Hned v úvodu František vysvětlil, že přesunutí audience z Královského sálu do větší síně dovoluje zachovat odstupy. „Je to však vzdálenost pouze fyzická a naše shledání symbolizuje spíše její opak. Je znamením blízkosti, blíženectví a vzájemné podpory, na něž musí aspirovat rodina národů,“ řekl papež.

„Bezpochyby všichni usilujeme o co nejrychlejší obnovení osobních kontaktů a naše dnešní setkání na tomto místě chce být dobrým znamením v tomto smyslu. Stejně tak je mým přáním co nejdříve obnovit apoštolské cesty, počínaje návštěvou Iráku, plánovanou na tento březen,“konstatoval František s poukazem na význam těchto cest jak pro povzbuzení Božího lidu rozptýleného po celém světě tak pro dialog se státy a posílení vztahů s různými náboženstvími.

Nové politické smlouvy Svatého stolce

Jak je zvykem, papež vyjmenoval dohody mezi Svatým stolcem a státy uzavřené během uplynulé roku. Zmínil ratifikaci rámcové smlouvy s Demokratickou republikou Kongo, dohodu o právním statutu katolické církve v Burkina Faso, sedmý dodatek k dohodě Svatého stolce s Rakouskou republikou a obnovení provizorní dohody o jmenování biskupů s Čínskou lidovou republikou na další dva roky.

Potom obrátil pozornost ke krizím naší doby, které pandemie ještě dále vyostřila: „Od samého počátku bylo zřejmé, že pandemie znatelně poznamená životní styl, jakému jsme uvykli, pohodlí a jistoty, které jsme považovali za samozřejmé. Uvedla nás do krize a odhalila tvář světa nemocného nejenom kvůli viru, ale také v oblasti životního prostředí, ekonomických a politických procesů a ještě více v mezilidských vztazích. Vynesla na světlo ohrožení a důsledky životního stylu vedeného egoismem a kulturou odpisu a postavila před nás alternativu: pokračovat po dosavadní cestě nebo se vydat na novou.“

Péče o každý lidský život je základem všech práv

Papež František se pak jednotlivě věnoval současným krizím, na prvním místě sanitární, která nás konfrontovala „s dvěma nevyhnutelnými dimenzemi lidské existence: nemocí a smrtí“. Poukázal v té souvislosti na hodnotu a důstojnost každého jednotlivého života. „Rmoutí nás bohužel nutnost konstatovat, že pod záminkou zaručení údajných subjektivních práv, se stále větší počet legislativ na světě vzdaluje neopominutelné povinnosti chránit lidský život v každé jeho fázi.“ Bude-li nejslabším upíráno právo na život, jak bude možné garantovat všechna další práva – ptá se František a připojuje apel na všeobecnou dostupnost základní zdravotní péče.

„V této perspektivě opakuji svůj apel, aby každé lidské osobě byla poskytnuta péče a pomoc, jakou potřebuje. Za tímto cílem je nezbytně nutné, aby ti, kdo mají politickou odpovědnost a vládu, pracovali především pro všeobecný přístup k základní zdravotní péči. (…) Není přípustné, aby logika zisku řídila tak delikátní oblast, jako je zdravotní služba a péče.“ Platí to rovněž pro rozšíření vakcín proti koronaviru, konstatoval papež a vybídl státy k podpoře mezinárodních iniciativ za zajištění rovné distribuce vakcín. Dodal také, že v boji proti tak záludnému nepříteli jako je Covid-19 nelze spoléhat výhradně na očkování, ale zachovat zodpovědné preventivní návyky.

Ekologická krize

Ekologická krize má daleko složitější a trvalejší ráz než pandemická, připomněl dále římský biskup s poukazem na klimatické změny a s nimi spojené atmosférické jevy, ale také na jejich nepřímé důsledky jako je podvýživa nebo nemoci dýchacích cest. František připomněl dopad této krize na malé tichomořské ostrovy, kterým hrozí postupné zmizení, časté záplavy na asijském jihovýchodě, zejména ve Vietnamu a na Filipínách či ničivé požáry v Austrálii a Americe. V otázce potravinové bezpečnosti zmínil ohrožené oblasti v Africe, zejména Burkina Faso, Mali a Niger, kde miliony lidí trpí hladem, a Jižní Súdán, kde hlad doprovází rovněž vážná humanitární krize.

Ekonomická a sociální krize

Úsilí zamezit šíření koronaviru vedlo k přijetí opatření omezujících volný pohyb, která v posledu těžce zasáhla zejména na střední a malé podniky, pokračoval dále papež v pasáži věnované ekonomické a sociální krizi. Za této situace vybídl k podpoře iniciativ na mezinárodní úrovni, zejména těch, které podporují zaměstnanost a chrání nejchudší vrstvy obyvatel. František v této souvislosti ocenil plán Next Generation EU jako příklad spolupráce a sdílení zdrojů v duchu solidarity.

„Je totiž nutné zajistit všem ekonomickou stabilitu, aby se předcházelo metlám zneužívání, lichvě a korupci, které sužují mnoho zemí světa a řadě dalších nespravedlností, k nimž každý den dochází před unavenýma a rozstržitýma očima naší současné společnosti.“

Dlouhá období strávená doma před monitory vystavila novým nebezpečím nejranitelnější skupiny obyvatel, zejména chudé a nezaměstnané, kteří se stali snadnou kořistí nové kybernetické kriminality, od finančních podvodů po obchod s lidmi a pornografii. Ekonomická krize pak vyostřila rovněž situaci v regionech trpících již dříve humanitárními krizemi, což vedlo k dalšímu posílení migračních pohybů. „V minulém roce dále narostl počet migrantů, kteří se kvůli uzavření hranic museli uchylovat ke stále nebezpečnějším cestám. Masívní proud však narážel také na nárůst počtu nezákonného zamítání, které mělo migrantům bránit v požádání o azyl, v rozporu s principem nenavracení (non-refoulement).“ Papež upozornil na utrpení migrantů, kteří se ocitají v detenčních táborech, a vybídl mezinárodní komunitu, aby se vážně zabývala příčinami migrace.

„Rozsah krize nás stále naléhavěji nabádá, abychom ze zabývali kořeny příčin, které vedou k migraci, stejně tak jako si to žádá společné úsilí o podporu prvních cílových zemí, které na sebe berou morální povinnost zachraňovat lidské životy. V této věci očekáváme se zájmem jednání o Novém paktu Evropské lunie o migraci a azylu, jakkoli je třeba podotknout, že konkrétní politiky a mechanismy nebudou fungovat, pokud je nepodpoří nezbytná politická vůle a nasazení všech zúčastněných stran, včetně občanské společnosti a migrantů samých,“ dodává papež spolu s konstatováním, že lidstvo nebylo svědkem tak dramatického nárůstu uprchlíků od II. světové války.

Doba naléhá na zachování demokracie

Nárůst politických protikladů a obtíže, ne-li neschopnost při hledání společných řešení a sdílení problémů sužujících naši planetu vymezují další z řady krizí – krizi politickou, která mnohými společnostmi otřásá již dlouhý čas, avšak za pandemie se projevily její drásavé účinky, pokračoval papež a označil udržení demokratických systémů za výzvu dnešní dějinné chvíle. Demokracie se zakládá na vzájemné úctě, možnosti všech lidí podílet se na dobru společnosti a přesvědčení, že různá mínění nejenom nepodrývají moc ani bezpečnost státu, nýbrž přispívají k všestrannému obohacení.

„Události, které – byť rozličně a v různých kontextech – od Východu až na Západ poznamenaly minulý rok, a to včetně zemí s dlouhou demokratickou tradicí, potvrzují, nakolik je zachování demokracie nevyhnutelné. (...) Rozvoj demokratického vědomí si žádá překonání personalismů, nad nimiž musí převážit úcta k právnímu státu. Právo je totiž nepostradatelným předpokladem k výkonu jakékoli moci a musí být zaručeno příslušnými orgány nezávisle na vůdčích politických zájmech“.

Ve světě je příliš mnoho zbraní

Krize demokratických hodnot dopadá rovněž na mezinárodní rovinu a podlamuje multilateralismus i účinnost organizací původně zamýšlených na podporu míru a rozvoje, zakládajících se na právu a síle zákona, nikoli „zákonu silnějšího“. Papež proto vyzval k reformě mezinárodních organizací, aby se tak opětovně navrátily ke svému podstatnému poslání, tedy službě lidstvu.

„Nicméně nechybějí ani povzbudivá znamení, kupříkladu Smlouva o zákazu jaderných zbraní, která nedávno vstoupila v platnost. Je zapotřebí posílit snahy o jaderné odzbrojení a nešíření atomových zbraní, navzdory obtížím a zdráhavosti. Totéž úsilí by mělo být vyvíjeno ve vztahu k chemickým a konvenčním zbraním. Ve světě je příliš mnoho zbraní.“

Pluralitní, tolerantní a různorodý Blízký východ

Jak bych si přál, aby rok 2021 připsal slovo „skončeno“ pod syrský konflikt, který trvá již deset let, zahájil papež obsáhlou část promluvy, věnovanou rozboru světové politické situace. Upozornil na dlouhodobé spory ve Svaté zemi a Libyi, na sociální a politické napětí ve Středoafrické republice, latinskoamerických zemích, na Korejském poloostrově a jižním Kavkazu. Zejména povzbudil národní i mezinárodní společenství k zaručení stability v Libanonu, jemuž hrozí ztráta pluralitní totožnosti:

„Je více než kdy jindy nezbytné, aby si tato země uchovala svou jedinečnou identitu, a to kvůli zabezpečení plurality, tolerance a rozmanitosti na Blízkém východě, kde by křesťané mohli poskytovat svůj vlastní přínos a nestali se menšinou, vyžadující ochranu. Křesťané v Libanonu historicky propojují společnost prostřednictvím četných vzdělávacích, zdravotnických a charitativních zařízení. Je třeba zajistit, aby měli nadále možnost pracovat pro dobro země, již založili. Jestliže se tamní křesťanské společenství oslabí, hrozí porušení vnitřní rovnováhy v Libanonu a samotné jeho reality. Z tohoto zorného úhlu je nutné řešit rovněž přítomnost syrských a palestinských uprchlíků na libanonském území.“

V závěru politického přehledu se papež zmínil o terorismu, který si, počínaje 11. zářím 2001, ve světě každoročně vyžádá mnoho obětí mezi bezbrannými civilisty. V posledních dvaceti letech se atentáty soustřeďují hlavně do subsaharské Afriky, ale nevyhýbají se ani Asii a Evropě, poznamenal: „Myslím zejména na všechny oběti a jejich rodinné příslušníky, kterým jejich drahé vyrvalo slepé násilí, motivované ideologickým pokřivením náboženství. Kromě toho se cílem útoků často stávají sakrální stavby, ve kterých se věřící shromažďují k modlitbě. V tomto ohledu bych rád zdůraznil, že ochrana těchto míst je přímým důsledkem svobody myšlení, svědomí a náboženského vyznání a pro představitele úřední moci znamená povinnost, nezávisle na jejich politické či náboženské příslušnosti.“

Péče o tělo nemůže odléhnout od péče o duši

V poslední části promluvy se římský biskup zaměřil na „snad nejzávažnější ze všech krizí“ – krizi lidských vztahů, do níž se promítá hlubší, všeobecná antropologická krize, týkající se pojetí člověka a jeho transcendentní důstojnosti. Pandemie vyjevila naši potřebu mezilidských vazeb, které scházely a dosud chybí zejména studentům vzhledem k nepravidelné školní či univerzitní docházce:

„Vzestup distanční výuky zapříčinil větší závislost dětí a dospívajících na internetu a virtuální komunikaci všeobecně a mimo jiné je vystavil hlubší zranitelnosti a onlinové kriminální činnosti. Jsme svědky výchovně-vzdělávací katastrofy, které nelze kvůli dobru budoucích generací a celé společnosti jen nečinně přihlížet.“

Varoval František. Pandemie na druhé straně umožnila trávení času v rodině, „kolébce každé civilizované společnosti“ a „jednom z nejcennějších statků lidstva“, citoval papež z učení svého předchůdce sv. Jana Pavla II.  Rodina, a to zvláště její nejslabší články a oběti domácího násilí, zasluhují ochranu ze strany státních úřadů i veřejnosti, dodal. Jak dále řekl, kvůli prevenci nákazy Covidem-19 byly omezeny různé základní svobody, včetně svobody náboženského vyznání:

„Nelze ovšem opomíjet skutečnost, že náboženská svoboda je základním aspektem v životě člověka a společnosti, který nelze jednoduše vyškrtnout. Ačkoli existuje snaha o ochranu lidských životů před šířením viru, nelze považovat duchovní a mravní dimenzi člověka za druhotnou v porovnání s fyzickým zdravím. Svoboda bohoslužby ostatně není pouhým přídavkem svobody shromažďování, nýbrž odvozuje se od práva na náboženskou svobodu, které je prvním základním lidským právem. Je tudíž nezbytné, aby ji veřejná moc respektovala, chránila a bránila stejně jako fyzické zdraví a integritu. Dobrá péče o zdraví navíc nikdy nemůže odhlédnout od péče o duši.“

V samém závěru se papež obrátil k italskému národy slovy básníka Danta Alighieriho, od jehož úmrtí letos uplyne sedm století. „Vymanit ty, kteří žijí ve stavu ubohosti, a přenést je do stavu štěstí“ – takto středověký básník popisuje záměr své Božské komedie. Rovněžtak ve všech jmenovaných krizích nelze zvítězit, pokud neuhájíme „přesažnou důstojnost každého člověka, stvořeného k Božímu obrazu a podobě“, zakončil papež letošní setkání s diplomatickým sborem.