Osoby praktikující homosexualitu není vhodné připouštět ke kněžství

29.11.2005 

Rozhovor s kardinálem Zenonem Grocholewskim o nové Instrukci

Kongregace pro katolickou výchovu vydala 4. listopadu Instrukci týkající se rozlišování duchovního povolání u osob s homosexuální orientací vzhledem k jejich přijetí do semináře a připuštění svěcení. Dokument byl schválen 31.srpna papežem Benediktem XVI. a dnes (29.11.) byl oficiálně publikován. Podrobný komentář k textu poskytl Vatikánskému rozhlasu prefekt Kongregace pro katolickou výchovu, kardinál Zenon Grocholewski:

Z jakých potřeb vychází tento dokument?
V novinách se mluvilo o tomto dokumentu, jako by to bylo něco mimořádného. Není nic mimořádného na tom, že naše Kongregace vydává dokumenty, které se týkají kněžské formace, vydali jsme po Koncilu nejméně dvacet dokumentů o různých aspektech seminární formace. Byl tu dokument o formaci pro celibát, o kněžské čistotě, hovořilo se o mnoha překážkách pro svěcení kněží. Nyní, ani tento dokument není nijak výjimečný, neboť Kongregace pro nauku víry se k tématu homosexuality vyslovila mnohokrát. Před mnoha lety, v roce 1975 tu byl dokument ?Persona humana? o některých otázkách sexuální etiky, kde se také hovořilo o homosexualitě. Pak přišel List ?Homosexualitatis problema?, dokument z roku 1986, který se týkal pastorace homosexuálních osob. Pak následoval dokument k odpovědím na návrhy zákona o diskriminaci homosexuálních osob, v roce 1992. V roce 2003 Kongregace předložila základní stanoviska k požadavkům legalizace svazků mezi osobami stejného pohlaví? Proč se Kongregace pro nauku víry tolikrát vyjadřovala? Protože v této oblasti panuje v dnešním světě jistá desorientace. Mnozí brání postoj, podle něhož je homosexuální orientace je normální podmínka pro lidskou osobu, jenomže to úplně odporuje lidské přirozenosti, protiřečí to, podle názoru Církve, přirozenému zákonu, tomu, co Bůh sám vložil do lidské přirozenosti: a to je dvojpohlavnost. Nuže, naše Kongregace vyšla z toho, co učí Církevní Magisterium.

Jak se dá shrnout obsah této Instrukce?
Základem, na kterém stavíme, je to, co říká Katechismus Katolické církve. Katechismus rozlišuje dvě věci: homosexuální skutky a homosexuální inklinaci. Homosexuální skutky byly vždy posuzovány, ať už v Písmu svatém, Starém či Novém zákoně, a pak v celé církevní Tradici i na všech koncilech ?těžkými hříchy?, které jdou proti přirozenému zákonu. Tedy tyto skutky nikdy nemohou být schváleny, žádným způsobem. Jiná věc je inklinace nebo homosexuální tendence, hluboce zakořeněné. A také tato ?tendence? je považována, v Katechismu katolické církve, jako inklinace objektivně nesprávná. Proč? Inklinace samotná samozřejmě není hříchem, ale je to tendence poměrně silná vzhledem k jednání vnitřně ?špatnému? z hlediska morálního. Tyto osoby se tudíž nacházejí v jisté situaci ?zkoušky?, vyžadují pochopení, nemohou být nějakým způsobem diskriminovány. Ale jsou povoláni Církví, jako všichni, aby dodržovali Boží zákon, přestože to možná leckoho z nich stojí více obětí než jiné. Ve světle této nauky, kterou jsme přejali především z Katechismu, jsme stanovili jako princip, že do semináře nemohou být přijaty tři kategorie osob: ty, které praktikují homosexualitu, ty, které mají homosexuální tendence hluboce zakořeněné a ty, které podporují tzv. gay kulturu. Toto jsou tři vyloučené kategorie. Pokud se týká osob s hluboce zakořeněnými homosexuálními tendencemi, jsme hluboce přesvědčeni, že je to překážka pro komunikaci s muži a ženami, která má negativní dopad pro pastorační působení Církve. Samozřejmě, když hovoříme o ?hluboce zakořeněných tendencích?, znamená to, že mohou být také tendence přechodné či případy pomíjivé, které nezpůsobují překážku. Například, při dospívání, jistá zvědavost, nebo například ve stavu opilosti, či za zvláštních okolností, když někdo strávil dlouhou dobu ve vězení. V takových případech homosexuální skutky nevycházejí z hluboce zakořeněné tendence, ale jsou determinované okolnostmi. Případně, když se tyto skutky páchají k uspokojení někoho výměnou za získání výhod? tyto skutky v těchto případech nevycházejí z ?hluboce zakořeněné tendence?, ale z jiných přechodných okolností, a tyto případy nevytvářejí překážku k přijetí do semináře a ke svěcení. Ovšem, v těchto případech, musí předcházet abstinence nejméně tři roky před jáhenským svěcením.

Eminence, jaké reakce očekáváte po zveřejnění tohoto dokumentu?
Ano, možná nějaké reakce budou, ale myslím že ne odlišné od těch, jaké jsou ke všem dokumentům Svatého stolce, které se týkají homosexuality. Neboť problém je ze své podstaty antropologický, hluboce uložený v nauce Církve. V protikladu s tím, co se občas uvádí, toto nezahrnuje žádnou diskriminaci homosexuálních osob, naopak, jak již jsem řekl, Kongregace pro nauku víry vydala pěkný dokument o pastoraci těchto osob. Každá diskriminace by měla být rozhodně odsouzena. Ale Církev má právo, svaté právo, stanovit jaké jsou požadavky ke kněžství, neboť někdo je povolán Bohem, ale je povolán prostřednictvím Církve, pro Církev, a proto je Církev kompetentní, ba dokonce povinna stanovit nezbytná kritéria, přezkoumat způsobilost konkrétních osob a poté je povolat ke kněžství, pokud je uzná schopnými k takovému úkolu. Toto je svaté právo Církve! Není to diskriminace, pokud se například do školy pro astronauty nepřijme někdo, kdo trpí závratěmi. Není to diskriminace osob, ale pouze vymezení požadavků, které pokládáme za prospěšné.

A pokud jde o kněze s homosexuálními tendencemi?
Samozřejmě tyto ordinace jsou platné, protože my nehovoříme a nezkoumáme jejich neplatnost. Dokument se týká prospěšnosti: pokládáme z praktických důvodů, ze zkušenosti a z učení Církve, že není prospěšné povolávat ke kněžství tyto osoby, protože to může přinést těžkosti, a zkušenost nás učí, že to těžkosti přináší! Ale nějaká osoba, která objeví vlastní homosexualitu po kněžském svěcení, má samozřejmě uskutečňovat své kněžství, musí se snažit žít v čistotě? možná bude potřebovat větší duchovní pomoc než jiní, ale myslím, že má uskutečňovat vlastní kněžství tím nejlepším možným způsobem.

Přeložil Petr Cekota

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.