Rádio Vaticana

Ničemu nedávat přednost před Kristem

27.4.2005

První generální audience Benedikta XVI.

Milovaní bratři a sestry!

Mám radost, že vás mohu přijmout a srdečně zdravím všechny přítomné, ale i ty, kteří nás poslouchají v rozhlase nebo sledují v televizi. Jak jsem to již vyjádřil v prvním setkání s pány kardinály právě před týdnem v Sixtínské kapli, zakouším protichůdné pocity v těchto dnech počátku svého ?ministerium Petrinum" (Petrovy služby): úžas a vděčnost vůči Bohu, který překvapil především mne samého, tímže mě povolal, abych se stal Petrovým nástupcem; vnitřní rozechvění před velikostí úkolu a odpovědnosti, která mi byla svěřena. Avšak dodává mi vnitřní klid a radost jistota Boží pomoci, jeho nejsvětější Matky P. Marie a svatých ochránců; je mou oporou také duchovní blízkost celého Božího lidu, kterému jsem měl minulou neděli možnost opakovat a i nadále mu kladu na srdce, aby mě provázel naléhavou modlitbou.

Po zbožném odchodu mého ctihodného předchůdce Jana Pavla II. začínají dnes opět tradiční generální audience. Při tomto prvním setkání bych se rád především zastavil u jména, které jsem si zvolil, když jsem se stal římským biskupem a pastýřem univerzální církve. Chtěl jsem se nazývat Benedikt XVI., abych ideálně navázal na ctihodného papeže Benedikta XV., který vedl církev v trýznivém údobí první světové války. Byl odvážným a ryzím prorokem míru a s neohroženou odvahou se nejprve snažil zabránit válečnému dramatu a pak zmírňovat jeho zhoubné následky.

V jeho stopách chci své ministerium dát do služeb smíření a harmonie mezi lidmi a národy, neboť jsem hluboce přesvědčen, že velké dobro míru je především Božím darem, je to křehký a vzácný dar, o nějž je nutno prosit, chránit jej a budovat den co den s přispěním všech lidí dobré vůle.

Jméno Benedikt kromě toho připomíná mimořádnou postavu velkého ?patriarchy západního mnišství? sv. Benedikta z Nursie, spolupatrona Evropy zároveň se sv. Cyrilem a Metodějem, apoštoly Slovanů. Postupné šíření benediktínského řádu, který založil, mělo nesmírný vliv na šíření křesťanství na celém evropském světadílu. Sv. Benedikt je proto v Německu velmi uctíván a zvláště v Bavorsku, mé rodné zemi; je základním opěrným bodem pro jednotu Evropy a mocnou připomínkou nezadatelných křesťanských kořenů její kultury a její civilizace.

Známe doporučení tohoto Otce západního mnišství, jež zanechal členům svého řádu: Absolutně ničemu nesmí dávat přednost před Kristem (Pravidlo 72,11; srov. 4,21). Na začátku své služby jako Petrův nástupce prosím sv. Benedikta, aby nám pomáhal pevně uchovávat ústřední postavení Krista v našem životě. Ať je vždy na prvním místě v našich myšlenkách a v každé naší činnosti!

S láskou se vracím ve svých myšlenkách k ctihodnému předchůdci Janu Pavlu II., jemuž jsme dlužni za mimořádné duchovní dědictví: ?Naše křesťanské komunity ? napsal v apoštolském listu ?Novo millenio ineunte? - se musejí stát ryzími školami modlitby, kde se setkání s Kristem neomezuje pouze na prosby o pomoc, nýbrž i na díkuvzdání, chvály, adoraci, nazírání, naslouchání, vroucnost citů, až do opravdového zamilování srdce? (č. 33). Tyto pokyny se snažil sám uskutečňovat, tímže v poslední době věnoval středeční katecheze komentování žalmů chval a nešpor. Jak to udělal on na počátku svého pontifikátu, když chtěl pokračovat v úvahách, jež načal jeho předchůdce o křesťanských ctnostech (srov. Insegnamenti di Giovanni Paolo II., I /1978/, pp. 60-63), tak i já míním znovu předkládat v nacházejících týdenních setkáních komentář, který on připravil o druhé části žalmů a kantik, které vytvářejí nešpory. Příští středu navážu právě tam, kde se katecheze přerušily, při generální audienci 26. ledna.

Drazí přátelé, znovu vám děkuji za vaši návštěvu, díky za lásku, kterou mě zahrnujete. Velmi rád ji opětuji se zvláštním požehnáním, které uděluji přítomným, vašim rodinným příslušníkům a všem drahým osobám.

V chorvatském pozdravu se obrátil na poutníky z Bělehradu s jejich arcibiskupem: ?U příležitosti 80. výročí obnovení vaší arcidiecéze vám ze srdce žehnám. Buď chvála Ježíšovi a Marii!"

Italsky řekl: "Srdečně vítám, itálské poutníky. Zvláště zdravím věřící z arcidiecéze Spoleto Norcia, doprovázené jejich pastýřem mons. Riccardo Fontanou, dále seminaristy z Bergama a studenty gymnazia ?Cairoli? z Vigevana. Všechny vybízím, aby i nadále byli věrni Kristu a vydávali mu svědectví v každém prostředí společnosti.

Mé myšlenky nyní zalétají k mladým, pak i nemocným a novomanželům. Vzkříšený Pán kéž naplní svou láskou srdce každého z vás, milovaní mladí, abyste byli ochotni ho následovat s nadšením; kéž posiluje vás, drazí nemocní, abyste přijímali s klidem tíži utrpení a - kéž vede vás drazí novomanželé, abyste dávali svou rodinu růst ve svatosti.

Uzavřeme své setkání zpěvem Otče náš.

Česká sekce RV