9.9.2020
Katecheze papeže Františka na generální audienci, 9. září 2020, Nádvoří sv. Damase
(Mt 15,32-37)
Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Krize, kterou v důsledku pandemie prožíváme, zasahuje všechny. Můžeme z ní vyjít jako lepší, pokud budeme všichni společně hledat obecné dobro; jinak budeme horší. Bohužel, pozorujeme, že se vynořují stranické zájmy. Někdo by si například chtěl přivlastnit možná řešení, jako v případě vakcín, které pak prodá jiným. Někteří využívají tuto situaci, aby vytvářeli rozdělení, hledali ekonomické a politické výhody a vyráběli nebo zvětšovali konflikty. Jiní se jednoduše nezajímají o utrpení druhých, přecházejí je a jdou si svojí cestou (srov. Lk 10,30-32). Jsou to devótní stoupenci Poncia Piláta a myjí si ruce.
Křesťanská odpověď na pandemii a na důsledky sociálně-ekonomické krize se zakládá na lásce, především na Boží lásce, která nás neustále předchází (srov. 1 Jan 4,19). Bůh nás má rád jako první. Vždycky nás předchází v lásce a v rozuzleních. Miluje nás bezdpodmínečně, a když tuto božskou lásku přijmeme, můžeme pak odpovědět podobně. Mám rád nejen toho, kdo má rád mne: svoji rodinu, svoje přátele, svoji skupinu, ale také ty, kteří mne nemají rádi; mám rád ty, kteří mne neznají nebo jsou cizinci, a také ty, kteří mi způsobují utrpení, anebo ty, které považuji za nepřátele (srov. Mt 5,44). Toto je křesťanská moudrost, to je Ježíšův postoj. Milovat nepřátele je vrcholem svatosti, a není to snadné. Jistě, milovat všechny, včetně nepřátel, je obtížné – a řekl bych, že je to umění! Je to však umění, které si lze osvojit a zdokonalovat. Pravá láska, která nás činí užitečnými a svobodnými, je vždycky expanzivní a inkluzivní. Tato láska opatruje, uzdravuje a prokazuje dobro. Často prokáže více dobra jedno pohlazení než spousta obranných argumentů. Inkluzivní láska uzdravuje.
Láska se tedy neomezuje na vztahy mezi dvěma či třemi osobami, mezi přáteli nebo v rodině, sahá dál. Zahrnuje také vztahy občanské a politické (srov. KKC, 1907-1912), včetně vztahu k přírodě (Laudato si´, 231). Poněvadž jsme sociální a politické bytosti, je jednou z nejvznešenějších projevů lásky právě ta sociální a politická, která je rozhodující pro lidský rozvoj a pro vyrovnání se s jakýmkoli typem krize (tamt. 231). Víme, že láska oživuje rodiny i přátelství, ale dobré je připomenout, že stejně takový vliv má na sociální, kulturní, ekonomické a politické vztahy, které nám umožňují budovat „civilizaci lásky“, jak rád říkával svatý Pavel VI. (srov. Poselství k X. Světovému dni míru, 1. ledna 1977 – pozn. pod čarou) a v jeho šlépějích svatý Jan Pavel II. Bez této inspirace převažuje kultura sobectví, lhostejnosti a odpisu, to znamená skartace toho, koho nemám rád a koho považuji za zbytečného pro společnost.
Dnes mi u vchodu jedni manželé řekli: „Modli se za nás, protože máme postižené dítě.“ Zeptal jsem se, kolik mu je. – „Už hodně.“ – A co děláte? – „Provázíme a pomáháme.“ Celý život věnují rodiče postiženému dítěti. To je láska. A nepřátelé, političtí protivníci se nám podle našeho názoru zdají politicky a sociálně postižení, zdají se takovými. Pouze Bůh ví, zda takoví jsou anebo ne. My je však máme mít rádi, vést dialog, máme budovat civilizaci lásky, politickou a sociální obec jednoty celého lidstva. Všechno to, co je opakem válek, rozdělení, zášti a také rozepří v rodině. Inkluzivní láska je sociální, je rodinná, je politická: láska proniká všechno!
Koronavirus nám ukazuje, že pravé dobro pro každého je obecné, nikoli jen individuální, a naopak, obecné dobro je pravým dobrem pro člověka (srov. KKC, 1905-1906). Pokud jednotlivý člověk hledá pouze svoje dobro, je sobec. Avšak člověk je více člověkem, když svoje dobro dává všem a sdílí ho. Zdraví je individuální dobro, ale také veřejné. Zdravá společnost je taková, která pečuje o zdraví všech.
Viru, který nezná bariéry, hranice nebo kulturní a politické odlišnosti, je nutno se postavit s láskou, jež nezná bariéry, hranice a odlišnosti. Tato láska vytváří sociální struktury, které nás povzbuzují spíše ke sdílení než k soutěžení, umožňují nám obsáhnout a nikoli odstranit ty, kdo jsou zranitelní, a pomáhají nám vydávat z lidské přirozenosti to nejlepší a nikoli to nejhorší. Pravá láska neodepisuje; neví ani, co to je. Když totiž máme rádi a dáváme příležitost tvořivosti, umožňujeme důvěru a solidaritu, a vznikají konkrétní iniciativy pro obecné dobro (srov. Sv. Jan Pavel II., Solicitudo rei socialis, 38 – pozn. pod čarou). To platí jak pro malá i velká společenství, tak na mezinárodní rovině. To co se děje v rodině, co se děje ve čtvrti, na vesnici, ve velkých městech a mezi národy je stejné. Je to stejná setba, která roste a přináší plody. Pokud v rodině, ve čtvrti začínáš záští a svárem, skončí to válkou. Avšak začneš-li láskou, sdílením a odpuštěním, pak bude láska a odpuštění pro všechny.
Pokud jsou však řešení na pandemii naopak poznamenána sobectvím, ať mezi jednotlivci, podniky či národy, budeme možná moci vyjít z koronaviru, ale zajisté ne z lidské a sociální krize, kterou virus zvýraznil a zdůraznil. Dejte si proto pozor, aby se nestavělo na písku (srov. Mt 7,21-27)! Abychom postavili zdravou, inkluzivní, spravedlivou a mírumilovnou společnost, musíme ji budovat na skále obecného dobra (srov. tamt. –pozn. pod čarou). Obecné dobro je skála. A to je úkol nás všech, nikoli jen nějakého specialisty. Svatý Tomáš Akvinský říkal, že prosazování obecného dobra je požadavek spravedlnosti, který je povinností každého občana. Každý občan je odpovědný za obecné dobro. A pro křesťana je to také poslání. Jak učí sv. Ignác z Loyoly, zaměřovat svoje každodenní úsilí na obecné dobro je způsob, jak přijímat a šířit Boží slávu.
Bohužel, politika se často netěší dobré pověsti, a víme proč. To neznamená, že všichni politikové jsou špatní - to není to, co chci říci. Říkám jen, že politika, bohužel, často nemá dobrou pověst. Před touto negativní vizi však netřeba ustupovat, nýbrž reagovat podáním faktických důkazů, že dobrá politika je možná, ba nezbytná (srov. Poselství ke Světovému dni míru, 1. ledna 2019), tedy taková, která do svého středu klade člověka a obecné dobro. Když pohlédnete do dějin lidstva, najdete mnoho svatých politiků, kteří šli touto cestou. Dobrá politika je možná do té míry, v jaké každý občan a zejména ten, kdo přijímá sociální a politické závazky a pověření, své jednání ukotvuje v etických zásadách a oživuje ho sociální a politickou láskou. Křesťané, zejména věřící laici, jsou povoláni vydávat o tom dobré svědectví, což mohou díky ctnosti lásky a pěstováním její vnitřní sociální dimenze.
Je tedy čas, abychom všichni přispívali k růstu naší sociální lásky – chci podtrhnout právě toto: naši sociální lásku - počínaje od svojí maličkosti. Obecné dobro vyžaduje účast všech. Pokud dá každý ze svého a pokud nikdo nezůstane ponechán mimo, budeme moci obrodit dobré vztahy na komunitní, národní a mezinárodní úrovni, a také v harmonii s životním prostředím (srov. Laudato si´, 236). Takto se v našich gestech - i těch nejskromnějších - zviditelňuje něco z Božího obrazu, který v sobě nosíme, protože Bůh je Trojice, Bůh je láska. To je nejkrásnější biblická definice Boha. Je u apoštola Jana, kterého měl Ježíš moc rád: Bůh je láska. S Její pomocí můžeme uzdravit svět společnou prací pro obecné dobro, nejen pro svoje dobro, ale pro obecné dobro, které je všech.
Přeložil Milan Glaser
Česká sekce RV
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.