Rádio Vaticana

Svatý Petr

17.5.2006

Generální audience Benedikta XVI.

Drazí bratři a sestry,
v nové sérii katechezí jsme se především snažili lépe pochopit, čím je církev a jaké záměry s touto svou novou rodinou má Pán. Dále jsme si řekli, že církev existuje v lidech a že Pán ji v jejích počátcích svěřil do rukou dvanácti apoštolů. Nyní se jim budeme věnovat jednotlivě, jednomu po druhém, abychom pochopili, co znamená žít církev, co znamená následovat Ježíše. Začneme svatým Petrem.

Po Ježíšovi je v novozákonních spisech nejznámější a nejvíce citovanou postavou právě Petr - 154krát je zmiňován pod jménem Pétros, ?kámen, skála?, což je řecký překlad aramejského jména Kefa, jež mu dal sám Ježíš, jak 9krát dokládají především Pavlovy listy; dále je nutno připomenout často (75krát) zmiňované jméno Šimon, jež je pořečtěnou formou původního hebrejského jména Simeon (2krát: Sk 15, 14; 2 Petr 1, 1). Janův syn (srov. Jan 1, 42) nebo v aramejské formě bar-Jona, syn Jonášův (srov. Mt 16, 17), Šimon pocházel z Betsaidy (srov. Jan 1, 44), městečka ležícího na východním břehu Galilejského moře, odkud pocházel také Filip a přirozeně i Ondřej, Šimonův bratr. Z jeho řeči byl patrný galilejský přízvuk. I on byl rybářem stejně jako jeho bratr, s rodinou Zebedea, jejímiž členy byli Jakub a Jan, vedl malý rybářský podnik na Genezaretském jezeře (srov. Lk 5, 10). Musel proto žít v určitém hmotném blahobytu. Upřímný náboženský zájem ho donutil odebrat se s bratrem až do Judska, aby naslouchal kázáním Jana Křtitele (Jan 1, 35-42).

Jako věřící Hebrej byl přesvědčen o tom, že Hospodin je živou součástí dějin jeho lidu, a trápilo ho, že neviděl jeho mocné působení v událostech, jichž byl tenkrát svědkem. Byl ženatý a jeho tchyně, kterou jednoho dne uzdravil Ježíš, žila v městečku Kafarnaum, v domě, kde pobýval i Šimon, když byl zrovna ve městě (srov. Mt 8, 14; Mk 1, 29; Lk 4, 38). Nedávný archeologický výzkum pod osmihrannou mozaikou malého byzantského kostelíku umožnil vynést na světlo stopy ještě starobylejšího kostelíka zřízeného právě v tomto domě, což dosvědčují nápisy na stěnách vzývající Petra. Podle evangelií je Petr jedním z prvních čtyř učedníků Ježíše Nazaretského (srov. Lk 5, 1-11), k nimž se později připojuje pátý ? podle zvyku každého rabína mít pět učedníků (srov. Lk 5, 27, povolání Leviho). Když Ježíš k pěti učedníkům přidal dalších sedm (srov. Lk 9, 1-6), to, že jeho poslání je něčím zvláštní, se stalo zřetelným: On přišel, aby shromáždil eschatologický Izrael, symbolizovaný číslem dvanáct podle počtu izraelských kmenů.

Evangelia popisují Šimonovu povahu jako rozhodnou a vznětlivou, své názory byl ochoten prosazovat i silou (stačí pomyslet na použití meče ? srov. Jan 18, 10). Zároveň byl však někdy naivní a bázlivý, ale přesto čestný, byl schopen té nejupřímnější lítosti (srov. Mt 26, 75). Evangelia nám umožňují sledovat krok za krokem jeho duchovní cestu. Na jejím začátku je jeho povolání Ježíšem. Dochází k němu ve všední den, zatímco je Petr plně zabrán do své práce jako rybář. Ježíš pobývá u Genezaretského jezera obklopen zástupem, který mu chce naslouchat. Vzhledem k velkému počtu posluchačů se vytváří jistá tlačenice. Mistr vidí dvě loďky uvázané u břehu, z nichž sestupují rybáři, a čistí sítě. Žádá je tedy, aby mohl vstoupit na Šimonovu loďku a prosí ho, aby odplul kousek od břehu. Usedá na tuto improvizovanou katedru a promlouvá odtud k zástupům (srov. Lk 5, 1-3). Když přestal mluvit, říká Petrovi: ?Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovení!? Šimon mu odpověděl: ?Mistře, celou noc jsme se lopotili a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě? (Lk 5, 4-5). Ježíš nebyl odborníkem na rybaření, Šimon, rybář, přesto důvěřuje tomuto Rabbbimu, který mu nedává odpovědi, ale volá ho k tomu, aby mu důvěřoval. Jeho reakcí na zázračným rybolov je úžas a rozechvění: ?Pane, odejdi ode mne, neboť jsem člověk hříšný!? (Lk 5, 8). Ježíš jej vyzývá, aby mu důvěřoval a aby se otevřel plánu, který přesahuje jakoukoli jeho vyhlídku: ?Neboj se. Od nynějška budeš lovit ryby? (Lk 5, 10). Petr přijímá a stává se součástí tohoto velkého dobrodružství ? je velkorysý, uznává, že má své meze, ale věří tomu, kdo ho povolal, a jde za snem svého srdce. Říká své ?ano? a stává se Ježíšovým učedníkem.

Další významný moment své duchovní cesty prožije Petr u Cesareje Filipovy, když Ježíš klade učedníkům vyhraněnou otázku: ?Za koho mě pokládají lidé?? (Mk 8, 27). Ježíšovi však nestačí odpověď ve smyslu toho, co se říká. Od těch, kdo souhlasili s tím, že se pro Něj budou osobně angažovat, chce osobní postoj. Proto naléhá: ?A za koho mě pokládáte vy?? (Mk 8, 29). Petr odpovídá za všechny: ?Ty jsi Kristus,? (tamtéž) tedy Mesiáš. Tato Petrova odpověď, která nepochází ?z jeho těla a krve?, nýbrž mu byla dána Otcem, jenž je v nebesích (srov. Mt 16, 17), v sobě nese jako zárodek budoucí vyznání víry církve. Avšak Petr ještě nepochopil hloubku obsahu Ježíšova mesiášského poslání. Dokazuje to krátce nato, když vychází najevo, že Mesiáš, kterého následuje ve svých snech, je velmi odlišný od toho z Božího plánu. Když Ježíš prohlašuje, že Mesiáš musí trpět, Petr se pohoršuje a protestuje, čímž vyvolává Ježíšovu velmi ostrou reakci (srov. Mk 8, 32-33). Petr chce, aby Mesiášem byl ?božský člověk?, který splní očekávání lidu tím, že všem vnutí svou moc; Ježíš se prezentuje jako ?lidský Bůh?, jenž očekávání zástupů obrací naruby a nastupuje cestu pokory a utrpení. Je to důležitá volba, kterou se i my musíme vždy znovu učit: buď dát přednost vlastním očekáváním a odmítnout Ježíše, nebo přijmout Ježíše v pravdě jeho poslání a odložit stranou příliš lidská očekávání. Petr ve své vznětlivosti neváhá vzít si Ježíše stranou a zasypat ho výtkami. Ježíšova odpověď boří všechna jeho falešná očekávání a vyzývá ho k obrácení a následování Ježíše: ?Jdi mi z očí, satane! Neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské? (Mk 8, 33). Neukazuj mi cestu, já půjdu svou cestou a ty mě budeš následovat.

Petr se tak učí, co to znamená opravdu následovat Ježíše. Je to jeho druhé povolání, analogické s Abrahámovým v Gen 22, po onom z Gen 12: ?Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě! Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mě a pro evangelium ztratí, zachrání si ho? (Mk 8, 34-35). Požadavky na ty, jež následují Ježíše, jsou náročné ? je-li to nutné, člověk se musí umět zříci celého světa, aby zachránil svou duši (srov. Mk 8, 36-37). Petr přijímá výzvu, i když s námahou, a jde dál ve stopách svého Mistra.

A zdá se mi, že tato Petrova obrácení e celá jeho osobnost jsou pro nás velkou útěchou a velkým poučením. I my toužíme po Bohu, i my chceme být velkorysí, ale i my očekáváme, že Bůh ve světě uplatní svou sílu a změní jej podle našich představ, podle našich potřeb. Bůh zvolil jinou cestu. Bůh zvolil cestu změny srdcí prostřednictvím utrpení a pokory. A my, stejně jako Petr, se musíme stále znovu obracet. Musíme následovat Ježíše, a ne jej předstihovat ? On nám ukazuje cestu. Tak nám Petr říká: Ty si myslíš, že je třeba změnit křesťanství a že znáš recept, jak to udělat, ale tím, kdo zná cestu, je Pán. Pán je tím, kdo říká mně, kdo říká tobě: následuj mě! A musíme mít odvahu a pokoru následovat Ježíše, protože On je cesta, pravda a život.

Přeložil J. Koláček, SJ

Česká sekce RV