7.4.2005 

Il Messaggero, 7.4.2005:

P. Ptasznik: Pozdravil jsem ho v den jeho smrti

?Než dospěl do ráje, Svatý Otec mi chtěl dát nejkrásnější dárek. V den jeho smrti jsem ho šel navštívit a sotva mě spatřil, znovu a znovu se snažil vyslovit mé jméno, Pavel, jak to tolikrát úchvatně dokázal,? říká vedoucí polské sekce Státního sekretariátu, jeden z nejbližších spolupracovníků Jana Pavla II. P. Pawel Ptasznik, který vzpomínal, jak v ten den se spojil s tou mimořádnou duší. Ono vyčerpané tělo nemilosrdně uvěznilo jeho milý hlas?, dodává polský kněz.
A tak jsem se odvážil přiblížit k jeho lůžku a vzal jsem jeho ruku, abych ji políbil. A On s nadlidskou pevností položil onu ruku na mou hlavu. Neustále se uváděl do pochybnosti ? vypráví nejužší spolupracovník Svatého Otce, a vyžadoval, aby byl opravován. Měl silný vztah ke ?srodowisku?, prostředí, z něhož pocházel. Bývalým studentům Jagelonské univerzit, laikům psával dopisy, a podepisoval se ?strýček?. To oni mu tak začali říkat, a on to rád připomínal, dodáva P. Ptasznik, aby vysvětlil, jak navazoval přátelství.
?Dokázal velmi rychle, aby se s ním každý cítil dobře, pokračuje mírně dojatým hlasem, a připomíná jeho krátké poznámky, postřehy, někdy i vtip, jimž ulamoval hroty napětí. Moc rád zpíval a často zval do svých pokojů přátele nebo polské kněze, aby si zapívali polské písně, náboženské i lidové. Zpívání mu dodávalo vnitřní klid,? uzavírá P. Pavel. Jan Pavel II. také se mnou mluvil o svém pohřbu. Chtěl být pohřben ve vatikánských kryptách. Někdy říkal, že je synem polského národa, ale vždy opakoval, že je služebníkem všech, že je papežem celého světa?.

Corriere della Sera

V Krakově se Wojtyla naučil slepeckému Braillovu písmu

Kolika jazyky mluvil Svatý Otec. Nikdo to nedokáže říci přesně, ale v jeho schopnosti komunikovat, kromě pronikavého, ale přesto konejšivého pohledu, který, jak řekl italský president Ciampi, ?tě objal než ti položil ruku na ramena?, vynikalo to, že se dokázal vyjádřit bez prostředníků a bez překladů či tlumočníků a to na všech místech světa, kam se na svých apoštolských cestách dostal. Jeho slova, jeho pojmy jeho napomenutí i výzvy nabývaly ohromující expresivní sílu. Karol Wojtyla byl polyglotem. K mateřské polštině přidal nastálo řeč své druhé vlasti, italštinu a pak němčinu, angličtinu, španělštinu, francouzštinu, portugalštinu, ruštinu. Pochopitelně znal latinsky a řecky. Odvažoval se mluvit i některými nářečími milované Afriky.
Nikdo však netušil, že by Svatý Otec znal také ono písmo, které otevírá nevidomým cestu k poznání, Braillovo. To nám odhalil profesor Cesare Casnedi, který je členem ?Hnutí apoštolátu nevidomých?, jenž se zaměřuje na pomoc nevidomým ve Třetím světě, kam jezdí, aby šířil znalost Braillova písma, otvíral školy a dispenzáře, zprostředkovával zasílání léků užitečných k tomu, aby zažehnaly infekce, někdy banální, jež vedou k oslepnutí nebo i zasílání brýlí, věnovaných lidmi a opravených v laboratořích, takže jsou jako nové.
Cesare Casnedi je nevidomý od roku 1945, kdy měl devět let. Hrál si na louce a našel granát, zdálo se mu, že je to hračka, ale... došlo k výbuchu a ztratil zrak. To změnilo radikálně jeho život. ?A také obohatilo?, dodává a vypráví: "I ve vztahu k světu nevidomých Jan Pavel II. volil přímou cestu. K našemu prvnímu setkání došlo v roce 1979. Byl jsem spolu s naším kaplanem P. Giannim Brusoni, doprovázeli jsme skupinu kenyiských novicek z kongregace dona Oriona. Papež nás přijal před svou soukromou kaplí, v přilehlé knihovně, hovořil s budoucími řeholnicemi, dojemně je chválil a povzbudoval. My mu prezentovali několik náboženských publikací v Braillově písmu a on nám vyprávěl, že jako mladý kaplan i jako biskup měl živé vztahy k největšímu institutu nevidomých v Polsku ?Lavski? ve Varšavě a že navštěvoval Institut nevidomých v Krakově. A tak poznal ony mladé nevidomé a sleduje jejich studie se naučil číst Braillovo písmo. Pro nás to byl objev. Přišel nás navštívit i v Kenyi. Nikdo mu nedokázal zabránit, aby se vrhl mezi lidi?. Tuto malou, ale velmi lidskou anekdotu, drobný detail nevidomí přidávají jako cenné zrníčko k historii velkého člověka.

L´Avvenire:

Narodil jsem se v den jeho volby na Petrův Stolec
Dal mi objevit tvář Boha

Můj papež, trochu víc můj, cítím to opravdově, narodil jsem se totiž v den jeho zvolení a Petrův stolec 16. října 1978, poselství, jež vydal a víra, kterou nám předával, jsou částí mého života.
Byl jsem s ním mezi miliony na Světovém dni mládeže. Žádal mě, abych byl věrný Kristu a abych mu vydával svědectví, tímže sám budu dávat příklad. Je mu dáván titul ?Veliký?, ale dá se říci, že nám předal velké poselství Ježíše Krista, slovy i skutky. Necítím, že bych ho ztratil, něco z něho zůstává v mém srdci. Znovu a znovu se vracím k tolika jeho slovům, jež adresoval mladým, k jeho utrpení, které předávalo takovou sílu a k jeho tolika cestám, aby se setkal se světem, aby dával naději. I já budu na Světovém dni mládeže v srpnu tohoto roku v Kolíně nad Rýnem, s tolika dalšími a On bude také s námi, aby nám připomenul úkol, který nám dal vydávat svědectví Kristu. Jeho poslední slova patřila nám. ?Hledal jsem vás. Vy jste nyní přišli, děkuji vám?. Cítím, že musím Svatému Otci odpovědět: přišli jsme k Tobě, který reprezentuješ Krista, abychom Ti naslouchali a tys nás uměl naučit vidět Jeho pravou tvář v prostých lidech, kteří jsou kolem nás každý den. Děkuji Ti".
Paolo Cucato, Padova

Josef Koláček

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.