Kardinál Ratzinger: Kristus je měřítkem pravého humanismu

18.4.2005 

Jaká má být církev naší doby? Při dnešní mši svaté Pro eligendo Romano Pontifice, děkan kardinálského kolegia, Joseph Ratzinger, odpovídal na tuto skrytou otázku. Mluvil o ?dospělé? víře, která se nenechá zmítat relativistickými ideologiemi, ale je pevně zakotvena v Kristu, který je ?mírou pravého humanismu?. On totiž vzal na sebe drama naší autonomie.
Slavnostní mše svatá přístupná veřejnosti začala v 10 hodin v bazilice sv. Petra. Dopolední liturgie podle platných předpisů bezprostředně předchází zahájení konkláve. Volba 265. Petrova Nástupce byla zahájena v půl páté odpoledne.
Liturgie se účastnili představitelé politického života, diplomaté, tisíce přítomných a na dálku také stovky milionů televizních diváků z celého světa.
Slavnou pasáž z proroka Izaiáše o vyhlášení milostivého léta Hospodinova a příchodu Mesiáše vykládal ve své homilii kardinál Ratzinger .
Právě tento starozákonní text vyvolal rozhořčení Židů v synagoze, když jej v jejich kruhu přečetl Ježíš. V textu o milostivém létu je jedna závěrečná věta, kterou Ježíš nevyslovuje. Mluví o dnu Pánovy pomsty. Co to znamená? ? ptá se kardinál Ratzinger ? ?Kristovo milosrdenství není levnou milostí?, vysvětluje:
??den pomsty našeho Boha?? Ježíš při četbě textu v Nazaretě nepronesl tato slova ? uzavřel tím, že ohlásil rok milosrdenství. Bylo právě toto snad důvodem pohoršení, která vybuchlo po jeho kázání? To nevíme. V každém případě však Pán poskytl svůj autentický výklad těmto slovům smrtí na kříži. ?On sám na svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže? (1 Petr 2,24). A sv. Pavel píše Galaťanům: ?Kristus nás vykoupil z té kletby Zákona tím, že ono prokletí vzal na sebe za nás. Stojí totiž v Písmu: Prokletý každý, kdo visí na dřevě. Tak se pohanům dostává skrze Ježíše Krista požehnání, které bylo slíbeno Abrahámovi, a my vírou dostáváme ten slíbený dar: Ducha svatého? (Gal 3,13nn).
Kristovo milosrdenství není milost, jež je lacino k dostání, nepředpokládá banalizování zla. Kristus nese na svém těle a ve své duši tíži zla, celou jeho ničivou sílu. Spaluje a v utrpení přeměňuje zlo na oheň své trpící lásky. Den pomsty a rok milosrdenství spadají v jedno ve velikonočním tajemství v Kristu, který zemřel a vstal z mrtvých. Toto je Boží pomsta: on sám v osobě Syna trpí pro nás. Čím více se nás dotkne Pánovo milosrdenství, tím více vstupujeme do solidarity s jeho utrpením ? stáváme se ochotni doplňovat na svém těle, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap? (Kol 1,24).

Dále se kardinál Ratzinger zastavil u čtení z listu Efezanům o rozmanitosti charismat v církvi. Jsme povoláni dorůstat k dospělosti ve víře, zdůrazňuje:
Neměli bychom zůstávat dětmi ve víře, ve stavu nezletilosti. V čem spočívá dětinství ve víře. Odpovídá sv. Pavel: to znamená ?nechávat se zmítat a strhovat větrem kdejakého učení...? (Ef 4,14). Je to velmi aktuální popis!

Děkan kardinálského kolegia se dále obrátil k nemocem dnešní doby a časů bezprostředně minulých, k ideologiím, které rozkymácely uvažování mnoha křesťanů, ?od jednoho extrému k druhému: od marxismu k liberalismu až k libertinismu, od kolektivismu k radikálnímu individualismu, od ateismu k mlhavému náboženskému mysticismu, od agnosticismu k synkretismu?:
Každý den vznikají nové sekty a uskutečňuje se, co říká sv. Pavel o ?lidské chytrosti a prohnanosti, jež podvádí a klame?. Mít jasnou víru, podle Credo (vyznání víry) církve, je často označováno nálepkou ?fundamentalismu?. Zatímco relativismus, to je dát se ?zmítat a strhovat větrem kdejakého učení?, se jeví jako jediný postoj na výši dnešních časů. Zavádí se diktatura relativismu, která neuznává nic za konečné (definitivní) a která ponechává jako jediné měřítko pouze vlastní ?Já? a vlastní chutě.

Křesťané mají ale jiné měřítko, říká kardinál Ratzinger ? Syna Božího, který je pravým člověkem:
On je měřítkem pravého humanismu. ?Zralá? je ta víra, která se neřídí podle vln módy a posledních novinek; dospělá a zralá víra je hluboce zakořeněná v přátelství s Kristem. Toto přátelství nás otevírá ke všemu, co je dobré, a dává nám měřítko k rozlišování mezi pravým a falešným, mezi podvodem a pravdou. Musíme uzrávat k této dospělé víře, k této víře musíme vést Kristovo stádce.

?Už vás nenazývám služebníky... nazval jsem vás přáteli.? ? citoval dále kardinál Ratzinger slova z Janova evangelia. Přestože se cítíme služebníky neužitečnými, Pán nás nazývá přáteli. Dává nám plnou důvěru, zjevuje svou tvář a své srdce. Jeho láska jde až k bláznovství kříže. Druhým rozměrem přátelství je společenství vůle: Idem velle, idem nolle ? totéž chtít a totéž odmítat, jak definovali přátelství už Římané.
V hodině Getsemanské zahrady Ježíš přeměnil naši lidskou rebelantskou vůli, na vůli, jež je shodná a spojená s Boží vůlí. Protrpěl celé drama naší nezávislosti a právě tím, že nese naši vůli do rukou Boha, nám dává pravou svobodu: ?Ne jak já chci, ale jak Ty chceš? (Mt 26,39). V tomto společenství vůlí se uskutečňuje naše vykoupení: být Ježíšovými přáteli, stát se Božími přáteli.

Křesťanská existence apoštola má být ?prodchnuta svatým neklidem?, který vede k přinášení daru víry a přátelství s Kristem. Dostali jsme víru, abychom ji darovali, jsme kněžími, abychom sloužili - zdůrazňuje Kardinál Ratzinger.
Jediná věc, jež zůstane na věky, je lidská duše. Ovoce, které zůstane, je tedy to, co jsme zaseli do lidských duší ? lásku, poznání; gesto schopné dotknout se srdce; slovo, které otevře duši pro radost Pána. A tedy jděme a prosme Pána, aby nám pomáhal přinášet plody, a to plody, které zůstávají. Jen tak se změní země ze slzavého údolí v Boží zahradu.

A svou homilii uzavřel děkan kardinálského kolegia slovy:
?V tuto hodinu především naléhavě prosme Pána, aby nám po velkém daru papeže Jana Pavla II. znovu dal pastýře podle svého srdce, pastýře, který nás povede k poznání Krista, k jeho lásce a k pravé radosti.
Amen!

Johana Bronková

Copyright © 2003-2021 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.