22.1.2006 

O osudech bojovníka proti nacismu, bl. Nikolause Grosse

V loňském roce jsme si připomněli 60. výročí ukončení II. světové války. Hovořilo se o ní z různých stran. Připomínali se nejrůznější osobnosti, které přispěly k jejímu ukončení. Zamýšleli jsme se nad otázkou, jak bylo možné, že se takové zlo zrodilo a s velkou rychlostí proměnilo ve vše ovládající systém.

Nad obdobím nacismu se mohli zajímavým způsobem zamyslet mladí z České republiky na XX. světovém setkání mládeže v Kolíně nad Rýnem. Hostila je totiž farnost svaté Anežky, ve které až do své násilné smrti žil blahoslavený Nikolaus Gross.

Pocházel z hornické rodiny. Pouze 7 let mohl navštěvovat vesnickou školu, poté se stal havířem. Již záhy chtěl něco podniknout proti chudobě a sociální nespravedlnosti. Proto pro něj mělo velký význam další vzdělávání. Po svých 10-12 hodinách práce denně se účastnil kurzů a seminářů. Brzy se zapojil do křesťanských odborů a měl přednášky po farnostech a v různých spolcích. Později se stal šéfredaktorem Katolických dělnických novin a přestěhoval se do Kolína nad Rýnem.

Se svou ženou Elisabeth měli 7 dětí. Rodinu miloval nade všechno. Byl vzorným otcem. Staral se pečlivě o výchovu svých děti i o to, aby jim předal víru v Boha.

Již v roce 1929 měl jasný úsudek o stoupajícím vlivu národního socialismu v Německu. V jeho úspěších viděl pouze ?politickou nezralost? a ?nedostatečnou schopnost úsudku? společnosti. Již tehdy označil nacisty jako ?smrtelné nepřátelé dnešního státu?. Jako redaktor dělnických novin 14. září 1930 napsal: ?My jakožto katoličtí dělníci odmítáme národní socialismus nejen z politických a ekonomických důvodů, ale také rozhodně a jednoznačně z pozice svého náboženského a kulturního postoje.? Po mnoha ústrcích byli tyto noviny v roce 1938 zakázány jako ?státu nepřátelské?.

Skutečnost, že se připojil k odporu proti nacistickému Německu, pramenila z jeho katolického přesvědčení, protože pro něj bylo rozhodující, ?že se musí více poslouchat Bůh než člověk. Jestliže se na nás něco žádá, co je proti Bohu nebo proti víře, tak tomu nejenže máme, ale musíme odmítnout poslušnost.?

Od roku 1940 musel snášet výslechy a domovní prohlídky. Po zákazu dělnických novin vydal ještě řadu kratších statí, které měly posilovat vědomí víry a pravých hodnot v dělnickém prostředí.

Jednou svému příteli řekl: ?Nedáme-li dneska svůj život k dispozici, třeba i všanc, jak pak chceme jednou obstát před Bohem a svým národem??

V srpnu 1944 byl zatčen, mučen a nakonec odsouzen k trestu smrti. Poprava oběšením byla vykonána 23. ledna 1945 ve věznici v Berlíně.

Tento muž byl prohlášen za blahoslaveného papežem Janem Pavlem II. 7. října 2001.

Před mladými o něm vydávala svědectví jeho dnes již 78-letá dcera Marianne. Hovořila klidně a jasně: ?Byli jsme úplně normální rodina se všemi radostmi a problémy, které potkávají každou běžnou rodinu. A přeci zde byl jeden rozdíl vůči mnohým rodinám v našem okolí, které se přidaly na stranu národního socialismu, který však můj otec od počátku odmítal. Varoval před tímto ?hnědým nebezpečím? slovem i písmem, před nebezpečím, o němž říkal, že člověkem pohrdá a ničí jej. Ačkoli můj otec svou ženu a své děti velmi miloval, nedokázala ho ani tato tíživá skutečnost odvést od věrnosti jeho předsvědčení. Uchvatitelům moci se nepodvolil.

Odvahu a nepoddajnost očekávali Nikolaus a Elisabeth Großovi také od svých dětí. A to bylo někdy skoro nad naše síly. Byli bychom se někdy tak rádi účastnili akcí Hitlerovy mládeže, vždyť šlo, na první pohled, o sport, stanové tábory a světelné průvody! A nemuseli bychom pak být outsidery. Ale když jsem pak byla větší, za nic na světě bych s Hitlerjugend nespolupracovala. Tehdy jsme měli ve sv. Anežce farní mládež, která byla do jisté míry ilegální a naším vůdcem nebyl Hitler, ale Ježíš Kristus.

Dopis na rozloučenou své rodině Nikolaus Groß napsal v den svátku sv. Anežky 21.1.1945. Začíná takto: ´Je svátek sv. Anežky, kdy píšu tento dopis, který, až se dostane do Vašich rukou, Vám oznámí, že si mě Pán zavolal.´ A končí: ´V lásce Kristově, která nás spasila a je vší naší nadějí, Vám žehnám. Bůh Vám odplať, co jste mi učinili milého a dobrého. V důvěře v jeho milost a dobrotu doufá ve věčné shledání v jeho říši pokoje Váš otec.´

O dva dny později byl spolu s dalšími odvážnými křesťany, katolíky i evangelíky, popraven oběšením. Zcela normální člověk ve zcela nenormální době. Měl odvahu říci: ´NE!´ Jednou napsal: ´Skoro všechno veliké začíná v malém. Náš křesťanský život začíná křesťanským všedním dnem.´?

Když vzpomínáme na období II. světové války, nemělo by chybět připomenutí svatých z doby nacismu a především německých křesťanů, kteří položili svůj život, protože pro ně znamenal více Bůh než státní moc, věčnost víc než život pozemský, člověk víc než ideologie. Bez nich by nebylo vzpomínání úplné. Oni jsou hrdinové, kteří svým neohroženým ?ANO? pravdě a rozhodným ?NE? lži předznamenávali brzký konec nacismu ? nacionálního socialismu. Svou statečností vydali svědectví o síle, kterou čerpali z víry v Boha. Vzpomněli jsme dnes jednoho z nich. Laika, který se vzepřel i za cenu života. Na tyto mučedníky můžeme být dnes právem hrdi. Mladí to dobře pochopili a dceru blahoslaveného Grosse odměnili nejdelším potleskem, jaký v kostele svaté Anežky zazněl.

Jan Balík

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.