291. Co se požaduje k přijetí svatého přijímání?

Aby někdo přijal svaté přijímání, musí být plně začleněn do katolické církve a být ve stavu milosti, to znamená, že není si vědom smrtelného hříchu. Kdo si je vědom, že spáchal těžký hřích, musí přijmout svátost smíření před přistoupením k přijímání. Důležitý je duch usebranosti a modlitby, zachovávání postu předepsaného církví a chování těla (gesta a oděv), na znamená úcty ke Kristu.

292. Jaké jsou plody svatého přijímání?

Svatým přijímáním roste naše spojení s Kristem a jeho církví, uchovává a obnovuje život milosti přijaté při křtu a biřmování a dává nám růst v lásce k bližnímu. Tímže nás upevňuje v lásce, smazává všední hříchy a chrání nás do budoucnosti před smrtelnými hříchy.

293. Kdy je možno podávat svaté přijímání jiným křesťanům?

Katoličtí služebníci dovoleně podávají svaté přijímání členům Východních církví, které nejsou v plném společenství s katolickou církví, když o to oni samovolně požádají a jsou dobře disponováni. Členům jiných církevních společenství katoličtí služebníci podávají dovoleně svaté přijímání, když o to samovolně žádají ze závažných důvodů, když jsou dobře disponováni a projevují katolickou víru ohledně svátosti.

294. Proč je eucharistie ?zárukou budoucí slávy??

Protože eucharistie nás zahrnuje veškerou milostí a požehnáním nebe, posiluje nás pro putovaní tímto životem a dává nám toužit po věčném životě, tímže nás již spojuje s Kristem, který vystoupil na pravici Otce, s církví v nebi, s nejblahoslavenější Pannou a všemi svatými.

V eucharistii lámeme ?jediný chléb, který je lékem nesmrtelnosti, protijedem, abychom nezemřeli, ale navždy žili v Ježíši Kristu? (sv. Ignác z Antiochie).

Druhá kapitola

Svátosti uzdravení

295. Proč Kristus ustanovil svátost pokání a pomazání nemocných?

Kristus, lékař duše a těla, je ustanovil, protože nový život, který nám dal ve svátostech uvedení do křesťanského života, se může oslabit nebo dokonce hříchem ztratit. Proto Kristus chtěl, aby jeho církev pokračovala v jeho díle uzdravování a spásy prostřednictvím těchto dvou svátostí uzdravování.

Svátost pokání nebo smíření

296. Jak se nazývá tato svátost?

Nazývá se svátost obrácení, pokání, smíření, odpuštění, vyznání, obrácení.

297. Proč existuje svátost smíření po křtu?

Protože nový život v milosti, přijaté při křtu, nepotlačil slabost lidské přirozenosti, ani náklonnost ke hříchu (totiž žádostivost), Kristus ustanovil tuto svátost k obrácení pokřtěných, kteří se hříchem od něho oddálili.

298. Kdy byla ustanovena tato svátost?

Zmrtvýchvstalý Pán ustanovil tuto svátost, když se na velikonoce večer ukázal svým apoštolům a řekl jim: ?Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou? (Jan 20,22-23).

299. Mají pokřtění zapotřebí se obrátit?

Kristova výzva k obrácení stále zaznívá v životě pokřtěných. Obrácení je stálý úkol pro celou církev, která je svatá a zahrnuje ve svém klíně hříšníky.

300. Co to je vnitřní pokání?

Je to dynamismus ?zkroušeného srdce? (Ž 51,19), jímž hýbe božská milost, aby odpovědělo na milosrdnou lásku Boha. Zahrnuje upřímnou lítost a odmítnutí spáchaných hříchů, pevné předsevzetí v budoucnosti už nehřešit a důvěru v Boží pomoc. Živí se nadějí na božské milosrdenství.

301. Jakým způsobem se koná pokání v křesťanském životě?

Pokání se koná mnoha různým,i formami, zvláště postem, modlitbou, a almužnou. Avšak existují jiné formy pokání, které mohou být vykonané ve všedním životě křesťana zvláště v postní době a v kajícím dnu ? v pátek.

302. Které jsou podstatné prvky svátosti smíření?

Jsou dva: skutky vykonané člověkem, který se obrátí pod vlivem Ducha svatého, a rozhřešení kněze, který jménem Krista uděluje odpuštění a stanoví způsob zadostiučinění.

303. Které jsou skutky kajícníka?

Jsou to: pečlivé zpytování svědomí; zkroušenost (nebo lítost), jež je dokonalá, je-li zdůvodněna láskou k Bohu a po níž následuje předsevzetí už více nehřešit; vyznání ? kajícník vyznává před knězem všechny hříchy; zadostiučinění, neboli vykonání určitých úkonů pokání, které zpovědník kajícníkovi ukládá, aby napravil škodu způsobenou hříchem.

304. Které hříchy je třeba vyznat?

Je třeba vyznat všechny těžké hříchy, dosud nevyznané, na které si vzpomíná po pečlivém zpytování svědomí. Vyznání těžkých hříchů je jediný normální způsob, jak dostat odpuštění.

305. Kdy je třeba vyznat těžké hříchy?

Každý člověk, když dosáhl věku užívání rozumu, je povinen vyznat své těžké hříchy aspoň jednou za rok a v každém případě dříve než přijme svaté přijímání.

306. Proč mohou být předmětem svátostné zpovědi také všední hříchy?

Vyznání všedních hříchů církev velmi doporučuje, i když není nezbytně nutné, protože nám napomáhá vychovávat si správné svědomí a bojovat proti špatným náklonnostem, abychom se dali uzdravit Kristem a abychom postupovali v životě Ducha.

307. Kdo je služebníkem této svátosti?

Kristus svěřil službu smíření svým apoštolům, jejich nástupcům biskupům a jejich spolupracovníkům, kněžím, kteří se tedy stávají nástroji Božího milosrdenství a spravedlnosti. Ti vykonávají moc odpouštět hříchy ?Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého?.

308. Komu je vyhrazeno rozhřešení některých hříchů?

Rozhřešení některých hříchů zvláště těžkých (potrestaných exkomunikací) je vyhrazeno Svatému stolci nebo místnímu biskupovi nebo knězi, který jimi byl pověřen, i když každý kněz může rozhřešit od jakéhokoliv hříchu nebo exkomunikace toho, kdo je v nebezpečí smrti.

309. Je zpovědník zavázán tajemstvím?

Protože tato služba a respektování osob je tak delikátní a veliké, každý zpovědník bez výjimky je zavázán pod velmi přísnými tresty, dodržovat svátostnou pečeť, to je naprosté tajemství ohledně hříchů, které se dověděl při zpovědi.

310. Jaké jsou účinky této svátosti?

Účinky svátosti pokání jsou: smíření s Bohem a tedy odpuštění hříchů; smíření s církví; znovunabytí stavu milosti, byl li ztracen; odpuštění věčného trestu, který si zasluhovaly smrtelné hříchy a aspoň zčásti časné tresty, jež jsou následky hříchu; pokoj a klidné svědomím, i útěchu ducha; růst duchovních sil pro křesťanský boj.

311. Může se tato svátost v některých případech slavit společným vyznáním a rozhřešením?

V případech závažné nutnosti (jako v nebezpečí bezprostřední smrti), lze se uchýlit ke společnému slavení smíření se všeobecným vyznáním a hromadným rozhřešením, při respektování církevních norem a s předsevzetím v patřičné době osobně vyznat těžké hříchy.

312. Co to jsou odpustky?

Odpustky jsou odpuštění časných trestů před Bohem, které si člověk zasloužil za hříchy již odpuštěné jako vina. Věřící je získává za určitých podmínek pro sebe i pro druhé, prostřednictvím služby církve, která jako vykonavatelka vykoupení rozdává poklad zásluh Krista a svatých.

Svátost pomazání nemocných

313. Jak je prožívána nemoc ve Starém zákoně?

Ve Starém zákoně člověk v nemoci zakouší své meze a zároveň tuší, že nemoc je tajemným způsobem spojena s hříchem. Proroci domysleli, že mohla mít také výkupnou hodnotu za hříchy vlastní i druhých. Tak byla nemoc prožívána před Bohem, od něhož si vyprošuje uzdravení.

314. Jaký význam má Kristův soucit s nemocnými?

Kristův soucit s nemocnými a jeho četná uzdravení chorých, jsou jasným znamením, že s Ním přišlo Boží království a tedy vítězství nad hříchem, utrpením a smrtí. Svým utrpením a smrtí dává nový smysl utrpení, jež se může stát prostředkem očištění a spásy pro nás samé i pro druhé, je-li spojeno s jeho utrpením.

315. Jak se chová církev k nemocným?

Protože církev dostala od Pána příkaz: ?Uzdravujte nemocné? (Mt 10,8), snaží se jej plnit péčí o nemocné, doprovázenou přímluvnými modlitbami. Především ale má zvláštní svátost pro nemocné, ustanovenou samým Kristem; dosvědčuje ji svatý Jakub: ?Je někdo z vás nemocný? Ať si zavolá představené církevní obce a ti ať se nad ním modlí a mažou ho olejem ve jménu Páně? (Jak 5,14-15).

316. Kdo může přijmout svátost pomazání nemocných?

Přijímá je věřící, který se nemocí nebo stářím začíná dostávat do nebezpečí smrti. Tentýž věřící ji může také přijmout vícekrát, když dochází ke zhoršení nemoci nebo když na něj přijde jiná těžká nemoc. Udělení této svátosti má pokud možná předcházet osobní zpověď nemocného.

317. Kdo uděluje tuto svátost?

Tuto svátost mohou udělovat pouze kněží (biskupové nebo kněží).

318. Jak se slaví tato svátost?

Podstatné při této svátosti je pomazání olejem, posvěceným pokud možná od biskupa, na čele a na rukou nemocného (v římském obřadu nebo také na jiných částech těla v jiných obřadech) a modlitba kněze, který naléhavě prosí o zvláštní milost této svátosti.

319. Jaké účinky má tato svátosti?

Uděluje zvláštní milost, která mnohem intimněji spojuje nemocného s Kristovým utrpením,k jeho dobru a k dobru celé církve, tímže mu dává posilu, pokoj, i odvahu a také, je-li nutné, i odpuštění hříchů, jestliže se nemocný nemohl vyzpovídat. Tato svátost někdy umožňuje, chce-li Bůh, také znovunabytí tělesného zdraví. V každém případě připravuje toto pomazání nemocného a přechod do Otcova domu.

320. Co to je ?viatikum?? (v latině a italštině = jídlo nebo peníze na cestu)

To je eucharistie, kterou přijímají ti, kteří se chystají opustit pozemský život. Přijatá ve chvíli přechodu z tohoto světa k Otci, společenství Těla a Krve Krista, který zemřel a vstal z mrtvých, je semenem věčného života a mocí vzkříšení.

Třetí kapitola

Svátosti ve službě společenství a poslání

321. Které jsou svátosti ve službě společenství a poslání?

Dvě svátosti, svěcení kněží a manželství, udělují speciální milost pro zvláštní poslání v církvi vzhledem na budování Božího lidu. Přispívají zvláště církevnímu společenství a spáse druhých.

Svátost kněžského svěcení

322. Co to je svátost kněžského svěcení?

Je to svátost, díky níž se i nadále v církvi vykoná až do konce časů poslání, jež Kristus svěřil apoštolům.

323. Proč se nazývá svátost kněžského svěcení?

Kněžství označuje církevní sbor, do něhož se vstupuje prostřednictvím zvláštního svěcení, které skrze zvláštní dar Ducha svatého, umožňuje vykonávat posvátnou moc ke službě Božího lidu.

324. Jaké místo zaujímá svátost kněžského svěcení v božském plánu spásy?

Ve Starobylé Úmluvě jsou předobrazy takové svátosti: služba levitů, jakož i Áronovo kněžství a ustanovení sedmdesáti ?starších? (Nm 11,25). Tyto předobrazy nacházejí své naplnění v Ježíši Kristu, který svou obětí na kříži je ?jediným... prostředníkem mezi Bohem a lidmi? (1 Tim 2,5), ?velekněz podle řádu Melchizedecha? (Žid 5,10). Jediné Kristovo kněžství je zpřítomněno ve služebném kněžství.

?Pouze Kristus je pravý kněz, ostatní jsou jeho služebníci? (sv. Tomáš Akvinský).

325. Kolik stupňů má služebné kněžství?

Je složeno ze tří stupňů, nenahraditelných pro organickou strukturu církve: biskupství, kněžství, jáhenství.

326. Jaký účinek má biskupské svěcení?

Biskupské svěcení uděluje zvláštním vylitím Ducha svatého plnost svátosti kněžství, dělá z biskupa právoplatného nástupce apoštolů a zařazuje ho do biskupského sboru, tímže sdílí s papežem a ostatními biskupy starost o celou církev a uděluje mu úřad učit, posvěcovat a vládnout.

327. Jaká je služební povinnost biskupa místní církve, jež mu byla svěřena?

Biskup, jemuž byla svěřena místní církev, je viditelným principem a základem jednoty této církve, v níž plní jako Kristův náměstek pastýřský úřad za pomoci svých kněží a jáhnů.

328. Jaké má účinky kněžské svěcení?

Pomazání Ducha vtiskuje knězi duchovní nezničitelný charakter, připodobňuje ho Kristu knězi a činí ho schopným jednat jménem Krista Hlavy. Protože je spolupracovníkem biskupa, je posvěcen, aby hlásal evangelium, aby slavil božský kult, především eucharistii, z níž jeho služba čerpá sílu, a aby byl pastýřem věřících.

329. Jak kněz vykonává svou službu?

I když je posvěcen pro všeobecné poslání, vykonává je v místní církvi, ve svátostném bratrství s jinými kněžími, kteří vytvářejí ?kněžstvo?, a kteří ve společenství s biskupem a v závislosti na něm nesou odpovědnost za místní církev.

330. Jaké účinky má jáhenské svěcení?

Jáhen, připodobněn Kristu, služebníku všech, je posvěcen pro službu církve kterou vykonává pod autoritou svého biskupa, co se týká služby slova, božského kultu, pastorálního vedení a lásky.

331. Jak se slaví svátost kněžství?

U každého ze tří stupňů se svátost kněžství uděluje vkládáním rukou na hlavu svěcence ze strany biskupa, který pronáší slavnostní světící modlitbu. Tou biskup naléhavě prosí Boha, aby zvláště na svěcence vylil Ducha svatého a jeho dary vzhledem ke službě.

332. Kdo může udělovat tuto svátost?

Přísluší platně svěceným biskupům jako nástupcům apoštolů, aby udělovali tři stupně svátosti kněžství.

333. Kdo může přijmout tuto svátost?

Platně ji může přijmout pouze pokřtěný, mužského pohlaví: církev se cítí vázána touto volbou kterou učinil sám Pán. Nikdo nemůže vyžadovat přijetí této svátosti, ale musí být církevní autoritou považován za vhodného ke službě.

334. Je požadován celibát od toho, kdo přijímá svátost kněžství?

Pro biskupské svěcení je vždy požadován celibát. Pro kněžství jsou v latinské církvi normálně voleni věřící mužové, kteří žijí v celibátu a jsou ochotni jej věrně zachovávat ?pro Boží království? (Mt 19,12); Ve východních církvích není dovoleno oženit se po přijetí kněžského svěcení. Trvalými jáhny se mohou stát také již ženatí mužové.

335. Jaké účinky má svátost kněžství?

Tato svátost uděluje zvláštní vylití Ducha svatého, které svěcence připodobňuje Kristu v jeho trojí funkci kněze, proroka a krále, podle příslušných stupňů svátosti. Kněžské svěcení vtiskuje nezničitelný duchovni charakter; proto nemůže být opakována ani udělena na omezenou dobu.

336. S jakou autoritou se vykonává služebné kněžství?

Posvěcení kněží při výkonu posvátné služby nemluví a nejednají z vlastní autority ani z pověření nebo zmocnění společenství, nýbrž v osobě Krista Hlavy a jménem církve. Proto se služebné kněžství podstatně liší, a to ne pouze stupněm, od všeobecného kněžství věřících, k jejich službě je Kristus ustanovil.

Svátost manželství

337. Jaký je Boží plán s mužem a ženou?

Bůh, jenž je láska a stvořil člověka pro lásku, ho povolal k tomu, aby miloval. Když stvořil muže a ženu, povolal je v manželství k intimnímu společenství života a vzájemné lásky, ?tak, aby už nebyli dva, ale jedno tělo? (Mt 19,6). Bůh jim požehnal a řekl jim: ?Ploďte a množte se a naplňte zemi? (Gen 1,28).

338. K jakým cílům Bůh ustanovil manželství?

Manželské spojení muže a ženy, založené a uspořádané vlastními zákony Stvořitele, je svou přirozeností zaměřeno na společenství a dobro manželů a plození a výchovu dětí. Manželské spojení podle prvotního božského plánu je nerozlučitelné: ?Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj? (Mt 19,6).

339. Jakým způsobem ohrožuje manželství hřích?

Kvůli prvotnímu hříchu, který vyvolal také porušení prvotního společenství muže a ženy, darovaného Stvořitelem, je manželské spojení velmi často napadáno nesvorností a nevěrností. Nicméně Bůh ve svém nekonečném milosrdenství dává muži a ženě svou milost, aby uskutečňovali spojení svých životů podle původního božského plánu.

340. Co učí Starý zákon o manželství?

Bůh pomáhá svému lidu, především pedagogikou Zákona a proroků, aby uzrávalo vědomí, že manželství je jediné a nerozlučitelné. Svatební smlouva Boha s Izraelem připravuje a předobrazuje novou Smlouvu, dovršenou Božím Synem, Ježíšem Kristem s jeho nevěstou církví.

341. Co nového dal manželství Kristus?

Ježíš Kristus nejenom obnovuje prvotní řád, jaký chtěl Bůh, nýbrž dává milost, žít manželství v nové důstojnosti svátosti, která je znamením jeho manželské lásky k církvi: ?Muži, každý z vás ať miluje svou ženu, jako Kristus miloval církev? (Ef 5,25).

342. Je manželství povinné pro všechny?

Manželství není povinné pro všechny. Bůh povolává některé muže a ženy, aby následovali Pána Ježíše v životě panenství nebo celibátu pro Boží království, tímže se svobodně zříkají velkého dobra manželství, aby se starali o věci Pána a snažili se Mu líbit, stávajíce se znamením, absolutního primátu Kristovy lásky a vroucího očekávání jeho slavného příchodu.

343. Jak se slaví svátost manželství?

Protože manželství ustanovuje manžele do veřejného stavu života církve, je její liturgické slavení veřejné za přítomnosti kněze (nebo kvalifikovaného svědka církve) a dalších svědků.

344. Co to je manželský souhlas?

Manželský souhlas je vůle, vyjádřená jedním mužem a jednou ženou, vzájemně a definitivně se sobě dát, aby žili svazek věrné a plodné lásky. Protože souhlas vytváří manželství, je nezbytný a nenahraditelný. Aby souhlas učinil manželství platným, musí být jeho předmětem manželství, a musí to být lidský akt, vědomý a svobodný, nevynucený násilím nebo nátlakem.

345. Co se požaduje, je-li jeden z manželů nekatolík?

Aby byla smíšená manželství (mezi katolíkem a pokřtěným nekatolíkem) dovolená, vyžaduje se dovolení církevní autority. Aby byla platná manželství z s rozdílným kultem (mezi katolíkem a nepokřtěným), mají zapotřebí dispense. V každém případě je podstatné, aby manželé nevylučovali přijetí cílů a podstatných vlastností manželství a aby katolický manžel (manželka) potvrdil, že druhý (druhá) zná závazky, uchovat víru a zajistit křest a katolickou výchovu dětí.

346. Jaké má účinky svátost manželství?

Svátost manželství vytváří mezi manželi trvalé a výlučné pouto. Sám Bůh pečetí souhlas manželů. Proto uzavřené a dokonané manželství mezi pokřtěnými nemůže být nikdy rozloučeno. Kromě toho tato svátost uděluje manželům nezbytnou milost, aby dosáhli svatosti v manželském životě a k odpovědnému přijetí dětí a jejich výchově.

347. Které hříchy jsou těžce proti svátosti manželství?

Jsou to: cizoložství; polygamie, neboť odporuje stejné důstojnosti mezi mužem a ženou, a jedinečnosti a výlučnosti manželské lásky; odmítnutí plodnosti, které zbavuje manželský život jeho nejcennějšího daru: dětí; a rozvod, který se prohřešuje proti nerozlučitelnosti.

348. Kdy církev připouští tělesné oddělení manželů?

Církev připouští tělesné oddělení manželů, když se jejich společné bývání stalo ze závažných důvodů prakticky nemožné; i když si přeje jejich smíření. Avšak nejsou svobodni uzavřít nové manželství, leda že by jejich manželství bylo prohlášeno za neplatné; za takové je prohlásí církevní autorita.

349. Jaký je postoj církve k rozvedeným, kteří znovu uzavřeli sňatek?

Církev, věrna Pánu, nemůže uznat manželství rozvedených, kteří uzavřeli další civilní sňatek. ?Kdo se rozvede se svou ženou a ožení se s jinou, dopouští se vůči ní cizoložství. Rozvede-li se žena se svým mužem a vdá se za jiného, dopouští se cizoložství? (Mk 10,11-12). Vůči nim církev uskutečňuje postoj jemnocitné péče, tímže je vybízí, aby žili podle víry a vychovávali děti v křesťanské víře. Nemohou však dostat svátostné rozhřešení, ani přistupovat k přijímání eucharistie, ani vykonávat určité církevní odpovědnosti, dokud trvá situace objektivně odporující Božímu zákonu.

350. Proč se křesťanská rodina také nazývá ?domácí církev??

Protože rodina ukazuje a uskutečňuje rodinou a komunitní povahu církve. Každý člen, podle své role, vykonává křestní kněžství a přispívá k tomu, aby udělal z rodiny komunitu milosti a modlitby, školu lidských a křesťanských ctností a místo prvního hlásání víry dětem.

Čtvrtá kapitola

Jiné liturgické slavnosti

Svátostiny

351. Co to jsou svátostiny?

Jsou to posvátná znamení ustanovená církví, jimiž bývají posvěcovány různé životní okolnosti. Zahrnují modlitbu, vždy doprovázenou znamením kříže a jinými znameními. Mezi svátostinami zaujímají důležité místo požehnání, která jsou chválou Boha a modlitbou za obdržení jeho darů, posvěcení osob a zasvěcení věcí Božímu kultu.

352. Co to je exorcismus?

Mluví se o exorcismu, když církev svou autoritou žádá ve jménu Ježíše, aby nějaká osoba nebo předmět byl chráněn proti vlivu zlého ducha a byl vyňat z jeho nadvlády. Provádí se řádnou formou při křestním obřadu. Slavný exorcismus, zvaný velký exorcismus může vykonat pouze kněz, kterého biskup pověřil.

Křesťanské pohřební obřady

354. Jaký vztah existuje mezi svátostmi a smrtí křesťana?

Křesťan, který umírá v Kristu, dospívá na konci své pozemské existence k dovršení nového života, který začal křtem, byl posílen pomazáním Ducha svatého a živen eucharistii, předjímáním nebeské hostiny. Smysl smrti křesťana se ukazuje ve světle smrti a vzkříšení Krista, naší jediné naděje; křesťan, který umírá v Ježíši Kristu jde ?přebývat u Pána? (2 Kor 5,8).

355. Co vyjadřují pohřební obřady?

Pohřební obřady, i když se konají v rozmanitých ritech odpovídajících situaci a tradicím jednotlivých krajin, vyjadřují velikonoční charakter křesťanské smrti v naději na vzkříšení a smysl společenství se zesnulým zvláště prostřednictvím modlitby za očištění jeho duše.

356. Které jsou hlavní části pohřebních obřadů?

Pohřební obřady mají obvykle čtyři hlavní části: přijetí zesnulého ze strany společenství slovy útěchy a naděje, bohoslužba slova, eucharistická oběť a rozloučení, v němž je duše zesnulého svěřována Bohu, prameni věčného života, zatímco jeho tělo je pohřbíváno v očekávání vzkříšení.

TŘETÍ ČÁST

ŽIVOT V KRISTU

První díl

Povolání člověka: život v duchu

357. Jak je křesťanský morální život spojen s víru a svátostmi?

Co vyznává symbol víry (kredo), to svátosti dávají. Vždyť jimi věřící dostávají Kristovu milost a dary Ducha svatého, které jim dávají schopnost žít nový život Božích dětí v Kristu, jehož přijali vírou.

?Poznej, ó křesťane, svou důstojnost!? (sv. Lev Veliký).

První kapitola

Důstojnost lidské osoby

Člověk Boží obraz

358. Co je kořenem lidské důstojnosti?

Důstojnost lidské osoby má svůj kořen ve stvoření k obrazu a podobě Boha. Lidská osoba, vybavená duchovní a nesmrtelnou duší, rozumem a svobodnou vůlí, je zaměřena na Boha a povolána se svou duší i se svým tělem k věčné blaženosti.

Naše povolání k blaženosti

359. Jak dosáhne člověk blaženosti?

Člověk dosáhne blaženosti díky Kristově milosti, která ho činí účastným na božském životě. Kristus v evangeliu ukazuje svým cestu, která vede ke štěstí bez konce: blahoslavenství. Kristova milost působí i v každém člověku, poslouchaje své svědomí hledá a miluje pravdu a dobro a vyhýbá se zlu.

360. Proč jsou blahoslavenství důležitá pro nás?

Blahoslavenství jsou středem Ježíšova kázání a přebírají a dovádějí k dokonalosti Boží přísliby, dané od Abraháma. Načrtávají samu Ježíšovu tvář, charakterizují autentický křesťanský život a odhalují člověku poslední cíl jeho jednání: věčnou blaženost.

361. Jaký vztah mají blahoslavenství s touhou člověka po štěstí?

Odpovídají vrozené touze po štěstí, kterou Bůh vložil do lidského srdce, aby je přitahoval k sobě, a kterou může ukojit pouze On.

362. Co to je věčná blaženost?

Je to patření na Boha ve věčném životě, v němž budeme mít plně ?účast na božské přirozenosti? (2 Petr 1,4), na Kristově slávě a budeme se těšit z trinitárního života. Blaženost přesahuje lidské schopnosti: je nadpřirozeným a nezaslouženým darem od Boha jako milost, jež k ní vede. Slíbená blaženost však nás staví před rozhodující mravní volby, tímže nás podněcuje milovat Boha nade všechno

Svoboda člověka

363. Co to je svoboda?

Je to moc, kterou Bůh dal člověku, aby jednal nebo nejednal, aby dělal to nebo ono. Charakterizuje činy ve vlastním smyslu lidské. Čím více člověk koná dobro, tím více je svobodný. Svoboda dosahuje své dokonalosti, když je zaměřena k Bohu nejvyššímu Dobru a naší blaženosti. Svoboda také zahrnuje možnost volit mezi dobrem a zlem. Volba zla je zneužití svobody, a vede k zotročení hříchem.

364. Jaký je vztah mezi svobodou a odpovědností?

Svoboda dělá člověka odpovědným za jeho skutky v té míře, v jaké jsou úmyslné, i když stihatelnost a odpovědnost za nějaký skutek může být zmenšena nebo zrušena kvůli nevědomosti, vytrpěnému násilí, strachu, bezuzdným citům, návykům.

365. Proč má každý člověk právo na výkon svobody?

Právo na výkon svobody je vlastní každému člověku, protože je neoddělitelné od důstojnosti lidské osoby. Proto musí být takové právo vždy respektováno, zvláště na mravním a náboženském poli, a musí být uznáváno a chráněno v mezích společného dobra a spravedlivého veřejného pořádku.

366. Jaké místo má lidská svoboda v řádu spásy?

Naše svoboda je oslabena následkem prvního hříchu. Následujícími hříchy byla oslabena mnohem pronikavěji. Ale Kristus ?nás osvobodil, abychom zůstali svobodní? (Gal 5,1). A s jeho milostí nás Duch svatý vede k duchovní svobodě, aby z nás učinil svobodné spolupracovníky v&nb