Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

12.2.2021 

Vatikán. “Teď jdeme do Jeruzaléma…” – tímto veršem z Matoušova evangelia (20,18) nadepsal papež František poselství k letošní postní době, se kterým se dnes novináři seznámili při brífinku v Tiskovém středisku Svatého stolce. V paralele ke třem doporučovaným pilířům křesťanské zbožnosti – půstu, almužně a modlitbě – rozvíjí papež v textu trojí postoj, jímž se vyznačuje “tento čas pokání, kdy obnovujeme svou víru, čerpáme živou vodu naděje a s otevřeným srdcem přijímáme Boží lásku, která nás mění na bratry a sestry v Kristu”.

Přijímat Pravdu a stávat se jejími svědky před Bohem i lidmi

Obnova víry spočívá zejména v přijetí a prožívání Pravdy, která se zjevila v Kristu, a to prostřednictvím Božího slova, předávaného církví z pokolení na pokolení. “Tato Pravda není intelektuální konstrukt, vyhrazený pouze několika vyvoleným, nadřazeným či vybraným myslím, nýbrž je to poselství, které přijímáme a můžeme chápat díky inteligenci srdce. (…) Touto Pravdou je sám Kristus, který se do hloubi ztotožnil s naším lidstvím, a tak se stal Cestou – náročnou, ovšem otevřenou všem”.

Postní doba je časem víry, která povoluje Bohu, aby vstoupil do našeho života a učinil si v něm příbytek (srov. Jan 14,23). Postit se znamená osvobodit naše bytí ode všeho, co mu překáží, včetně přesycení informacemi – pravdivými či nikoli – a spotřebou, abychom naopak otevřeli srdce Tomu, který přichází naprosto chudý, avšak “plný milosti a pravdy” (Jan 1,14): Synu Boha, Spasitele.”

Naděje – živá voda, díky níž pokračujeme v pouti

Již při oznámení svého utrpení a smrti ohlašuje Ježíš naději, když potvrzuje, že “třetího dne bude vzkříšen” (Mt 20,19), čteme dále v poselství k postní době. V současném znepokojivém rámci, v němž se vše vypadá křehce a nejistě, se výzva k naději jeví jako provokace, zamýšlí se papež. Ovšem postní doba je jako stvořena pro naději a opětovný pohled na trpělivost Boha, který se ujímá svého stvoření, jemuž my častokrát ubližujeme (srov. Laudato si´, 32-33.43-44). Jedná se o naději ve smíření, které – pokud je sami obdržíme – můžeme nabízet dál v ohleduplném dialogu a šetrném chování vůči zraněnému člověku. Boží odpuštění se tak projevuje i v našich slovech a gestech, abychom později prožili Velikonoce naplněné bratrstvím. Dbejme proto v postní době na volbu takových slov, která by povzbuzovala, utěšovala, dodávala sílu a podněty, namísto toho, aby ponižovala, zarmucovala, dráždila či pohrdala (srov. Fratelli tutti, 223). Naději mnohdy vyvoláme osobní vlídností, úsměvem a nasloucháním vprostřed všeobecné nevšímavosti (tamtéž, 224), připomíná papež.

Láska prožívaná jako pozornost vůči každému člověku a soucit s ním

Láska se raduje, když vidí druhého růst, a souží se, pokud vnímá jeho tíseň: osamělost, nemoc, zoufalství, nouzi, živoření na ulici, pokračuje papež František. Láska jako dar dodává smysl našemu životu, díky kterému považujeme strádajícího člověka za člena téže rodiny, přítele a bratra. Pokud v lásce sdílíme byť nepatrnou hrstku, mění se v nikdy nekončící zásobárnu života a štěstí. “Prožívat letošní postní dobu v duchu lásky znamená ujímat se lidí, kteří trpí anebo pociťují úzkost či opuštěnost v důsledku koronavirové pandemie”, nabádá papež a doporučuje: “V kontextu veliké nejistoty, která panuje nad zítřkem, pamatujme na slova, jimiž se Bůh obrací ke svému služebníku: »Neboj se, vždyť jsem tě vykoupil« (Iz 43,1). Skrze svou lásku dodávejme důvěru a dávejme druhému člověku zakusit, že Bůh ho miluje jako své dítě”.

 

 

 

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2021 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.