Vinice je Pánova, nikoli naše

4.10.2020 

Promluva před mariánskou modlitbou Anděl Páně 4. října, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

V dnešním evangeliu (srov. Mt 21,33-43) Ježíš předpovídá svoje umučení a smrt vyprávěním podobenství o proradných vinařích. Napomíná tak velekněze a starší z lidu, kteří se chystají vykročit špatnou cestou. Mají totiž s Ježíšem špatné úmysly a hledají způsob, jak Jej odstranit.

Alegorické vyprávění popisuje hospodáře, který věnoval velkou péči svojí vinici (v.33), a protože musel odcestovat, svěřil ji vinařům. Potom v čase vinobraní poslal k vinařům svoje služebníky, aby z ní vyzvedli výtěžek. Vinaři však jeho služebníky zbili a některé dokonce zabili. Hospodář tedy poslal ještě ve větším počtu jiné služebníky, se kterými však bylo naloženo stejně (vv.34-36). K dovršení všeho se hospodář rozhodne poslat svého syna. Vinaři však k němu nemají žádné ohledy, ba dokonce si myslí, že když ho zabijí, bude jim vinice patřit, a tak zabijí i jeho.

Vinice znázorňuje lid, který si vyvolil Pán a věnoval mu velkou péči. Služebníci poslaní hospodářem představují proroky, které posílá Bůh, zatímco postava syna představuje Ježíše. A jako byli odmítnuti proroci, tak byl odmítnut a zabit také Ježíš.

Na konci vyprávění se Ježíš ptá velekněží: »Až přijde pán té vinice, co asi s těmi vinaři udělá?« (v. 40). A oni, strženi logikou příběhu, vynesou si svůj vlastní rozsudek: pán – říkají – krutě potrestá zlosyny a svěří svoji vinici » jiným vinařům, kteří mu budou ve svůj čas odvádět výtěžek« (v.41).

Tímto velmi tvrdým podobenstvím Ježíš vystavuje posluchače jejich odpovědnosti, a to s extrémní jasností. My se ovšem domníváme, že toto napomenutí platí jenom pro ty, kdo odmítli Ježíše v té době. Platí to však pro každou dobu, i pro tu naši. I dnes Bůh čeká na výnos ze svojí vinice od těch, které poslal, aby na ní pracovali, tedy od nás všech.

Ti kdo mají v Božím lidu pravomoc, jakoukoli autoritu – i v církvi - mohou být v každé době pokoušeni pečovat o svoje zájmy, namísto těch Božích. A Ježíš říká, že pravá autorita se vykonává službou, ve službě a nikoli využíváním druhých. Vinice je Pánova, nikoli naše. Autorita je služba, a jako takovou je třeba ji vykonávat, pro dobro všech a pro šíření evangelia. Je nepěkné vidět, jak lidé, kteří mají v církvi autoritu, hledají svoje zájmy.

Svatý Pavel nám v dnešním druhém liturgickém čtení říká, jak si máme počínat, abychom byli dobrými dělníky na Pánově vinici: » mějte zájem o všechno, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, nevinné, milé a co slouží dobré pověsti, a o každou zdatnost nebo čin, jež  zasluhuje chválu« (srov. Flp 4,8). To je postoj autority, i každého z nás, protože každý z nás má i ve svojí maličkosti určitou autoritu. Takto budeme církví stále bohatší na plody svatosti a budeme vzdávat chválu Otci, který nás miluje s nekonečnou něhou, Synu, který nás nadále obdařuje spásou, a Duchu, který otvírá naše srdce a posouvá k plnosti dobra.

Obraťme se nyní k Nejsvětější Marii, duchovně sjednoceni s věřícími, shromážděnými v mariánské svatyni v Pompejích a zavažme se v měsíci říjnu k modlitbě posvátného růžence.

 

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.