Synu, odpouštějí se ti hříchy“« (v.5). A potom jako viditelné znamení dodal: »Vstaň, vezmi své lehátko a jdi domů!« (v.11).

Podivuhodný to příklad uzdravení! Kristův čin je přímá odpověď na víru oněch lidí. Na naději, kterou do Něho vkládají a na lásku, kterou si vzájemně prokazují. Ježíš tedy uzdravuje, nikoli však jen ochrnutí. Ježíš uzdravuje všechno, odpouští hříchy, obnovuje život ochrnulého i jeho přátel. Působí znovuzrození. Fyzické a duchovní uzdravení – všechno najednou - je plodem osobního i sociálního setkání. Představme si, jak toto přátelství i víra všech přítomných v onom domě vzrostly díky tomuto Ježíšovu činu, uzdravujícímu setkání s Ježíšem!

A potom se ptejme: jak můžeme pomoci uzdravit náš svět dnes? Jako učedníci Pána Ježíše, který je lékařem duší i těl, jsme povoláni pokračovat „v jeho díle spásy a uzdravování“ (srov. KKC, 1421) ve fyzickém, sociálním a duchovním smyslu.

Církev, třebaže poskytuje uzdravující Kristovu milost skrze svátosti a třebaže provozuje zdravotnické služby v nejvzdálenějších koutech planety, není znalkyní prevencí či terapií pandemie. Poskytuje pomoc nemocným, ale není znalkyní. A nevydává ani specifické sociálně-politické pokyny (srov. sv. Pavel VI., Octogesima adveniens, 14. května 1971, č. 4). To je posláním politických a sociálních představitelů. Nicméně, během staletí církev ve světle evangelia vypracovala některé sociální zásady (srov. Kompendium sociální nauky církve, 160-208; česky vydalo Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2008), které představují základ, mohou nám pomoci vydat se vpřed a připravit budoucnost, kterou potřebujeme. Cituji ty hlavní, jež spolu úzce souvisejí: zásada důstojnosti lidské osoby, zásada společného dobra, zásada přednostního rozhodování ve prospěch chudých, zásada universálního určení statků, zásada solidarity a subsidiarity, zásada péče o náš společný dům. Všechny tyto zásady pomáhají vládnoucím představitelům společnosti při prosazování růstu a v této pandemii rovněž při uzdravení osobního a sociálního tkaniva. Všechny tyto zásady vyjadřují různými způsoby ctnosti víry, naděje a lásky.

V následujících týdnech zvu ke společnému zamyšlení nad naléhavými otázkami, které vyjevila pandemie, zejména sociálními chorobami. Učiňme tak ve světle evangelia, teologálních ctností a zásad sociální nauky církve. Prozkoumáme, jak může naše katolická sociální tradice pomoci lidské rodině uzdravit svět, který trpí vážnými chorobami. Je mojí touhou, abychom se jako následovníci Ježíše, který uzdravuje, všichni společně zamysleli a zasadili o vytvoření lepšího světa, plného naděje pro budoucí generace (Evangelii gaudium, 183).

 

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.